Inside Man

Jmenuji se Dalton Russell.

Dávejte pozor, co říkám.

Pečlivě volím slova a nikdy se neopakuji.

Své jméno jsem vám už řekl, takže "kdo" už máme.

"Kde" by se nejspíš dalo popsat jako vězeňská cela.

Ale být zavřený...

v malé cele a být ve vězení jsou dvě různé věci.

"Co" je snadné.

Nedávno jsem naplánoval dokonalou bankovní loupež.

To máme i "kdy".

Na "proč" je kromě zjevné finanční motivace...

snadná odpověď.

Protože můžu.

Takže nám zbývá jen "jak".

A v tom, jak praví klasik,

je právě háček.

BANKA MANHATTAN TRUST - zal. r. 1948

DOKONALE NAPLÁNOVANÉ MALOVÁNÍ NEODCHÁZÍME OD ROZDĚLANÉ PRÁCE!

Maminka říkala,

že ti ta slečna pomohla s referátem o tom mostu.

- Je to tak? - Jo.

Je to cvok.

- Teď? Na Jednapadesáté? - Jo, tam teď je.

Ne, bydlí pořád na Sedmačtyřicáté, ale má to tam menší.

Co mám...

Dáme humra. Objednám ho na kartu pana Ansinoriho.

To je jedno. Nějaký jednání s klientem.

Protože už tam jsem přes rok.

Já ho asi přerazím.

No a?

Jsou to kytky. Třeba je měI pro babičku.

Nebo pro mě. Mám narozky.

Třeba je to klient.

To je sranda.

Ten chlap přede mnou si myslí, že nevidím, jak se na mě dívá.

Do prčic.

- Promiňte. - Jo?

Mohla byste se trochu ztišit?

Telefonujete moc nahlas. Prosím.

Fajn.

Rušíte ostatní.

- Pardon. - Jasný?

- Jak chcete. - Děkuju.

To byla ochranka.

Netušila jsem, že jsem v knihovně. Je to banka.

Manhattan Trust.

Od toho prachatýho hajzla, co pro něj makám.

Děkuju.

Promiňte, pane...

Klid.

Všichni lehnout na zem! Hned!

Na zem!

Máte na to čtyři vteřiny! Kdo bude stát, toho zastřelíme!

Jedna! Dvě! Tři!

Jděte od tý přepážky! Nechte ten knoflík na pokoji!

Ruce položit na podlahu! Hned!

Co se to děje?

- Co uděláme? - Co mám podle tebe dělat?

- Nezvedat hlavu, tlusťochu! - Dobře!

Lež s ksichtem na podlaze!

Na vás to taky platí, rabbi.

Na zem.

Chceme si ze zdejší banky...

vyzvednout velký obnos.

Kdo nám v tom bude bránit, skončí s kulkou v hlavě.

Lehnout, dědku! Ruce dolů!

- Tváří k zemi. - Dobře, už ležím!

Pane strážníku, zevnitř se kouří.

Možná kód 10-30. Banka Manhattan Trust, adresa Exchange Place 20.

Mám rukojmí.

Když uvidím policajty u vchodu, začnu zabíjet lidi.

Nedělám si prdel.

Centrálo!

Zpátky, pane, zpátky! Vy taky!

- Do hajzlu! - Zpátky!

Držte se za rohem!

Centrálo, dejte mi 85.

Pachatel se zbraní, možná rukojmí.

Exchange Place 20, Manhattan Trust.

Jde mi tu o život.

To říkáš pořád:

- "Teď to nejde." - Poslouchej.

S těma penězma...

je to průšvih. Můžu jít sedět.

Jestli se těch 140000 dolarů nenajde,

- bude to zlý. - Tys je nevzal.

Jasně že ne. Hodil to na mě...

jeden drogovej dealer.

- To se vyřeší. - A co pak?

- A co my? - Pak mě povýší na první stupeň.

Najdeme si větší byt.

To řešíme pokaždý, když ti seberou bráchu,

- když třeba krade auto. - Jiný příbuzný už nemám.

Promiň.

- Miluješ mě pořád? - Ty promiň.

- Miluješ mě pořád? - Miluju tě.

Až přijdu domů, bude velkej Franta.

- Mám želízka. - A já bambitku.

Ahoj, Velkej hochu.

- Tak velkej Franta, jo? - Jasně.

Její bratr má tři flastry, jeden za ozbrojenou loupež.

Školu nedodělal. Neví, co je bejt čestnej.

