Call Me by Your Name

LÉTO 1983

Uzurpátor.

Caro? Je tady.

NĚKDE V SEVERNÍ ITÁLII.

- Profesore Perlmane. - Vítejte, vítejte.

- Děkuji za pozvání. - Můj bože.

Vy jste ještě větší než na obrázku.

No, nevešel bych se na fotku celý.

V tom je zakopaný pes.

Zdá se být velice sebevědomý.

- Paní Perlmanová. - Annella.

Oliver. Velice rád vás poznávám.

- Děkuji vám za pozvání. - Vítejte.

Kde je Elio?

Půjdu dolů.

Elio?

- Musíte být vyčerpaný. - Co mě prozradilo?

Ahoj.

Drahoušku, pojď pomoci Oliverovi odnést věci do jeho pokoje.

- On už je tady? - Ano!

Každý z nich bude.

Elio, Oliver. Olivere, Elio.

- Jak se vede? - Těší mě. Elio.

Musíš být vyčerpaný.

- Trochu. - Pojď.

Můžu ti odnést věci do tvého pokoje?

- Jistě. - Můj pokoj?

Jdi s ním.

- Jsi tady velice vítaný. - Si.

Chovej se tu jako doma.

Odcházíš?

- Dobrý den. - Ahoj.

Těšilo mě.

Můj pokoj je teď tvým pokojem.

Budu ve vedlejším pokoji.

Musíme se dělit o koupelnu.

Jinudy se ven nedostanu.

Volají nás k večeři.

Promiň.

Jo.

Volají nás k večeři.

Jo, asi si ji nechám ujít.

Omluvíš mě u své mámy, prosím?

Díky, kámo.

Takže tohle je tvůj starý pokoj, co?

Díky.

Zatím.

Já vezmu koláč.

Koukněte na tohle.

Dobré ráno, profesore.

- Dobré ráno. - Vstal jsi z mrtvých.

- To jsem spal tak dlouho? - Vypadalo to tak, co?

- Jak se máš? - Já... No, odpočinutě.

- Děkuji. - To jsem rád.

Dáš si espresso?

S chutí. Moc děkuji.

Tohle vypadá báječně. Nezasedl jsem vám místo?

Ne, ne, kdepak. To je v pořádku.

Zotavil ses po cestě?

Ano. Rozhodně.

- Děkuji. - To je dobře.

Můžu ti to tady ukázat.

To by bylo skvělé. Díky.

Je tady... Je ve městě banka?

Rád bych si tu otevřel účet, zatímco tady budu.

Já to udělám.

Pardon.

- To se stává i těm nejlepším. - Jo, no...

Nikdo z našich praktikantů nikdy neměl účet u místní banky.

Opravdu?

Měl bych ho vzít do Montodine?

Myslím, že mají přes léto zavřeno.

Zkus Cremu.

Cremu?

Děkuji.

To je váš sad?

To jsou Annelliny stromy.

Broskve, třešně, meruňky...

Granátová jablka.

Dej si ještě vejce.

Ale ne.

Ne, ne. Moc dobře se znám.

Když si dám druhé, tak si pak dám i třetí,

pak čtvrté a nakonec mě odsud budete muset odkutálet.

- Vynikající. - Drahoušku?

Děkuji.

Mám mu dát Anchiseovo kolo?

Tak co se tady dá dělat?

Čekat, až skončí léto.

Jo?

Co děláš v zimě?

- Čekáš, až přijde léto? - My sem jezdíme jenom na Vánoce

a jiné prázdniny.

- Vánoce? Já myslel... - Taky na Velikonoce.

- Myslel jsem, že jste židé. - Jsme židé,

ale také Američané, Italové a Francouzi.

Celkem netypická kombinace.

Kromě mé rodiny jsi pravděpodobně

jediný žid, který kdy přišel do tohoto města.

Pocházím z malého města v Nové Anglii.

Vím, jaké to je, být jediným židem.

Čím tu trávíš čas?

