Mistari 200 ya kwanza.
FILM, KTERÝ UVIDÍTE,
CELÝ RUČNĚ NAMALOVALA VÍCE NEŽ STOČLENNÁ SKUPINA UMĚLCŮ.
V NEDĚLI 27.7. SE VAN GOGH (37), POBÝVAJÍCÍ V AUVERS, POSTŘELIL REVOLVEREM.
ZRANĚNÝ SE VRÁTIL DOMŮ, KDE O DVA DNY POZDĚJI ZEMŘEL.
DĚJ TOHOTO FILMU SE ODEHRÁVÁ ROK PO SMRTI VINCENTA VAN GOGHA.
NÁŠ PŘÍBĚH ZAČÍNÁ V ARLES ROKU 1891.
ZA NÁS MLUVÍ POUZE NAŠE OBRAZY.
ZDRAVÍ VÁS
S LÁSKOU VINCENT
- Tak pojď! - Jak si přeješ!
Z toho budou akorát problémy.
Ten si vždycky koleduje.
- No sakra! - Ta sedla!
To bylo za tátu.
- Slušná rána, co? - Konec představení.
Co se tady děje?
Pane.
Ten, co se s vámi pral, byl mladý Armand?
Ano, pane.
Kvůli čemu?
Kvůli tomu bláznivýmu zrzkovi. Tomu malíři, co jste ho znal.
Vážně?
Tohle mu spadlo, pane.
Vezmu to k sobě.
Pohov, vojíne.
Znovu děláš potíže, koukám.
- Upadl ti venku dopis. - Není můj.
Je Vincentův.
Stojí tam: "Theo Van Gogh". To je Vincentův bratr, že?
Jo, ten dopis zbyl po Vincentovi.
Jeho starý domácí ho našel, když vyklízel byt.
Dal ho mému tátovi a ten mi řekl, abych ho doručil.
Jako by to byla moje věc.
Moje práce je vymlátit z kovu nějaký tvar.
Ne doručovat dopisy.
Posluž si, proč ne.
Ten už to nepotřebuje.
Nechápu, proč bych měl doručovat dopis mrtvého.
Tvůj otec mu chce jen projevit úctu.
Proč?
Co pro nás ta nicka kdy udělala?
Naši rodinu kvůli němu nenáviděli, když táta odmítl podepsat tu petici.
- Chtěli ho vyhnat z města... - Já to podepsala!
A dobře jsem udělala. Byl to blázen.
Nebyl. Byl to zajímavý muž.
Zvrtlo se to, až když přijel ten jeho kamarád, Gauguin.
Vincent byl nadšený z toho,
že jeho Žlutý dům bude hostelem pro malíře.
A Gauguin ho povede.
- Jak jste chtěl. - Kde je ta židle?
Tady je.
Je dokonalá!
Ale když konečně dorazil,
z dobrých přátel se rychle stali lidé,
kteří se nemohli vystát.
Ach, ne! Ne. Ne!
v
Uklidni se, Vincente.
- Gaby. - Ahoj, Vincente.
Mám pro tebe dárek.
Ty ses rval?
- Dobře se o to starej. - Roztomilé.
Jsi v pořádku?
Prý zajímavý muž.
Já si ho pamatuju jinak.
Může někdo...
Vydržte.
Co se děje? Asi umírá!
Ten cvok si uřízl ucho.
A táta mu ho přišívá, jo?
Ne, pomáhá mu.
No jo, jasně, jeden vožralej cvok pomáhá druhýmu.
Zopakuj to. Zopakuj to!
- Je to příští týden. - Kdo by řekl, že odejdou.
Jsou zpátky. Připlazili se zpátky.
Dobrý večer, pánové. Neviděli jste mého syna?
Ale, pan Roulin! Jo, je uvnitř.
Má sedět ve vlaku do Paříže.
Teď nevypadá, že by měl v plánu někam odjet.
To uvidíme.
A má průšvih.
On průšvihy vyhledává.
Dobrý večer, Josephe.
Proč to prostě nemůžeš poslat?
To jsem udělal.
Vrátilo se to jako nedoručitelné.
Jestli ho nemůže najít pošta, jak ho mám asi najít já?
Trochu se snaž, chlapče.
Pan Theo van Gogh je důležitý člověk.
Poptej se po něm.
A co řeknu, až ho najdu?
Je zvykem začít slovy: "Upřímnou soustrast."
Musíme tě nechat vystřízlivět.
Stejně teď nemůžu jít. Je už pozdě.
