Landman

Nemůžeš být vyjednávač a zároveň prezident.

-Proč ne? -Měl bys být ve Fort Worth.

A kdo tu bude dělat mou práci?

VIDĚLI JSTE

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl lidi prostě... šťastný.

Jestli do toho jdeme, tak do toho. Se vším všudy.

-Spolubydlícího nepotřebuju. -Chceš se vzít?

Panebože!

-Co ten drink? -Prosím.

-Ahoj. -Dobrý ráno.

-Rádi budeme partneři. -Nepotřebujeme partnery.

Vaše šéfka má jiný názor. Všechno mi řekla.

Já jsem kurva to řešení. Budu na vás čekat.

Zabil jste člověka přímo přede mnou.

Vím, odkud máte peníze a nesmí se k nám ani přiblížit.

-Nevíš, odkud peníze má. -Ale vím.

Myslíš si, že víš, ale nevíš. A já taky ne.

Nepřijdu o manželovu firmu osm týdnů po jejím převzetí.

Ať se naši právníci sejdou s jeho a sepíšou to.

Už je tu zase ta roční doba.

Mezinárodní naftařská výstava v Permské pánvi je tady.

-Co to pro nás znamená? -Dopravní zácpy.

No jo, těch bude.

Jo, na tu rezervaci v restauraci zapomeňte.

Radši se tento týden najezte doma.

-Pro striptérky dost dobrý týden. -To se přece neříká.

-Pro exotické tanečnice. -Velmi exotické. Co jsem tak slyšel.

-Jo, slyšel jsem zvěsti. -A jsou pravdivé.

A teď novinka od Turnpike Troubadours.

Proboha, sklapněte už a pusťte tu písničku.

Jasně, líbí se vám. Ale přestaňte už o nich žvanit.

Jednou tě to zabije.

To je fér, za všechnu radost, kterou mi to přináší.

Seš vzhůru brzo.

Ve stejnou dobu jako vždycky.

Až budu v důchodu, nechci vidět žádnej další zasranej východ slunce.

Jak to, že ho vidíš dneska?

Musím jet do Fort Worth.

Chceš společnost?

Tati, tři hodiny zjišťuju, kdo je v trapu, a žehlím průsery.

Pak mám schůzku

a pak tři hodiny dělám totéž cestou zpátky.

Ani neceknu.

Společnost nepotřebuju.

Neměl bys to házet na zem.

Je to můj bazén. Kdyby patřil někomu jinýmu, budiž.

Fajn, tak bys neměl bejt takový čuně.

Že zrovna ty šíříš moudra.

Zatraceně.

Budu před barákem, jestli chceš jet se mnou.

-Dobře. -Běž se nachystat.

Jsem nachystanej.

-Dobrý ráno, zlato. -Dobrý, miláčku.

-Zlato. -Jo.

Mohla bys na sebe hodit všechno oblečení, než půjdeš dolů?

Vadí ti vidět moje tělo?

Ne, vůbec ne. Ale jsou tu i ostatní.

Vadí ti to, Thomasi? Hm?

-Nevadí mi to. -Ne.

Dobrý ráno.

Ahoj, Dale. Vadí ti tohle oblečení?

To bude nějakej chyták.

Dobré ráno.

-Kafe si dám po cestě. -Ahoj.

Víš co? Vzdávám to.

Obě vás miluju a s tímhle nic nenadělám. Vzdávám to.

-Budeš doma na večeři? -Záleží na tématu.

Když už jsme měli mořský plody,

-co mexická kuchyně? Ne? -Jo.

Neumím si představit, jak by to mohlo být urážlivé.

Nebude to urážlivý, Neale.

Jen slavnostní večeře.

Dělá to schválně. To snad víš, ne?

Toho trendu už jsem si všimnul.

Když řeknete něco hezkýho, použiju vaše skutečný jméno.

Ale když se budete chovat jako Neal, budu vám říkat Neal.

-Tak já jdu. Miluju vás, holky. -Miluju tě, zlato.

-Miluju tě, Thomasi. -Mějte se.

-Jak se vede? Dale. -Prima, Dale. Těší mě.

Už jste je viděl? Naloží to potrubí, zatáhne a spustí dolů.

Původně to týmy ovládaly řetězy.

Teď už to není potřeba

-Místo čtyřčlenného týmu stačí jeden. -Jo. A to je dobře?

-Náklady na týmy klesnou o 75 %. -Jasně.

Pojišťovací odpovědnost klesne o tři čtvrtiny

a navíc snížíte počet náklaďáků, náklady bydlení...

Chápu. Jasně.

A venku máme funkční model, jestli se chcete podívat.

Ne, jen si to tu procházím. Můžu tu pálivou omáčku?

-Jo. Dostane vás. Opatrně. -Díky, kámo. Zlomte vaz.

Stojí to za uvážení.

-Je to trend budoucnosti. -To rozhodně.

-Podívejte se na to. -Je to mazec, kámo.

Hej, Šéfe. Šéfe, naproti prodávají letadla.

-Jaký letadla? -Velký, jak tryskáče.

Jak sem sakra dostali tryskáče?

Asi s nima přistáli uprostřed noci. Co já vím.

Co?

