Madagascar

MADAGASKAR

Překvápko!

Alexi, nemůžeš mě rušit, když jsem zrovna v rauši.

Když se zebra zasní, nemluv s ní.

Nebrblej, Márty. Chci ti jen popřát k narozkám.

Jo aha, tak to dík.

Počkej, mám asi něco mezi zubama.

Příšerně mi to vadí. Vyndáš mi to? Prosím.

Tak to seš faktys na správný adrese.

Doktor Márty, diplombovaný dentista, tě tu vítá.

Vyskoč si, prosím, na mou sterilizovanou zubařskou sesli,

buď vod tý dobroty.

- Nic tam nevidím. - Je to tam vlevo.

Och, promiň.

Tak jo. Hlavně nemluv s plnou tlamou.

Jo, tady to je. Kde se to tam vůbec vzalo?

Všechno nejlepší!

Nó teda, tak to díky.

Ty sis to šoupnul za zuby. Paráda.

Zatím to ještě není v prodeji. Hele, podívej.

- Mrkni se. Hele. Ou. Mrkej. - Teda páni. Sněží tam.

Je ti deset? To je dekáda.

Pěkná darda. Prostě kulatiny.

Nelíbí se ti?

- Ne, ne, je bezva. - To těžko.

Měl jsem ti dát radši "Alexův budík." To je panečku jinej trhák.

Ne, ne, ne, je, je to bezva dárek. Vážně.

Já jenom, že utekl další rok

a já pořád dělám dokolečka to samý.

Stoupni si semhle, odklusej támhle, žer víc trávy, pojď zase zpátky.

- Jo, já ti rozumím. - Neměl bych jít na práva?

Musíš si nějak vorazit od tý nudný rutiny.

- Jak? - Nacvič nový číslo.

Kdo ví, co tě přitom potká. To vyřeš až za poklusu.

Ber to hákem, improvizuj, hned z voleje. Bum, bum, bum.

- Myslíš? - Jo, dej tomu šťávu!

Šťávu, jo? Tak jo, to by snad šlo.

Tak jako já.

Přicházej lidi, Márty. Ou, jak já je miluju.

Budeme se bavit, bando! Juch!

Jo! Glorie! Vstávačka! Otvírá se!

Co je za den?

Je pátek. Den exkurzí.

Děcka jdou na exkurze. Tak šupky na to. Ale...

...až za pár minut.

Dělej!

Melmane, Melmane, Melmane! Melmane, Melmane, Melmane!

Vzbuď se! Vstávačka! Je tady další velkoměstské velkoráno!

Tak šups.

- Mě z toho vynech. Já se házím marod. - Co?

Zjistil jsem, že mám na rameni další hnědý flíček. Tadyhle. Vidíš?

Tady. Tadyhle. Vidíš ho?

Melmane, máš spíš fleky na mozku. Hm?

Poběžte! Honem!

Udržujte vaše zoo v ČISTOTĚ

Phile! Vstávej, ty opičí obludo!

Jo, dám tomu šťávu.

Vezmu to vod podlahy. To budou zírat! Přívaly šťávy!

Do úplnýho vyšťavení.

Dámy a pánové, děti všeho věku,

zoologická zahrada v Centrál parku má tu čest vám představit...

Ukaž jim to. Kdo je šelma?

...krále New Yorku.

Lva, Alexe!

A jde se na věc.

Řeeeeeev!

Pojďte blíž, lidičky. Za chviličku začínáme.

Dneska uvidíte zebru, co to tady roznese na kopytech.

Úsměv a mávat, hoši.

Úsměv a mávat.

Kowalski, podej hlášení.

Jsme 150 metrů od hlavní stoky.

- A špatné zprávy? - Rupla nám i poslední lopata.

Dobře.

Rico, ty děláš zásobovače. Potřebujeme lopaty.

Najdi víc dřívek od nanuků. Nechci riskovat další zával.

A já, Skipper?

Ty musíš vypadat mile, až k sežrání, jasný?

Dneska provedeme operaci "kramle".

Pojď sem. Pojď sem tučňáku.

Jo! Tohle v dokumentech neuvidíte.

Ha ha.

Tak, představení skončilo, panstvo. Díky, že jste přišli.

Doufám, že to mělo šťávu!

Budu tu celej tejden.

Vlastně tady budu už celej svůj život.

365 dní v roce, den co den,

včetně Vánoc, Dušiček, Velikonoc a Hromnic.

A ještě vás prosím, nedávejte svoje domácí mazlíky sterilizovat.

A taxikáři dejte dýško, protože je švorc.

Ty, čtyřnožko. Šprechn zí íngliš?

Jo, šprechtím.

- Co je tohle za světadíl? - Manhattan.

Plesk do točny! Jsme pořád v New Yorku.

Ústup. Zpět! Zpět! Zpět.

