Patton

Pozor!

Sednout.

Chci, abyste si pamatovali,

že nikdo nevyhraje válku tím,

že položí život za vlast.

Vyhraje ten,

kdo donutí položit život za vlast protivníky.

Pánové,

slyšeli jste, že Amerika nechce bojovat,

že se vyhýbá válce.

To je kravina!

Američané

vždycky rádi bojovali.

Praví Američané milují chuť bitvy.

Už jako děti

jste obdivovali dokonalé střelce,

nejrychlejší běžce, nejlepší hráče, nejsilnější boxery.

Američané milují vítězství

a nesnášejí porážku.

Američané chtějí vítězit.

Za člověka, který prohrál, bych nedal zlámanou grešli.

Proto Američané nikdy neprohráli ani neprohrajou válku.

Pouhé pomyšlení na porážku

je Američanum odporné.

Takže...

Armáda je tým.

Žije, jí, spí a bojuje v týmu.

Kecy o individualitě jsou blbost.

Ti pitomci, co psali o individualitě

do Saturday Evening Post,

ví o skutečné bitvě ještě míň než o šoustání.

Máme nejlepší jídlo, vybavení,

nejlepší morálku

a nejlepší muže na světě.

Víte,

je mi líto těch ubožáku, proti kterým jdeme bojovat.

Na mou duši.

Nejen že je odstřelíme,

my jim ještě vyřízneme střeva

a namažeme si s nima pásy u tanku.

Budeme ty Huny zabíjet po stovkách.

Možná

si někdo z vás

není jistý,

jestli nebude mít nahnáno. Žádný strach.

Ujišťuju vás,

že svou povinnost splníte.

Nacisti

jsou naši nepřátelé.

Tak do nich!

Chci vidět krev! Rozstřílejte je na cucky!

Až si sáhnete

do sraček, které byly

před chvílí obličejem vašeho kamaráda,

budete vědět, co dělat.

A pamatujte si!

Nechci dostávat zprávy, že "držíme pozice".

My nic "držet" nebudeme. To necháme Hunum.

My budeme postupovat. Budeme se držet

jen nepřítele!

Chňapneme ho za nos a nakopeme mu prdel.

Dáme mu pořádnou nakládačku,

a nepřestaneme, dokud nebude na sračky!

A ještě

je tu něco,

co budete moct po válce říct,

až se díky Bohu vrátíte domu.

Až budete po třiceti letech sedět u krbu

s vnoučkem na kolenou,

nebudete muset na otázku:

"Cos dělal v 2. světové válce?"

odpovědět:

"Kopal jsem

latríny v Louisianě."

Tak teď vy mizerové víte,

jak se na to dívám.

Bude mi ctí

vést vás, naše skvělé chlapce, do boje. Kdykoli

a kamkoli.

To je všechno.

KASSERÍNSKÝ PRUSMYK TUNIS, 1943

Arabum chybí jídlo a oblečení.

Svlíknou naše padlé, než je stačíme pohřbít.

Zdá se, že hlášení byla přesná.

61 obrněných vozidel, 45 tun munice,

pětadvacet 40mm děl, tři samohybné 105mm.

Navíc minomety, kulomety, pušky,

pistole, dalekohledy, přezky a vojenské ponožky.

Tisíc osm set mužu.

RABAT, MAROKO

Toto je vyznamenání

za vynikající vylodění v Africe

a za osvícené spravování naší země.

Bylo mi potěšením.

Ale radši bych bojoval v Tunisu s Němci.

"I lvi se třesou hruzou, když přichází."

Je to pro mě čest, Výsosti.

Nádhera!

Kéž by tak vypadaly naše jednotky.

Co si myslíte o Maroku, pane generále?

Nádherné, Výsosti.

Spojení bible a Hollywoodu.

-Ti bojovali u Kasserínu? -Ano, pane.

To to Američani hned napoprvé

od Němcu pěkně slízli.

Na Rommela potřebujeme odborníka přes tanky,

který má pořádně tvrdou ruku.

-Pattona? -Možná.