Je tak blbej, že mu nejde nic, ani ty zločiny.

- Nemůžeš s ním vyrazit dveře? - To bych mohl, co?

Má ho ráda. Nemůžu ho vykopnout.

- A co říká na tebe? - Je nadšenej,

že mu ségru šuká fízl.

Pak zase ona začne,

že kdybysme měli větší byt, bylo by to jiný.

A kdybysme byli manželé.

- A co je na tom? - Svatba. Nábytek. Děti.

Víš, co stojí diamantovej prsten?

- Už jsi jednou ženatej byl. - Bylo mi 21.

- S prstýnkem? - Ne, se ženskou.

- Jste policajti? - Sakra, on nás prokoukl!

Letos přišly Vánoce brzo.

Bankovní loupež. Rukojmí. Exchange Place 20.

- Cože? - Je to na vás.

Ale mně teď kvůli těm penězům...

- nasazujou psí hlavu. - A já ti teď hodil kost.

Pokud jde o mě, děláš tu dál,

- ale jestli na to nemáš... - Má na to!

Dobře.

Dávám ti příležitost. Neudělej mi ostudu.

- To je ono. Bomba! - Jo.

Dostal jsi svůj případ!

To bych měI mít radost. Tím se odloží ta inspekce.

Vejdeš dovnitř beze zbraně.

Hlavní padouch ti dá bouchačku k hlavě.

Pět jich na tebe namíří uzi.

Představ si je ve spodním prádle.

Nebo ve vězeňských mundúrech?

- Ty to zvládneš. - Třeste se, padouši. Už jdu na vás.

Jděte za roh!

Co jsem říkal, pohyb!

Odveďte ty lidi pryč! Odveďte je odsud!

Jakmile zastavíme, všichni ven.

Okno v prvním patře.

- Pusťte je sem! - Jdeme! Teď!

Co tu máte?

Pachatel v bance. Asi rukojmí.

Kdo to dneska vede?

- Seržant Hernandez. - Zavolejte ho.

- Seržante? - Na příjmu.

Shání vás seržant Collins.

Můžete sem přijít?

Už jdu. Pojď.

Uhněte! Jděte za roh.

- Uhněte. - Sem nikdo nesmí.

- Collinsi? Co se děje? - Hernandez.

Uvnitřje pachatel se zbraní. Prý drží rukojmí.

Uvolněte cestu! Ustupte!

NEWYORSKÉ POLICEJNÍ VELITELSTVÍ

Jdeme. Tak.

Máme to pod kontrolou.

Uhněte, prosím!

- Ustupte! - Ustupte! Děkuju.

Nic se neděje.

Uvidíte to večer ve zprávách.

Ustupte, prosím!

Pane Casei?

Dobrý den, Katherine. Copak je?

Pane, na jedné z našich poboček došlo k loupeži.

Panebože.

- Stalo se někomu něco? - Snad ne. Ale mají tam rukojmí.

To je hrozné.

- Která je to pobočka? - Číslo 32, Exchange Place 20.

- Která? - Exchange Place 20.

Děkuji, Katherine.

Je mi to Iíto, pane Casei.

Proboha.

Odveďte odsud ty lidi! Otevřete ty zábrany. Ustupte.

Na chodník. Jeďte dál.

Byl jsem první na místě činu. Vy jste vyjednávač?

Jo, detektiv Frazier. To je detektiv Mitchell. Co máte?

ViděI jsem, že je banka plná kouře.

Dveře zamčené. Lupič mi strčí...

bouchačku do ksichtu...

a řve, že zabije rukojmí.

- Jsou tam i další ozbrojení lupiči? - Ty jsem neviděI.

- Ani neslyšel? - Ne,

ale jak mi mířil do obličeje, tak těžko říct. Bohužel.

Dobrá.

Zachoval jste se správně, seržante.

Už vám někdy mířili do obličeje?

- Jednou. - Vážně?

Dvanáctiletej kluk.

- Jaký to bylo? - Nic moc příjemnýho.

To bych řekl.

Jen co si to tu vyjasníme, budete moct jít.

Jestli to nevadí, radši bych tu zůstal,

než dojde ke kontaktu.

To se mi Iíbí.

Proč mi to děláte?

Co se děje, tati? Páni.

Všichni zaměstnanci banky, ruce nahoru!

Zaměstnanci na tuhle stranu, všichni ostatní na tamtu!

Teď všichni vyndáte z kapes a z tašek mobily a klíče...

a zvednete je nahoru.

- Jak se jmenujete? - Peter.