Tryskáč na parkovišti nepřistane, BR.

Někdy máš v hlavě fakt vymeteno, viď?

Už jsem tu viděl divnější věci.

Tak mi řekněte, jak je sem dostali,

protože s nima určitě nepřiletěli.

-Ahoj. -Co tu prodáváte?

-Nic. -Něco se tu prodává.

-Chcete kšiltovky? -Jasně. Díky.

-Chcete se vyfotit s autem? -I s váma?

-Jestli chcete. -Jinak nic nefotím.

-Podržte mi pivo. -Jasně.

Můžeme? Řekněte „kretén“.

-Děkuju. -Tu máte.

A co vy?

Proč? Aby žena fotku s vámi a ostatníma

našla na instagramu?

-Ani náhodou. Ale díky. -Nashle.

-Králi, hele na to všechno. -To už jsi říkal.

Říkám to znovu. Podívej na všechny ty prachy.

A tohle vydělají jen na ropnejch společnostech.

Hej, Šéfe.

Co to sakra je?

To je budoucnost. Bez nás. Přímo tady.

Začíná lozit.

Snaží se. Jo. A jde na to.

Za chvíli bude chodit, ty mu budeš běhat za zadkem

a závod začne.

-Co v práci? -Blázinec.

Servíruju pití lidem, kteří by pít vážně neměli.

Cos udělala s penězi z pojistky?

-Ty jsou Miguelovy. -Jsou i tvoje.

Ne. Jsou Miguelovy.

Přišel kvůli nim o tátu.

Není jedinej, kdo o někoho přišel.

A...

co ten hubenej kluk?

-Cooper. -Ano.

-Je v Corpusu. -Kvůli práci?

Ne, kvůli práci ne.

Tak proč?

Chci, abys to nejdřív slyšela ode mě. Spíš než drby, než...

Nečekala jsem, že se ještě někdy zamiluju.

Určitě je to láska, a ne něco jinýho?

Ne, vím, že je to láska, protože bílí vyhublí chlapi

nejsou můj typ.

Vím, že je to láska, protože...

protože mi hlava každý den říká, že je to špatně.

Ale moje srdce...

To jediný poslouchej.

Požádá mě o ruku.

-Myslíš? -Vím to.

Řekla jsem si o to.

Ale chci, abys byla... a vím, že mi nepřísluší ti to říkat...

Doufám a modlím se...

Nesnažím se nahradit Elvia.

Vůbec jsem to nečekala.

Zasloužíš si být šťastná. Když ti to dopřeje, proč ne.

Elvio je pryč. Miluješ vzpomínku, ale ta nemůže milovat tebe.

Pořád jsi mladá a máš v srdci vášeň.

Potřebuješ, aby tě někdo miloval.

Ale chci se mu podívat do očí a udělat si vlastní názor.

Pošleš ho sem, až se vrátí, sí?

S těmi frakovacími vrty si pěkně podmanili svět.

Oni ne, tati. Ty. Kolik jsi jich strčil do země?

V pánvi jsem nikdy nevrtal. V životě jsem frakovací vrt nevrtal.

Za mejch časů ropní prospektoři rozuměli půdě.

Stačilo se podívat a věděli, že je pod ní ropa.

Že tohle nebudu muset poslouchat další tři hodiny?

Co se takhle dívat z okna a být zticha?

A co těch 50 pracovních hovorů, co prý musíš vzít?

-Přijdou, věř mi. -Až přijdou, budu zticha.

Tohle bude určitě jeden z nich. Vidíš?

-Jak zní verdikt? -Jsem tak v půli cesty.

Synu, nejsi ani v půlce startovní čáry.

-Musíme se vidět. -Jedu do Fort Worth.

-Dobře, sejdeme se tam. -Nepočká to?

Potřebuju něco na ty pronájmy.

A co těch 42 milionů dolarů, co jsem právě splatil?

Tati, každej má desetinásobnou cenu.

Víc, kdyby sis zajistil legitimní úvěr,

založil legitimní firmu a platil složenky.

Takže nic nedostanu?

První šek za tři týdny.

-Potřebuju prsten. Svatební prsten. -A potřebuješ ho dneska?

-Ano. -Nepočká to dva nebo tři měsíce?

Nebo aspoň než se vrátím do Midlandu?

Ne, nepočká.

-Je to trpělivej kluk, co? -Po kom to asi má?

-Kolik potřebuješ? -Nevím. Kolik stojí?

Nemám tušení. Zavolej mámě. Ona se v těch blbostech vyzná.

-Dobře. Ještě ti zavolám. -Počkej. Nevolej mámě.

Do prdele. Zatraceně. Že jsem otvíral hubu.

Bude mě to stát sto tisíc dolarů.

A máš sto tisíc?

I když je nemám, moje žena je stejně utratí, věř mi.

Bývalá žena. Občas zapomínám, že nejsme manželé.

Řekl bych, že jsi pořád v chomoutu, synu.

Jo.

Dneska je tu horko.

Dala jsem tomu fešákovi na recepci 100 babek, aby osolil topení.

Nikdy jsem nechápala, proč je v posilce klimatizace.

Nejsem tu kvůli pohodlí, ale kvůli cvičení.