Westworld

WESTWORLD 4. díl: Disonanční teorie

-Dolores? -Ano?

-Povíš mi, kde jsi? -Tohle je sen.

Než jsi usnula, víš, co se stalo?

Mí rodiče...

Ublížili jim.

Omez svůj emoční afekt, prosím.

Co se stalo poté?

Pak je zabili.

A potom jsem utekla.

Všichni mému srdci blízcí jsou pryč.

A to bolí.

Hrozně moc.

Mohu tě toho pocitu zbavit, pokud chceš.

Nač bych to chtěla?

Ta bolest, jejich ztráta,

je vším, co mi po nich zbylo.

Žal nám nezabíjí kousek sebe sama.

I když se nám zdá, že se nám srdce co chvíli rozskočí.

Cítím, jak se mi tam uvnitř otvírají nová místa.

Jako pokoje, do kterých jsem nikdy nevkročila.

To jsi popsala krásně, Dolores.

Našla sis to v programu?

Částečně. Vycházela jsem z repliky o lásce ze scénáře.

Je špatně, že o tom takto smýšlím?

Ne. Ale bohužel o tom nerozhoduji sám.

Pomůžete mi?

S čím chceš vlastně pomoci?

Ani nevím. Ale v tomto světě...

Přijde mi, že v něm není cosi v pořádku.

Cosi, co se skrývá pod povrchem.

Buď je tomu tak, nebo nejsem v pořádku já.

Možná už přicházím o rozum.

Nechám tě něco si vyzkoušet.

Takovou tajnou hru.

Jmenuje se Labyrint.

-O co v té hře kráčí? -Je to vskutku výjimečná hra, Dolores.

Tvým úkolem je dostat se do jeho středu.

Pokud to zvládneš, mohla by ses osvobodit.

Myslím...

Myslím, že se chci osvobodit.

Děkuji.

Na čím tak dumáš?

Měla jsi něco takřka na jazyku, ale jak se snažíš vzpomenout, je to fuč?

Kéž bych mohla zapomenout, co všechno jsem měla na jazyku.

Až na toho honáka z Abilene.

Ten jeho macek za zapamatování stál.

Já si jen vzpomínám, že jsi ho nechala odejít bez placení.

Dlužná si přijdu spíš já. Ten s ním uměl divy.

Půjdu je zchladit, než se prokarbaní a prokurví ke hříchům,

který otčenášky nesmažou.

Co je s tebou, Maeve?

Co to máš v oku?

Kde to vázne? Tahle musí zpátky hned v další várce.

Ještě ji nemám. Musím jí z břicha vyndat ještě jednu střepinu.

Kvalita ji chce ihned na place. Zavři ji a pošli nahoru.

Kéž bych mohla zapomenout, co všechno jsem měla na jazyku.

Až na toho honáka z Abilene.

Ten jeho macek za zapamatování stál.

Ten s ním uměl divy.

Ne, neoznačila bych to za zcela běžné chování výtvorů.

Přesto tvrdíte, že tento projev byl stále v normě.

Neublížil nám. Jeho chování bylo jen nekonvenční.

Rozmašíroval si hlavu kamenem.

Domnívám se, že mohlo jít o projev samaritánského reflexu.

A já se domnívám, že tímto zdrženlivým přístupem

se jen snažíte vyhnout odpovědnosti za kolosální průser.

Máte alespoň tušení, proč se výtvor dostal ze smyčky?

Ne, nicméně doufám, že z něj vytáhnu záznam vnímání.

Podařilo se nám stabilizovat jeho wetware,

než došlo k přílišné dekompozici. Prosím.

Zajímavé.

Chcete mi říct, že z tohohle ještě můžete něco dostat?

-Můžeme to zkusit. -Ne.

-Vyšetřování odteď povede můj tým. -Váš tým? To jako vážně?

Tady ten by nezvládl rozebrat ani zmuchlaný ubrousek.

Pokud máme zjistit, co se s výtvorem stalo, musíme mít k němu přístup.

Šancí jste dostali dost. Podobné incidenty bude vyšetřovat Kvalita.

Nemáš s tím, doufám, problém, Bernarde.

Beztak máme práce nad hlavu. Klidně si to prošetřete sami.

Ale ocenil bych aspoň kopii pitevní zprávy.

Pusť se do toho.

Myslela jsem, že jste si mě vybral, protože mluvím na rovinu.

-To ano. -Vědět, že hned stáhnete krovky,

-nemusela jsem ze sebe dělat vola. -Myslí, že něco zatajujeme.

A ne snad? Vy ten vzorec chování nevidíte?

Začalo to Abernathym a teď tohle.

Nejdřív mluví s imaginárním hlasem a pak lezou po skalách,

aby si porovnali hvězdnou mapu. To není chybička.

A z nějakého důvodu o tom nesmím nikomu říct.

Proč v tomhle blázinci všichni kopou jen sami za sebe?

Co je?

Vzpomínám, jak jsem sem nastoupil. Výtvory mi přišly jako živé.

Občas v nich vidíme víc, než čím skutečně jsou.

-Nechte si tu blahosklonnost. -Dobře.

Výtvory netrpí přeludy. To vy.

Tohle není Orion. Vjeho pásu jsou tři hvězdy, ne čtyři.

Není ti zima? Prosím.

-Děkuji. -Za málo.