Pánbuh s námi!

II. ARMÁDNÍ SBOR HLAVNÍ STAN

Poručíku,

kde je službu konající dustojník?

-Prý se holí. -Jak to, že není ve službě?

Asi se chce oholit.

Dneska přijede nový generál.

Co do mě kurva kopeš?

Promiňte, pane.

-Co jste tam dělal? -Spal jsem, pane.

Tak si zase lehněte.

Jste tady jediný, kdo ví, co dělá.

Rozkaz.

-Brade, jak se máš? -Fajn, Georgi. Rád tě vidím.

Čekali jsme vás až v devět.

To mi došlo.

Dicka Jensona znáš.

Brade, vyklop to.

-O co jde? -Ike chce hlášení o Kasserínu.

Zatím tu zustanu jako pozorovatel

a budu Ikeovi podávat hlášení.

Špicle!

Spojte mě s generálem Eisenhowerem.

Řekni mi,

proč to byly v Kasserínu takový jatka?

Nic mám nevyšlo.

Vystřelili jsme 75mm granát, skopčáci vrátili 88.

Mají dieselový tanky.

Jedou dál, i když je zasáhneme. Naše tanky...

Říká se jim "krabice na metály".

Stačí jeden šrapnel, a vyletí do vzduchu.

Varoval jsem je.

Mluvil jsem s muži o kolopásovém vozidle.

Ptal jsem se, jestli kulomet prorazí pancíř.

"Ne, pane.

Kulka vlítne dovnitř a kapku to zarachotí."

Prý byly problémy s leteckým krytím.

Žádné krytí nebylo.

-Máte na lince generála Smithe. -Omluv mě, Brade.

Bedelle?

Volám ohledně Bradleyho a jeho práce.

Potřebuju, aby mi Brad dělal zástupce.

Vyřídíš to s Ikem?

Díky, Bedelle.

Už nejsi Eisenhoweruv špicl. Děláš pro mě.

-Spokojenej? -Jasně.

Dicku, máš ty hvězdy?

-Ano, pane. -Sem s nima!

Co je? Nominoval mě prezident.

Jistě. Ale dokud to neschválí senát, není to oficiální.

Hele,

oni mají svuj rozvrh a já taky.

Georgi,

kdyby tě jmenovali admirálem tureckého námořnictva,

tví lidi by zašátrali v tornách

a vytáhli by příslušný prýmky.

Přesto ti gratuluju. I když předčasně.

Poslyš...

Ty hvězdy líp vyniknou na zelené košili.

Už jsem ti vyprávěl, jak jsem navrhl uniformu pro tankisty?

Byla ze zelený kuže s červenýma pruhama

a s řadou mosazných knoflíku.

Na hlavu by přišla zlatá fotbalová helma.

Armáda to samozřejmě zamítla.

Ale byla to fakt nádhera!

Odjíždí Lloyd Fredendaugh.

Georgi, do hlášení o Kasserínu jsem dal ještě něco.

Někteří chlapci se prostě báli.

To je pochopitelný.

I nejlepší ohař se poprvé po výstřelu bojí.

Vzpomínám si,

že mě nejvíc děsilo pomyšlení,

že mě trefí do nosu.

Nevím proč, ale ta představa

byla ze všeho nejhorší.

S tak krásným nosem to chápu.

Víš, proč tak pohořeli?

To vidí i slepej.

Nevypadají jako vojáci, ani se tak nechovají.

Proč by tak bojovali?

Máš naprostou pravdu. Disciplína upadá.

Dáme se do toho a uděláme z těch hochu

fanatiky ostrý jak břitva.

Přestanou se bát Němcu.

Ale nesmí se přestat bát mě.

Jste ranní ptáče, pane generále. Snídani?

Už posnídali dustojníci?

Máme otevřeno od 6 do 8.

Dustojníci právě přicházejí.

Řekněte, že je zavřeno.

Je teprve čtvrt na 8, pane!

Od teď otevřete v 6 a po 6.15 už nikoho nepustíte dovnitř.