Wham!

WHAM! BIOGRAFIE…

Ahoj. Právě jste viděli typické ráno ze života Wham!,

ale to ještě…

Ještě jednou. Můžeme?

WHAM! BIOGRAFIE…

Ahoj. Právě jste viděli typické ráno ze života Wham!.

Ale nebylo to takové vždycky.

Tohle je škola, kde jsme se v roce 1975 v pouhých 12 letech seznámili.

A dnes tu máme

vzácného hosta.

Pan Ted Halliwell, můj tehdejší ředitel.

Jak se daří, Tede?

Naprosto skvěle.

Super. Řekni, Tede, napadlo tě někdy, že to takhle dopadne?

- No… - Díky, Tede. Jdeme za Georgem.

Společně s Andrewem

jsme byli vždycky odhodlaní se skvěle bavit.

Wham! bylo bratrstvo.

Bylo hravé.

Nepředvídatelný binec.

Všechno to byl pop.

A Wham! neměli nikdy vyrůst.

Bylo to úplně snové

už od dětství.

Ale tehdy

si všichni říkali:

„Jak to, že jsou tihle dva pitomci tak slavní?“

„Jak se to stalo?“

Georgi, můžeš nám říct, jak jste se s Andrewem dali dohromady?

Poznali jsme se, když mi bylo 11 a Andrewovi 12,

v severním Londýně.

První den

v nové škole jsem potkal Andrewa.

Náš učitel přišel s novým klukem.

Měl takový obří brýle.

Byl jsem dost neohrabaný.

Trošku tlustší, divný kluk.

Měl kudrnatou kštici.

A docela stydlivka.

Učitel nám ho představil jako Georgiose Panayiotou.

Georgios Kyriacos Panayiotou, takhle.

„Kdo si vezme novýho kluka na starost?“

A Andrew se přihlásil.

Vážně si myslím, že to nebylo jen tak.

Všechno mohlo být úplně jinak,

kdybych se tehdy posadil k někomu jinýmu.

Říkal jsem mu Yog. Tu přezdívku jsem mu dal já.

Měli jsme silné pouto.

S Yogem jsme měli na všechno stejný názor.

Pokud jde o hudbu, byli jsme jako dvojčata

Celý hodiny jsme vymýšleli parodie a komediální pořady do rádia.

…psali jsme písničky a asi v 16 letech jsme založili kapelu.

Říkali jsme si The Executive.

The Executive.

Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm!

1979 EXECUTIVE DEMO/ZKOUŠKA

Hráli jsme ska.

A byli jsme hrozný!

Na 16 jsme hrozný nebyli.

Tak potřetí, volové!

Nás pět se sotva naučilo, co bylo potřeba s nástroji zvládnout.

Vrať se!

Po roce to nějak vyšumělo,

protože lidi nechodili na zkoušky nebo na koncerty.

Neřekl bych, že vyšumělo.

Spíš se to zhroutilo a zůstali jsme jenom my s Yogem.

Že budem hrát jen spolu.

A dál jsme skládali písničky.

Chodili jsme tancovat do West End v Londýně.

Zašli jsme do klubu La Beat Route.

Tam jsme tancovali takovou sestavičku a bavili se.

Andy začal něco vykřikovat, takové „wham, bam“ a podobně.

A já začal rapovat:

„Wham, bam, I am the man.“

Znělo to jako dobrý jméno pro kapelu.

Wham!.

A u toho jsme zůstali.

Nikdy jsem nechtěl nic jinýho.

Jen mít kapelu s Yogem.

S Andrewem se nám dařilo psát chytlavý písničky.

V obýváku u Andrewa jsme nahráli demo za 20 liber.

Na smeták jsme přivázali mikrofon

a měli jsme maličký čtyřstopý Portastudio,

který nově vyšlo koncem sedmdesátek.

Bylo nám teprve asi 17 nebo 18.

Texty vycházely z našich poměrů

a okolního prostředí.

Protestní pochody po celé zemi.

Rostoucí nezaměstnanost 16–18letých.

Míchali jsme rap a disco a pak jsme přidali pop.

Sociální texty s podkresem disca.

Podívejte se na mě, lidi,

já mám na ulici respekt.

Práci sice nemám, ale dobře se bavím

s klukama, co znám.

Kolem toho hloupého refrénu, který jsem si zpíval klubu,

jsme napsali písničku „Wham Rap!“.

A pak jsme psali dál.

S Yogem jsme čerpali ze zkušeností z klubů.

„Club Tropicana“ jsme napsali o Beat Route.