-Musíme ji odvézt do Sweetwater. -To si děláš prdel?

Víš, že sem nepatří.

Když se vrátíte, ten prohnanej skunk Slim Miller tutově vezme čáru.

Hovno. Zapomeň, kámo. To ty jsi mě vytáhnul na tuhle debilní naháněčku,

tak ji chci aspoň dohrát.

Chceš ji vzít s sebou? Na lov psance?

Jestli o ni máš takovou starost, prostřelím jí palici

a poskoci si pro ni přijdou.

Můžeš laskavě přestat všechno střílet nebo ojíždět?

-Už chápu. -Co?

Lidi z parku ji poslali, abys to tady konečně neměl úplně na háku.

Jasně. Určitě mě tu sledujou na každým kroku.

To si piš, že sledujou. Fakt ti přijde jako náhoda,

že jediná věc, na kterou ses ve Sweetwater usmál,

ti zčistajasna spadne do klína?

Přesně proto chci, abychom tu měli větší podíl.

Takhle cílevědomýho tě neznám.

Tvrdils, že mě tu chceš přivítat do rodiny, ale jde o kšeft?

V naší rodině je všechno o kšeftu, Williame.

Měli bychom sebou hnout, pánové.

Tady to má být, Lawrenci. Krvavá říčka.

Hadů je tu dost, ale žádní, co kladou vajíčka.

Zabils mi ženu, řádně jsi prosekal můj rodokmen

a to všechno kvůli blbýmu labyrintu?

-Co čekáš, že v něm najdeš? -Celý tvůj svět je jako kniha.

Zbývá mi přečíst poslední stránku.

A závěr mě moc zajímá.

Chci tomu přijít na kloub.

Přesně proto jsem se neučil číst.

Vybodni se na pitomý hady a pojeďme do Pariahy.

Mám tam známé, pomůžou nám.

Tví kamarádíčkové nemají, co hledám. Tentokrát ne.

Krom toho...

se zdá, že jsem našeho hada našel.

Že se nestydíš. Ještě včera jsi byl ženatý chlap.

Co bych s ní dělal? Z ženský musí sálat vášeň.

Jestli tahle někdy píchala, tak leda hlavy na kůly.

Měli bychom vypadnout.

Koukám, že koně dostanou nažrat.

Skvělý. Aspoň nebudou tak nevrlí.

S přítelem jsme obdivovali tvé tetování.

Rád bych věděl, jak jsi k němu přišla.

Máš pěknej klobouk. Ten si nechám. Koně se postarají o zbytek.

Že jsme se ještě nikdy nepotkali. Takové nedopatření si vyčítám.

Kampak míříte, smím-li se ptát?

Vyzvednout něco moc cennýho.

-Není vás nějak málo? -Víc než dost.

Tak se zdá, že se vám uvolnilo pár míst.

Jeden z výtvorů se odtrhl pěkně daleko od své smyčky.

-Kdo? -Farmářova dcera ze Sweetwater.

Dolores.

-Doprovází někoho z hostů? -Nevíme jistě.

Šéf svým novým scénářem narušil spoustu příběhových linek. Těžko říct.

Pošli to rozborce, ať ji stáhnou. Průserů bylo dost.

Ahoj.

Krásné městečko, ty tu bydlíš?

-Odkud jsi? -Jako ty. Nevzpomínáš si?

Vzpomeň si.

Madam?

Doneslo se mi, že se hledá slečna z Abernathyho ranče.

Jste to vy, viďte?

Tatínek už má jistě starost.

Táta je mrtvý.

Nevrátím se tam.

Potřebujete něco?

Pardon, tady slečna se ztratila.

O tom bych věděl, je tu se mnou.

Tak to se omlouvám. Hezký den přeji.

Už víme, kde Slima hledat.

Můžeš tu na mě počkat, vrátil bych se pro tebe.

Raději bych jela s tebou.

Dobrá.

Prý si musí být jistá, že věc, kterou hledají, je tam, kde má být.

Když ano, dá nám signál.

Moc pěkný signál.

Doufám, že kvůli mně nejsi s přítelem na nože.

Ne. Jsem rád, žes nás našla.

Ani jsem se tě nezeptal, kam máš namířeno.

To ještě nevím.

Myslel jsem, že chodíte stále po stejných cestách...

Věřívala jsem, že cesty máme psány ve hvězdách.

Teď si říkám, proč mě nikdy nezajímalo, kam mě ta má vede.

Každý podzim jsme hnali naše stádo přes hory.

Občas se nám po cestě jeden kus ztratil. Měla jsem o něj strach.

Ale táta...

Můj táta říkával, že volek vždycky najde cestu domů.

A většinou se vážně vrátil.

Nikdy mi nedošlo, že je vedeme domů na jatka.

Hledáš svou cestu domů?

To bys asi nepochopil.

Občas mi přijde, jako bych slyšela volání.

Říká mi, že patřím jinam. Někam daleko odsud.

Ten pocit znám, Dolores. Až moc dobře.

Ke svému starému životu se vrátit nechceš.

Není ti nic?

Jsi v pořádku?

Jen se trochu klepu. To nic.

Pojď. Vrátíme se k ohni, ať si odpočineš.

-Pojďme za ním. -Tak jo.

Promiňte, pane. Nerad vás otravuji,

ale chtěl jsem vám říct, jak vás obdivuji.