Ella McCay

Ahoj, já jsem vypravěčka.

Poskytnu vám fakta o Elle.

Ale abych byla, řečeno jejími slovy, „zcela transparentní“.

Pracuju pro ni od chvíle, kdy dodělala práva.

Takže nejsem zrovna neutrální.

Zbožňuju ji.

Skutečně.

V roce 2008, uprostřed velké recese,

ale svým způsobem v lepších časech.

Lidé se ještě měli rádi.

V pouhých 34 letech

je Ella třetí nejmladší ženou, která kdy zastávala svou funkci.

To zní skvěle, že?

Jenže všichni skrýváme svoje,

odpusťte mi ten výraz, „sračky“, dokud nad námi nezvítězí, anebo my nad nimi.

KANCELÁŘ VICEGUVERNÉRKY

Ella se dostala do sraček v šestnácti.

Pojďte, holky!

Nechci vám kazit iluze, ale patříte mezi ty šťastnější,

jestli jste nikdy nepociťovali

normální, šťastné rodiny jiných lidí

jako malé bodnutí do srdce.

Musíme vyrazit, pane McCayi.

Osud může být záludný.

Můj projev?

V kapse kabátu.

Náš život se může změnit lusknutím prstu.

Nebo jediným slovem.

Počkejte.

Nikdo nic neřekne?

Co bychom měli říct, holčičko?

Casey, nepřinesl bys mi prosím sklenici vody?

Tak jo.

Řekni, co máš na srdci, Ello.

Díky, teto Helen.

Nechci se tvářit, jakože dneska jednoduše končíš jako ředitel nemocnice,

když ve skutečnosti jsi nucený odejít kvůli mnohočetným

sexuálním poměrům s ženami, které tam pracují.

To je jistě oprávněný úhel pohledu.

Existuje snad jiný?

Můžeš mi tam dát led?

Ne.

Dobře, chápu.

Slibuju, že ti budu šest týdnů číst před spaním.

Knížky bez obrázků a se spoustou slov, které se čtou dlouho.

A když ne?

Porušila jsem snad někdy svůj slib?

Jiný úhel pohledu, holčičko,

je, že všechny tři ženy napsaly doporučující dopis.

Jsi ženatý.

Poslyš. Jedna z věcí, co po nás dnes chtějí,

je ukázat se jako rodina, kvůli...

Můžeš si odpustit...

Já nevím.

Mami?

Nenuť nás. Prosím.

Já chci jít.

Ne, nejde to.

Víš, co je to traumatická zkušenost?

Jasně.

Casey, nikdy nedělej, že víš něco, co nevíš.

Přijít na to je snadné a zábavné.

A jediný způsob, jak se něco nedozvědět,

je dělat, že už to víš.

Tak jo.

„T“... ok. „Trauma: psychické zranění způsobené emočním šokem,

vzpomínka na něž je potlačená a nezahojená.

Poranění mozku.“

To se nám může stát, když půjdeme.

Chceš přesto jít?

Ne, díky.

Dobře.

Pane McCayi, musíme jet!

Nikdy ti to neodpustím.

Mám tě ráda. Kdyby něco, zavolej.

O šest týdnů později přišla další rána.

- Máš různé možnosti. - Opravdu?

Nemyslím, že mám na výběr.

- Nemám. - Dobře,

ale já tu nemůžu být, až to oznámíš Elle.

Až mi oznámí co?

Miláčku, jde o to, že...

Tvůj otec má

skvělou pracovní příležitost v Kalifornii.

A teta Helen nás bude navštěvovat.

Ne, mami, já nemůžu.

Nedodělám přípravné kurzy na vysokou.

A neudělám kvůli tomu přijímačky

a přijdu o stáž, která mě stála spoustu esejí a pohovorů.

A navíc se mi poslední dobou

ve škole dějí opravdu... jak to říct? Slibné věci.

Jako ten referát ze sociologie,

zrovna mi ho vrátili. A učitel říkal,

říkal, že...

Můžu ti ho ukázat.

Ale táta si přeje, abychom začali znovu, od začátku.

Už zase.

Mami?

Můžeš mi prosím zkusit vysvětlit,

proč si to pořád děláš?

