25 Years of Innocence (25 lat niewinności)

NA ZÁKLADĚ SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ

17. dubna 2000

Ustup!

Pánové... !

Policie! Sedni se!

- Jméno! - Komenda.

- Opakuj! - Komenda!

Kde máš kalhoty?

Ve skříni.

Oblékni se.

- Mikina. Kde je mikina? - Tam!

Tomku...

- Tomku..! - Pánové...

Nech ho být!

Co to děláte... ?!

Vstáváme.

Tomku... !

Nazuj si boty. Rychle!

Jdeme.

25 LET NEVINNOSTI

Druhá strana.

Čelem ke mně.

Posuň se trochu doleva.

Dívej se do fotoaparátu!

Sundej si hadry.

Rychleji kurva.

Otevři pusu. Vyplázni jazyk.

Dobře. Ruce nahoru.

Zvedni ptáka a koule.

Rozevři zadek. A zakašli.

Přiznávám se ke spáchání uvedeného trestného činu,

Byl jsem u sebe doma,

kde se konala silvestrovská oslava. Šel jsem...

Vyšel jsem.

Vyšel jsem,

Jel jsem... do Miłoszyce autobusem MPK.

Na oslavě jsem poznal dívku Kaśka... se jmenovala.

Tancovali jsme... a pili jsme alkohol.

Šli jsme do lesa a tam jsme měli pohlavní styk.

Bez žádného nucení z mojí strany.

Ona pak šla domů

a já jsem se vrátil do Vratislavi.

Je to tvoje čepice?

Víš, z čeho jsi podezřelý?

Styk s nezletilou dívkou.

Nejprve jsem nepochopil obsah žaloby. K jeho spáchání se nepřiznávám.

Mříže!

Stůj.

Vejdi.

PŘECHODNÁ CELA

Chci se probudit.

1. ledna 1997

1. LEDNA 1997 TŘI ROKY PŘED ZATČENÍM

- Ahoj. - Ahoj.

Synku... víš kolik je hodin?

- Pojď nám pomoct! - Dobře, mami.

Vylez z toho záchodu!

Máme tu prvního pařmena.

O to nejlepší jsi přišel!

Mami!

Děláš si legraci, dnes přece ne.

Prosím, no tak, na dvě hodiny.

- Přece vidíš, co se tu děje! - Jen dvě hodiny! Slovo skauta.

Dvě hodiny. Posledně to byly taky dvě hodiny. A jak to dopadlo?

Prosím tě, dvě hodinky, slibuju. Ahoj Tomku!

- Dobrý den - Slibuju. Prosím.

Díky.

Jen buď hodný, Krystiane, ano! Díky...

Dnes v noci došlo ve vesnici Miłoszyce k brutálnímu znásilnění a vraždě.

Obětí je nezletilá účastnice silvestrovské oslavy

v místní diskotéce Alpina.

V tuto chvíli mohu říct jen to,

že případ bude přidělen speciální skupině z velitelství vojvodství ve Vratislavi.

Víte už něco o pachateli nebo pachatelích zločinu?

Pachatelé zanechali spoustu stop.

Je to jen otázka času, velmi krátkého, než je dopadneme.

Tomku! Co to zase děláš? Dávej pozor, jsou tam malé děti!

Budeš v novinách vypadat jak trouba.

Sám vypadáš jako trouba.

Co je to? Je Nový rok, žádné klení.

- Do háje, to je kosa. Auto nestartuje. - Počkej, nech to být.

- Byla tu zase? - Jo, byla.

- Tak ho adoptujeme, ne? - Mirku přestaň....

Zkusíme to přes kabely. Půjčím je od Walczaků.

Nech to být.

Promiň mami, zamyslel jsem se.

- A co jsi vymyslel? - Vlastně nic.

Na Nový rok nemám žádné plány.

V pořádku, klidně plánuj, ale život si půjde dál svojí cestou. Přepni program!

A teď se vrátíme do dětství

k matematické olympiádě, kdy maminka říkala "A teď se o sebe postarej".

Přejeme Vratislavi dobrý den. Máme tu krásné říjnové ráno.

Na hodinách je 6:30 ráno.

Do konce roku, vlastně století, zůstalo 63 dnů.

Dokážete si to představit? Do konce století.

A teď na úspěšný začátek dne hit Manu Chao "Bongo Bong".

SVOBODNÁ

ZADANÁ

Tomku! Máš tam další Audi.

Dobře.

Tak zítra.

16. ŘÍJNA 1999

16. ŘÍJNA 1999 ŠEST MĚSÍCŮ PŘED ZATČENÍM

Tomku! Nech toho!

