Landman

Jen analyzuju rizika, abych zjistil, co je dražší.

Vrtat, nebo se soudit?

-A na cos přišel? -Tak jako tak jsme v prdeli.

VIDĚLI JSTE

-V noci to tam bývá divoký. -Za barem je bezpečno.

Před barem je to něco jiného.

Tohle je Charles Newsom. Specializuje se na pobřežní vrty.

A podle vás je to plyn?

Pravděpodobnost úspěšnosti je deset procent.

Desetiprocentní šance deště je nulová.

-A vy myslíte, že tam plyn je? -O tom není pochyb.

Tak ho najděte.

Řekla jsem, abys to vysvětlil, ne prodával jako pobytový balíček.

Radši bych, aby se náš vztah vyvinul, než kvůli někomu začnu lhát.

Žádný vztah nemáme.

Opouštíš jistotu kvůli spekulaci.

Je to tvoje firma. Možná máš pravdu.

Chci úspěch. Ten mi sežeň.

-Nebude to fungovat. -Dal jsem jí slovo, Tommy.

Zabije to firmu? Rozhodně. Ale ta zemřela s jejím manželem.

Její manžel byl kádr, ale ona není její manžel.

Potřebuju to na plošině, než ji přepravíme.

Protože servisní loď by byla pětkrát dražší.

-Ne, potřebuju údaje o tom mostě. -Cože? Cos říkal?

Není zvedací. Proto to demontujeme.

-Jo, počkám. -Nate? Nate.

Demontáž schvalují na dopravě?

Jo, ale taky potřebujeme schválení od námořního a přírodních zdrojů.

Prý potřebujeme souhlas pobřežní stráže.

Nejdřív to schválí na přírodních zdrojích, pak námořní.

-Pak pobřežní stráž. -Právníci ví, o čem mluví. Prosím.

Já vím.

Ale nechápu, proč nemůže zůstat týden v hotelu.

Jsi tam? Je to tu trochu blázinec, zavolám ti zpátky.

Ne, zavolám zpátky.

-Co říkali? Mami? -Zavolám ti zpátky.

-Děkuju. -Jo.

-Musíš spát na koleji. -V pohodě.

-Mně to vadí. -Je mi to fuk.

Moje dítě odjíždí. Tommy, naše holčička odjíždí.

-Jo. Dobře. -Zlato, nejde do války.

Jede na pitomý soustředění pro roztleskávačky, jasný? Klídek.

-Na. Vypij si kafe. -Ne, počkám.

Tak pohni zadkem. Má odpovědi, ty zjevně ne.

Jsem tu celej den. Já...

Tati, všichni tu lítají jak splašení.

Takže jestli chceš snídani, řekni si o ni hned.

Nechci snídani.

-Co děláš? -Sleduju koně.

-Nezeptáš se mě, jak se mám? -Říkals, že se máš pořád stejně.

-Takže nechceš jet se mnou? -To jsme zkoušeli. Jednou to stačilo.

Takže tu budeš jen tak sedět a nestěžovat si na nic?

Možná se pak podívám na View . Máš recht, jsou docela vtipní.

Nemyslím, že chtějí být vtipní, ale jsou.

To je všechno, co budeš dělat?

Myslím, že mám odpoledne fyzioterapii.

Jasně. To všechno vysvětluje. Věděl jsem, že to zabere.

-Tos byl ty? -Všechno nejlepší,

veselé Vánoce a jakejkoli jinej svátek, co si zaslouží dárek.

-Myslím, že Cheyenne pokryje všechno. -To si piš.

Jen abys věděl,

nemá titul z fyzioterapie. Takže když bude chtít,

abys udělal most nebo lezl po okapu, nedělej to.

Synu, Cheyenne mě nemůže říct o nic, o co bych se nepokusil.

Jo, no... Asi jsou i horší způsoby, jak zemřít.

Vytáhni ten vajgl. Odpoledne mám vodní terapii.

Krucinál.

-Už jsi spokojenej? -Tohle není žádná zasraná kolej.

Blíž se k žádný nedostaneš.

-Tak zatím. -Jo.

-Kdy přiletí letadlo? -Už čeká.

-Fajn. Můžeme, zlato? -Jedeme autem.

-Do Fort Worth? -Musíme si promluvit.

Z naší holčičky je teď žena.

Jo, já vím, zlato. Ale na to dnes nemám čas. Jasný?

Uvidíme se na ranveji. Dobře?

-Ahoj, zlato. -Ahoj.

-Užij si soustředění. -Užiju.

-Dobře. A chovej se rozumně. -Ohledně čeho?

Jestli s kámoška roztleskávačkama

půjdete do města, budete se bavit a přemýšlet o pátý margaritě,

-buď rozumná. Nic víc. -Dobře.

Ale já margarity nepiju. Je v nich moc cukru.

-Hned se cítím líp. -Dobře, tak ahoj.

Fajn, budu tenhle milník oplakávat sama,

zatímco ty si budeš hrát s těma svýma ropnýma tankerama. Co?

A cukr v margaritě je mi u prdele.

Bude to dobrý. Nestresuj se. Miluju tě.

Neopouštěj mě, ty zasranej kreténe.

-Určitě jsem na něco zapomněla. -Pomoz se zavazadly!

Přísahám bohu, z tohohle domu se nedá jen tak odejít. Leda utýct.