V Clubu Tropicana se za pití neplatí…

Měli jsme jen jednu sloku a refrén.

Jednou večer se u mě stavil Yog,

já zrovna pracoval na akordech refrénu.

Bylo to úžasné, řekl mi:

„Mám melodii, která na to bude přesně sedět.“

Vymysleli jsme skoro stejné akordy.

PRVNÍ DEMO „CARELESS WHISPER“

Společně jsme to dávali pomalu dohromady, doma nebo v autobuse,

každý den jsme přidali kousek.

Pamatuju si, jak jsme to dodělali.

Jednou jsme ulili ze školy a já mu řekl: „Nevím, kdo se toho ujme

a jestli to vůbec uzpívám sám.

Je to song na první místo hitparády.“

Demo nahrávka měla asi čtyři minuty.

To mi stačilo, naprosto jsem si věřil.

I když tam byla jenom jedna celá písnička a část dvou dalších.

Chodili jsme po nahrávacích společnostech.

Dva 18letí kluci.

Byli jsme suverénní. Stáli jsme tam

a tvrdili, že máme schůzku.

Odezva byla dost chabá.

Nějaký chlápek si nás poslechl

a řekl: „Dobrej hlas, tak už běžte a napište nějakej hit.“

Odmítli „Carelesss Whisper“ i „Club Tropicana“.

Pamatuju si, jak těžko mi bylo

a jak hrozný to byl pocit.

Byl jsem naprosto zničený.

Zničený.

Bylo to skličující,

ale znal jsem chlápka jménem Mark Dean, co bydlel u rodičů v ulici

a pracoval v hudebním průmyslu.

Myslím, že objevil Soft Cell a ABC.

Andy pořád volal mojí mámě a ptal se, jestli si to neposlechnu.

Ale já se mu pořád vyhýbal.

Říkal jsem si, že je to další kapela od vedle.

Andrew mu hodil kazetu do schránky.

Nebyla to žádná hudba.

George zpíval písničky se skřípavou kytarou.

Ale i tak to bylo skvělé, prostě fantastické.

Řekl, že nám dá nahrávací smlouvu.

Podepsali jsme ji v ušmudlané kavárně.

Čistá radost.

Máma hned začala dělat album.

KNIHA 1

KNIHA 2, KNIHA 3

A vytvořila úžasnou sbírku.

Výstřižky, recenze,

žebříčky.

Úplně se do toho položila.

Album číslo jedna.

„Andrew s Yogem podepsali smlouvu s Innervision.“

„Wham!“

A bylo to. My jsme tím žili.

Bylo kouzelné,

že se nám plnily sny.

Byl to sen a navíc s nejlepším kámošem.

Wham! jsme my dva s Andrewem.

Ale řekli jsme si, že začleníme dvě holky,

jedna z nich je Andrewova přítelkyně.

Shirlie, Yog a já jsme chodili tancovat.

A připadalo nám, že takhle můžeme hudbu prezentovat.

Ta druhá je profesionálka.

Přidala se k nám Dee C Lee.

K těm holkám nás inspirovali The Human League.

Andrew a já jsme je milovali.

George je zbožňuje, já je mám celkem rád.

Ale holky Human League nemusely.

Využili jsme, co bylo po ruce.

A já měl přítelkyni.

A dělali jsme spolu taneční sestavičky.

Takže nám vydali první desku.

Ahoj, tady George Michael z Wham!.

Užijte si náš singl. Jmenuje se „Wham Rap! (Enjoy What You Do)“.

Odezva byla mimořádná.

Podle Soundu jsme dělali „společensky uvědomělý funk“.

Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude hit.

Vydavatelství na prvním singlu

zmínilo jako autory Andrewa Ridgeleyho a G. Panose.

Panos byla zkratka Panayiotou.

Naléhavě jsem potřeboval umělecké jméno.

George Michael.

George je anglická verze řeckého jména Georgios.

Michael je křestní jméno táty našich dobrých přátel.

Pomohlo stvořit image.

Byli jsme přesvědčení, že to bude hit.

Ale nedostal se ani do top 100.

Byla to katastrofa.

Nahrávací společnost měla pocit, že si musíme vybudovat základnu fanoušků.

Navrhli, abychom jezdili

po malých klubech po celé zemi.

Byli jsme déčkoví.

Jo, totálně déčkoví.

Všude byli ti samí chudáci.

Mimové a takový blbiny,

kteří vystupovali v klubech týden po nás.

George!

Ano, tady George nám zarapuje.

I když to bylo trapný

a neustále nás otravovali ožralové,