Proč si nehledíš svého? Málo bylo problémů s tou ženskou?

Taky ti zkusila vnutit Krystiana?

Zkoušela... Co jsi mi to přinesl?

- Máma to balila. - Máš chvilku?

Zůstalo mi trochu buchet.

- Ne babi, musím letět. - Musím letět...

Lítáš po městě celou dobu, a honíš se... nevím kvůli čemu.

Tady máš...

Dorotko, vypadáš jak anděl.

Drazí, seznamte s Bogusławem.

- Zdravím. - Zdravím, mladá gardo.

Małgonio, mluvila jsi o nějaké vši?

No, protože se tomu tak nějak říká, veš nebo...

Štěnice... !

Poslyšte, u mě v práci nám šéf nařídil, zkopírovat všechno na diskety.

- Proč? - Proč...

Říká, že na Nový rok se všechny počítače zblázní, proto.

Jde o to, že pro počítač může rok "00" znamenat "2000",

ale taky "1900". V tu chvíli se všechno zhroutí.

A policie?

- Tak na katastrofu! - Ať žijí katastrofy.

Mami, já jsem se počůral.

Promiňte.

Dobře. Do toho.

Mami, zůstaneš u mě?

Co jsem říkala, Krystiane?

Máma má teď hosty a ty máš spát a nepřekážet. Do postele, hned.

- Ale přijdeš ke mně. - Potom. Spi.

Přestaň, podej mi ji rukou..

Nevěděl jsem, že je v domě ještě jeden chlap.

Tak na zdraví naší milované policie.

Poslyšte, vzpomínáte si? Ten případ z Miłoszyc?

- Jaká? - Pamatujete?

Jaká?

Na Silvestra, v mrazu znásilněná dívka.

- Ano. - Ano, něco bylo.

Tři roky se s tím serete.

Dorotko, to není tak jednoduché Na té diskotéce bylo více jak 300 lidí.

Máte představu co znamená vyslechnout tolik lidí? Máme podobizny, znalecké posudky...

Opravdu?

A tady vedle bydlí jeden, co se s ní stýkal.

Jeho nikdo nevyslýchal.

Jak to?

Tak to. Dokonce si ode mě půjčil peníze na jízdenky do Miłoszyc.

- Co to říkáš? - A kurva...

Popojedem.

- To chceš jít v tomhle? - Ano.

To si děláš legraci. Vyžehlila jsem ti košili.

- Máš tam jít jako člověk. - Ne mami, je to moc elegantní.

Je to elegantní. Máš jít slušně oblečený. Jednoduše.

Dej mi to. Dělej.

Půjdeš s dívkou na rande jako ubožák.

Zapni se, bez těch úšklebků. No a podívej, sluší ti to. Pěkné.

Mami.

Nevím, co bych si s ní měl povídat.

Mám jít s tebou?

Dělám si legraci!

Na nic si nehraj, buď sebou, však to nějak dopadne.

Máš dobré srdce.

- Svoji práci máš rád, ne? - Ano.

Je to těžké?

To záleží.

Na čem?

Je třeba vědět, jak na to.

A co přesně?

No, začneš od střechy... potom maska, boky, podběhy.

Musíš zvolit správnou chemii, aktivní pěnu.

Hodně důležitá je mikrotkanina, musí dobře sát vodu

a pak to navoskuješ...

A není lepší taková ta automatická?

Co tě napadá? Nikdy! Automatická ti poškrábe lak.

Zeptej se táty.

Máš různé typy čalounění.

Kožené, velurové, z umělých vláken...

Pak máš 'ozonátor', napařovač, to je na plasty.

Speciální kartáčky na čištění, srsti, to je když někdo vozí psa...

Nebo kočku.

- Chtěl bys mít vlastní myčku, co? - Ano, jistě.

Budeš ji mít.

Už musím letět.

Vypadáš... jak anděl.

Díky.

- Uvidíme se ještě? - Třeba.

Tomasz Komenda?

- Ano. - Policie.

Pojedeš s námi.

- Ale kam? - Promluvit si.

Nastoupíš, nebo ti máme pomoc?

- Tak kolik ti je let? - 23.

- Chodíš do školy? - Ne. Skončil jsem na základce.

- A kde pracuješ? - V myčce.

- Dobře. - Ano, dobře.

- Líbí se ti to? - Líbí.

- A máš auto? - Ne, nemám. Řidičák taky ne.

- A byl jsi trestaný? - Ne.

Řekni mi... víš kde jsou Miłoszyce?