Vyjádříš nejupřímnější soustrast ode mě, tvé matky a bratra.
Jo a nezapomeň na malou Marcelle.
Také byla jeho přítelkyní.
Bylo jí deset měsíců.
Děti jsou jako zvířata, synu.
Stačí jim se na člověka podívat, aby ho poznali.
To je hloupost.
Nejsou tak nevypočitatelné jako dospělí. Třeba Ginoux.
Bere si od Vincenta s úsměvem rok peníze,
a pak podepíše petici, kterou ho zatratí.
Hele, řekni, že Ginoux měl ten dopis dva roky.
Nechci, aby si pan Theo myslel, že jsme ho měli my.
Řekni mu, že mi ho nedal, dokud se nedoslechl, že je Vincent...
Že se zabil?
Proč tomu pořád nemůžeš uvěřit?
Viděl jsi, co se stalo.
Zhroutil se, to se stává.
Jo, slabochům.
Až budeš starší,
tak to pochopíš.
Život dokáže i silné srazit na kolena.
Po tom s tím uchem mu nikdo ani nedal šanci.
I děti ho tyranizovali.
Vypadni odsud!
- Do něj, Johne! - Shoď mu klobouk!
Zmizni!
Vypadni!
Táhni pryč!
Jsme šampióni! Jsme králové!
To je slabošství. Nechat se dětmi dohnat do cvokárny.
A sousedy?
A policisty?
A starostou?
A celým městem!
Celé město proti nemocnému.
Šel do Saint Rémy, aby se z toho dostal a taky se z toho dostal.
Vyléčili ho.
To neznamená, že mu to vydrželo.
"Cítím se naprosto klidný a v normálním stavu."
Tohle mi napsal.
Šest týdnů předtím, než zemřel.
Jak může někdo absolutně klidný...
...mít o šest týdnů později sebevražedné sklony?
Je to smutné.
To chápu.
Ale k čemu by to bylo, doručovat ten dopis teď?
Byli si velmi blízcí.
Vincent psal svému bratrovi každý den.
Já to vím, já ty dopisy odesílal.
Kdybych to byl já,
chtěl bych ho.
Kdybys to byl ty, kdybys, nedej bože,
zemřel a existoval by dopis, který jsi mi poslal, chtěl bych ho.
Ty bys ho nechtěl?
Kdybych to byl já?
Hej! Zpomal!
Blázne!
Prý jste Vincentovi dodával barvy,
tak si říkám, jestli neznáte Thea.
Potřebujeme pití, řekl bych.
Brandy. Posaďte se.
Nebyl na adrese, kterou máme.
Ten chlap tam říkal, že možná víte, kde je.
Obávám se, že ten dopis Theovi Van Goghovi nikdy nedoručíte.
Aha, chápu.
Jak to?
"Dvě srdce,
jedna mysl."
To mi řekl Vincent.
Možná o to nakonec šlo.
Protože po Vincentovi smrti se Theovo zdraví rychle zhoršilo.
Můžu ti něco donést, drahý?
Už předtím na tom nebyl dobře,
ale Vincentova smrt ho zničila.
Když umíral, byl s ním celý den.
Vincent ale trval na tom, aby celou dobu mluvili o životě,
ne o smrti.
Nenechal dopis na rozloučenou.
Takže to zůstává záhadou.
A Theo se dál ptal proč.
Šest měsíců po Vincentově pohřbu...
...byl mrtev i Theo.
Páni. To byla dvojka.
Jak tedy umřel Vincent?
Zastřelil se.
V polích nad Auvers.
Vedle svého stojanu, dělal co měl rád, maloval.
A víte proč?
Ne.
Theo si myslel, že jeho smutek měl kořeny v dětství.
Velice se snažil zapadnout do své rodiny.
Ale to se mu nikdy nepodařilo.
Vincent mi řekl, že byl nejstarší,
ale ne první.
Před ním byl jiný Vincent, starší bratr, který se narodil mrtvý.
Myslel si, že ten chlapeček byl dokonalý Vincent.
Že se mu v matčiných očích nikdy nevyrovná.
Snažil se být tím, kým chtěli.
Pracoval u strýce v obchodu s obrazy, ale vyhodili ho.
Zkusil profesi svého otce,
ale zkoušky na pastora na něj byly moc těžké,
takže začal pracovat jako prostý misionář.
Ale podařilo se mu nechat se vyhodit i odtamtud.
Byla to další slepá ulička.
Ale Theo mu řekl,
že v něj věří.
No comments yet. Be the first to leave one.