-Kurva! -Ježíši! Co se kurva děje?

-Bože, vyděsils mě k smrti, -Tys mě vyděsila k smrti!

-Dobrý ráno. -Dobré ráno.

Posledně mi přišlo, že je po všem, takže...

Já... Vzala jsem si to osobně. To jsem neměla.

Bylo to osobní. Je to osobní. Promiň.

Naštvalo mě to.

Jo, tos dala jasně najevo.

Hele, já...

Chci říct, že...

Kurva, proč je to tak těžký?

Nechci se s tebou... přestat vídat.

-Pořád neslyším omluvu. -Žádnou ti nenabízím.

-Tohle je příměří. -Jo, o to nestojím.

Promiň.

Měls pravdu. O mně...

A nejde o žádné „jednou“.

Cítím se osamělá teď.

-Ne, osamělost sis vybrala. -Já...

Tak tu volbu měním.

Aspoň se snažím. Moc mi to neulehčuješ.

-Jen tě na tom nutím máknout. -Jo, nutíš.

To se ti moc nelíbí, co?

-Ne. -Ne?

-Nelíbí. -Ale jsi...

-Co? -Jsi do mě zabouchnutá.

„Zabouchnutá“ asi není to správné slovo.

Ne? Stojíš mi na verandě v 7:30 ráno. Myslím, že jsi zabouchnutá.

Ne, mám příliš vysoké IQ na to,

abych přehlédla ty nevkusné šperky a ještě horší účes...

Co? Ty... To je... to je řetízek od David Yurmana.

-Fajn. -Ne, je. Ukazuje to, co víš.

Jsem zabouchnutá.

Líbíš se mi.

Ráda s tebou trávím čas.

A...

tvůj styl se mi líbí.

To je u muže vzácné.

Chápeš, že příštích šest měsíců budu na plošině?

Jo.

Myslela jsem, že je to mělká plošina. Jen...

-Hned u břehu. -Není zas tak daleko.

Stačí skočit na vrtulovej člun. A vyhnout se aligátorům.

Jo, jsem právnička. S aligátory si zvládnu poradit.

Seš žralok.

-Šest měsíců je dlouhá doba. -Jo.

Možná budu potřebovat pár domácích videí. Jo.

Co poruší všechny tvý morální zásady.

Jasný? Fajn.

Zkusím to teď nějak zpracovat.

-A pak tě asi zažaluju. -To je v pohodě.

Můžeš mě zažalovat. Ale až potom, co natočíš to video.

Kdybys byl z Alabamy,

tak bychom se takhle nebavili, víš to?

Vždycky koukám, čeho jde ve Státech dosáhnout s přízvukem.

Tohle by mi v Londýně neprošlo.

Desetiprocentní šance je mizivá.

Ten plyn tam je. Uvidíš.

-Řekněme, že to vyjde. -Jo.

-A co pak? -Jsem lovec pokladů.

Když se trefím, půjdu po dalším.

-Než za tebou přijedu... -Jo?

Ráda bych probrala ten střih à la deka,

-Máš dnes dlouhý den? -Měl bych být doma v sedm.

-A ty? -Mám dvojitou směnu. Takže pozdě.

Stavím se za tebou cestou domů. Pozdravit tě.

Ne. Nechci, abys mě viděl za barem.

-Proč ne? -Protože je to... Nevím.

Nevadí mi, když mě při práci sleduje někdo cizí. Ale ty asi ne.

-Ještě by tě napadlo bůhvíco. -Jen tě chci vidět.

Je mi putna, co děláš.

Stejně ani nejsi můj typ.

Ale ty tvoje psí oči...

Pokaždé mě dostanou.

Vezmu Miguela k babičce.

Když nejsem tvůj typ, tak kdo je?

Asi to teď budou ty psí oči.

Zkusím to brát jako kompliment...

Ahoj, Miguelito. Jo.

-Mám se nechat ostříhat? -Nic neměň.

Nechám se ostříhat.

-Lněná košile. -Ahoj.

Jo. Budu venku, bude tam horko.

Pojď sem.

-Kde venku? -Co máš dnes v plánu?

Obědvám s holkama. A možná půjdu do města.

Nechceš jít se mnou? Ukážu ti budoucnost.

Budoucnost? Máš křišťálovou kouli?

Myslím, že jo.

-A říkals, že tam bude horko? -Hodně horko a hodně vlhko.

Myslím, že na to mám ty pravé šaty.

Provokatérka.

-Dobré ráno. -Dobrý ráno, Cami.

Usměje se na nás dnes štěstí, Tommy?

Štěstí nikdy nevyvrtalo vrt, Cami. Ani jednou.

Možná ne, ale kolik mužů inspirovalo k vrtání?

-To je otázka. -Vážně?

To je otázka, kterou pokládám.

Kolikrát tě instinkt zklamal?

Nejde o instinkt, ale o chamtivost.

Ta pomohla vykopat miliony vrtů. Ale málokdy se nemýlí.

Myslím, že za šest měsíců budeme znát odpověď.

Tak se do toho dáme.

-Moje holubička odlétá z hnízda. -Je to jen týden, mami.

Je to náznak mé budoucnost.

Brzy to budou jen svátky a víkendy,

dokud se nevdáš

a nepřivedeš svoje caparty.

Bože, ať jsou to holčičky, který můžu vyšňořit.