Čtu knížky.

Přepisuju hudbu. Koupu se v řece.

- Jo? - Večer se chodím bavit.

- Nevím. - To zní dobře.

Dobrá, kámo, díky za pomoc.

Pardon. Omlouvám se.

To je dobrý.

Dobrá, tak zatím.

Co tam máš?

To všechno by měly být...

Co je tohle?

Tohle je pokračování těchhle archeologických...

Tohle je archeologie?

Jo, archeologie, zbytek by měla být historie.

Dobrá.

- Ještě meruňkový džus? - Jo.

- Tady, tesoro. - Děkuji.

Posluž si, drahoušku.

Díky.

Klidně si přidej.

Anglické slovo „apricot,“ meruňka, pochází z arabštiny.

Je to jako slova „algebra,“ „alchymie“ a „alkohol.“

Vychází z arabského podstatného jména

spojeného s arabským členem „al.“

Naše italské albicocca

pochází ze slova al- barquq.

Je naprosto neuvěřitelné, že v Izraeli a mnoha arabských zemích se dnes

tomu ovoci říká úplně jiným slovem, mismish.

Dovolím si s vámi nesouhlasit, profesore.

Zabřednu do etymologie, tak to se mnou chvilku vydržte.

Máte pravdu v tom, že většina latinských slov

pochází z řečtiny.

Nicméně v případě slova „apricot“

to byla trošku složitější cesta.

Jak to?

Tady řečtina přebírá z latiny.

Latinské slovo je praecoquum nebo precoquere.

A to je „předvařený“ nebo „předem zralý“.

Tedy předčasné vyspělý nebo předčasný.

A Byzanťané si pak vypůjčili praecox,

z kterého se stalo prekokkia, z toho pak vzešlo berikkokki

a tak dostali Arabové svoje al- barquq.

To mám ze Základů filologie.

Výborná práce.

Tohle dělá každý rok.

Je čas na skleničku. Zajdeme sem.

- Ciao, Romano. - Ciao, Olivere.

- Jak se máš? - Paráda.

Ciao, kluci!

Všechno v pohodě?

Všechno v pohodě.

Podívejme se. Co tu máme?

- Můžete prosím začít? - Jistě!

Dobré ráno, pánové.

Odkud o tomhle místě víš?

Dobrá.

Do toho, Chiaro!

Ne, ne, ne!

Je lepší než ten kluk, co tu byl loni.

Pamatuješ?

Vyber to!

Mnohem lepší! Koukni, jak je hezkej.

Elio, vodu!

Perfektní načasování.

Co se děje? Jsi v pořádku?

- Co, skříplý nerv? - Jsem v pohodě.

Tady. Podrž to.

Věř mi. Bude ze mě doktor.

No tak, pojď sem. Vidíš? V tom je problém.

Jsi moc napnutý.

- Musíš se trochu uvolnit. - Já jsem uvolněný.

Marzio, pojď sem na chvilku.

Pomoz mi tady.

- Cítíš to? Přímo tam? - Olivere.

- Je to moc napjatý, že jo? - Jo.

- Musí se uvolnit. - Olivere!

Zatím.

Měl by ses víc uvolnit.

Dobrá, lidi, připraveni?

Dobrá, náš míč.

Dvanáct, podává 11.

Mám to, mám to.

Jdi, jdi. Jo, dobrý. Je tvůj, je tvůj.

Zlatíčko, teta Marcella a ostatní k nám přijdou na večeři.

Bude Oliver s námi, nebo se chystá ven?

Nevím.

Hotová filmová hvězda!

Ano, tihle Američané...

Šumivé víno!

Má zpoždění.

Nemyslíš...

Nemyslíš, že je nezdvořilý, když říká: „Zatím?“

Arogantní.

Nemyslím si, že je arogantní.

Jen ho sleduj.

Takhle se s námi rozloučí, až na to přijde čas.

Se svým... „Zatím.“

Budeme to s ním muset vydržet šest dlouhých týdnů.