Opravdu bych tomu ráda rozuměla.

Pořád ho miluju.

Bože, ušetři mě lásky.

Bože, ona to tak nemyslí.

- Dej mi vteřinu, ano? - Mami.

- Udělá to znovu. - Možná. Snad.

Nejspíš.

Teta Helen říká, že...

bys měla nějakou dobu zůstat u ní.

Dokud s tvým otcem neupevníme...

Aspoň do konce školního roku.

A pak stejně půjdeš na vysokou, ne?

Cože?

Nechci, abys platila za moje chyby.

No tak. No tak.

Neopovažuj se klást si to za vinu.

Nápodobně.

Teto Helen, určitě by ti nevadilo, kdybych bydlela s tebou?

Ano. Určitě.

Ještě nespíš?

Máma pláče?

- Jo. - Proč?

Protože se zranila.

Zůstanu u tebe, dokud neusneš, jo?

Kdybys věděl, jak tě mám ráda, prcku.

Řekni to taky.

Kdybys věděla, jak tě mám rád, prcku.

VÝBORNĚ MŮŽEŠ ZMĚNIT SVĚT K LEPŠÍMU

Takhle to začalo.

Ty tři dny změnily všechno.

Věděla jsem to hned.

A můj žaludek to věděl dřív než já.

- Dobré ráno, Estelle. - Dobré ráno.

- Ten reportér je neodbytný. - Co říkal dneska?

Spoustu posledních varování.

Tentokrát napsal „myslím to vážně“ kapitálkami.

Ello, měla by sis o tom s někým promluvit.

- Aby sis srovnala myšlenky. - Já vím. Máš pravdu.

Děkuju.

- Dobrý den, U Helen. - Ahoj, teto Helen.

- Ello! Ahoj. - Ahoj.

Napadlo mě, že bych se stavila.

Jasně. Samozřejmě. Děje se něco?

Neděje. Jen...

Chci znát tvůj názor na jednu věc.

Je to na dýl. Řeknu ti to osobně.

Vyrážím.

Tak jo. Pusu.

Pusu. Ahoj.

Guvernér s vámi chce mluvit.

- Je v call centru přes ulici. - Dobře, díky.

Call centra.

Tahle hlasitá místa existují proto, že zvolení úředníci

nesmějí používat vládní kanceláře pro získávání financí.

Dobré ráno.

Že volám tak časně. Jsem z kance...

A tak si strana pronajímá call centra,

kde mají věnovat minimálně sedm

hodin denně žádání o peníze.

V minulém období jste přispěl 2000 dolary.

- A ano... - Zapíšu si pět dolarů.

- ...je to šílené. - Děkuji.

- ...o 50 dolarů. - ...kruciální.

- Žádat o trvalou... - ...35 dolarů.

Tady guvernér Bill Moore.

Guvernér Bill Moore, láskyplně guvernér Bill.

Mají s Ellou dlouhou historii.

Byla jeho vedoucí kanceláře, už když byl známý jako starosta Bill.

Chtěl jsem vám jenom poděkovat za...

finanční dar 500 dolarů.

Ano, prosím.

Jak se má...

Manžel?

...Jerry? Je u vás všechno, jak má?

To mám radost.

Máte dva urostlé syny? Máte...

...dceru? Colleen.

Jistě. Kdo by si nepamatoval Colleen?

Musí jí už být kolik, čtyři?

Medicínu.

Dobře, nebudu vás zdržovat.

Díky.

Nezlobte se, že jsem to popletl. Jsme tu samí blázni.

Vidíš, čeho tě šetřím?

Můžu jen zopakovat, že se ráda zapojím.

Ráda mluvím s voliči.

A proto to nemůžeš dělat.

Jeden hovor ti trval tři čtvrtě hodiny.

Pojď se mnou. Chci ti něco říct.

Zastavte svět!

Jen tak dál!

Milujeme vás!

To, co ti teď řeknu, se nesmí nikdo dozvědět.

Dobře.

Už je to tady.

Kabinet.

Ministr vnitra.

Jsem v užším výběru.

Dozvím se to každou chvíli.

A ty by ses měla připravit na to, že mě možná nahradíš.