Hele, hele! Ty, v tom fraku. Vrať se sem.

Co to provádíte, hoši?

Prokopáváme se do Antarktidy.

Do artritidy?

Umíš mlčet, můj černobílý příteli?

Viděls někdy tučňáky volně pobíhat po velkoměstě?

Jistě, že ne. Prostě sem nepatříme. Není to přirozené.

Bude to nějaké fantasmagorické spiknutí.

Proto tenhle únik na otevřené pláně Antarktidy.

Do divočiny.

Do divočiny? Tam se dá opravdu odejít?

To zní fajn.

Hele, počkat. Kde je ta divočina? Povězte mi to.

Nikdy jsi nás tady neviděl.

Jasný?

Ano, pane.

To-, to-, totiž, n-, ne, pane.

Dnes už naposledy vystoupí,

král našeho velkoměsta,

lev Alex.

Řeeeeev!

Děkuji. Děkuji, jste skvělí.

Vřelé díky. Jste skvělé publikum. Zatleskejte si.

Děkuji. Ou. Děkuji.

Ou. No. Děkuju.

Jste moc laskaví. Až moc.

Spoďáry!

Dojeďte dobře domů. Hele! Mám webovou stránku,

a pořád puštěnou kameru. Sledujte, jak spím.

Tomuhle říkám život.

Jo, přesně tam.

Ou. Jsem v ráji.

- Jó, Márty má narozky. - Nepárej se s tím.

- Co je to? - Šup, otevři to. Ukaž! Co máš?

To je teploměr!

Dík. Je boží, Melmane, suprovej.

Chtěl jsem ti dát něco osobního. Tohle byl můj první rektální teploměr.

Bude mi moc chybět.

Vem ten dort. Melmane, dělej!

Hodně štěstí, zdraví

V zoo tě život baví

Máš ruce opice

a jsi též smradlavý

Jakže?

Téda, bando, přivádíte mě do rozpaků.

A sebe taky.

Ty nemáš radost? Týden jsme na tom dřeli.

Tak honem. Něco si přej, kulíšku.

- Hele, co sis přál? - Nic. To se neříká.

No tak, mluv.

Kdybych vám to řekl, přinese to jenom smůlu.

Když chcete mít smůlu, tak vám to vyžvaním.

Když nechcete riskovat, tak už ani nemuknu.

Tak nám to pověz. Co by se nám mohlo stát?

Tak jo.

Chtěl jsem, abych mohl do divočiny!

Do divočiny? Fíha.

Já jsem to říkat nechtěl.

Divočina? Seš blázen?

Tak hloupej nápad jsem v životě neslyšel.

Je to nehygienické.

Tučňáci zdrhaj, tak proč ne já?

Tučňáci jsou na palici.

Nech toho. Jen si to představ, návrat do přírody.

Zpátky ke kořenům. Čistej vzduch, obrovský širý pláně.

No, ty širý pláně mají prý i vedle, v Bostnu.

- V Bostnu? - Jo. Prostě zajdeš na hlavní nádraží

a vybereš si tam severní přípoj... na sever?

Takže se tam dá jet vlakem? Hypoteticky?

Márty, nech toho. Co bysme v tom Bostnu asi tak našli?

- Boreliózu. - Díky, Melmane.

Ne, vážně, vážně. Já chci jen...

Tohle v divočině neseženeš.

Tohle je vysoce kvalitní, jedlý produkt,

který tam jistě nenajdeš.

Napadlo tě už, že jsou i jiný věci než flákota?

Nemyslel to tak, broučku. Ne, ne, ne.

To nikomu z vás nevadí, že nevíte, o tom, jak se žije,

mimo zoo, ani ň?

- Nee. Ne. - Hm, hm.

Ani ne. Ale, od toho jsou přece noviny.

Máš tadyhle na tlamě takovej humus.

Díky, bando. Dík za tu oslavu. Byla bezva.

Vážně.

Co ho zase žere?

Musíš s ním promluvit, Alexi, no tak, zkus mu vlít trochu krve do žil.

Hele, dal jsem mu tu sněžící kouli. Víc už neumím.

Je mi jasné, jak to skončí.

To už je hodin. Už musím jít...

No tak, je to tvůj kámoš.

Tak jo, no dobře. Budiž.

- Dobrou, Márty. - Taky, Gloria.

Ách. To byl den.

Ne, opravdu, fakt, lepší to prostě ani být nemůže, že jo?

Ou. Vlastně jo. Dokonce vyšly hvězdy.

Takovou hvězdu v divočině neuvidíš.

To je vrtulník.

Márty, kámo. Poslyš.

Každý mívá někdy pocit, že za plotem mají zelenější trávu.

Alexi,

mrkni na mě.

Je mi deset let. Půlku života mám za sebou

a nevím, jestli jsem černej s bílejma pruhama,

nebo bílej s černejma.

Márty.