The Sheep Detectives

BÉÉ TEAM NA STOPĚ

Nejdražší Rebeko,

vím, že máš mnoho otázek.

Ale to i já.

Koneckonců, život je jedna velká detektivka.

Avšak existuje-li odpověď na všechny záhady vesmíru,

jediný klíč ke šťastnému životu,

pak to jsou …

Ovce.

Ale vážně.

Opravdu to jsou ovce.

No jo, už běžím.

V dopise ses ptala, zda mám mezi ovečkami nějaké oblíbené.

Inu, mám je rád všechny. Proto jsem každou z nich pojmenoval.

Například

tihle tvrdohlaví berani se jmenují Ducan a Drcan.

A ten hrdý a vznešený je sir Ritchfield.

Vlnka je nejhuňatější ze všech.

Je to trochu primadona.

Zorka je zase nejzvídavější.

Mopple je nejtrpělivější.

A pro Emoně

mě lepší jméno nenapadlo.

Vím, že jsem psal, že je mám rád všechny,

ale dvě z nich mám přece jen nejraději.

První je Sebastian.

Můj největší beran.

Je jako já. Trochu samotář.

Čas od času se někam zatoulá.

Ale nakonec se vždycky vrátí.

A nakonec, Lily.

Je ze všech nejchytřejší.

Zdá se mi, že nějak ví, na co právě myslím

nebo co zrovna cítím.

Je to hlavně ona, kdo mi dodává klid, jaký znají jenom pastýři.

Mír, jaký pociťují

chovatelé těch nejmilejších zvířat na Zemi.

Starám se, aby byly mé ovečky zdravé.

KRMENÍ PRO OVCE

Dobře je krmím,

pravidelně stříhám.

Dělám, co mohu, aby se nenudily.

A starám se, aby jedly svoji meducínu, která jim podle mě moc chutná.

Kéž by mohly mluvit.

Papej meducínku. Budeš zdravý.

A když mám všechnu práci hotovou a slunce zapadá,

předčítám jim nahlas z knih.

Detektivky, záhady, krváky. Ty mám nejradši.

„Už vím, kdy byl Rodney Hollingshead zavražděn

a kdo byl jeho vrahem.“

Představuju si, že rozumí, co se v těch příbězích děje.

Ale samozřejmě vím, že i když jsou velmi chytré, pořád to jsou …

ovce.

Ne, stačilo.

Dobrou, ovečky.

Konec vám dočtu až zítra.

Proč nám to nedočetl?

Chystal se nám prozradit, kdo byl vrah!

To jsou muka! Byla to služebná, že?

Natuty to byla ona.

Ne. Vrah byl zahradník.

Pořád sekal trávu a vůbec ji nejedl.

Jo. Podezřelý.

Šibe vám? Ten doktor to byl!

Neke. Byla to ta slizká teta.

Slizká teta byla v předminulý knížce, ty chytrej.

Jak my dva můžeme bejt bratři?

Zas bude boj.

Tak.

Jo, a jsou zase v sobě.

Všichni jste mimo.

Já na to přišla už předminulou kapitolu.

Služebná, viď?

Ta ne.

Ten synovec. Bertie Hollingshead.

Ale neprokázal ten detektiv, že důkazy proti Bertiemu Hollingsheadovi

zfalšoval skutečný vrah?

Přesně tak.

Nechápete?

Zfalšoval ty důkazy sám, aby unikl podezření.

Bertie Hollingshead je skutečným vrahem.

Co se do mě navážíš?

George vám zítra ten příběh dočte. Uslyšíte sami.

Natuty to byla služebná.

„Bertie znal zákon, který praví,

že za jeden zločin nelze nikoho stíhat dvakrát.

A tak, aby unikl obvinění, zfalšoval ty důkazy sám.

Bertie Hollingshead byl skutečný vrah.“

Většina mých oveček tráví svůj den pastvou

nebo přemýšlením o pastvě.

Mám tu i tři dovádivá jehňátka se spoustou elánu.

Jsou to šťastná, bezstarostná zvířátka, která se narodila zjara.

Ona se totiž většina jehňátek rodí na jaře.

Ale mám i jednoho beránka, který se narodil v zimě.

Ahoj.

- Jsem Daisy. - Já Oliver.

- Já Pikla. - Jak se jmenuješ ty?

Já žádné jméno nemám.

Chceš si s námi hrát?

Ne! Kšá!

Se zimním beránkem si nehrajte.

Do našeho stáda nepatří.

Z důvodů, které chápou jen ovečky,

stádo jehňátka narozená v zimě často odmítne.

Pojď ke mně.

Asi proto, že zimní jehňátka jsou jiná.

Už je dobře.

Měla bych dotaz.

Proč je George na toho beránka tak hodný?

George není ovce.

Nikdo ho nikdy o zimních jehňatech nepoučil.

A ještě něco. Přijmeš-li mé pozvání,

pak věz, že bydlím poblíž městečka Denbrook.

Žijí v něm všelijací zvláštní lidé.

Například …

Ahoj, Calebe.

Caleb. Též pastýř.

Dobré jitro.

Nemám ho rád.

Řezník Sádlo.

Toho přímo nesnáším.

Běta, správcová hostince.

Ta nemá ráda mě.

Já ho jednou zabiju.

Policista Tim.

TASER

Místní mamlas.

A reverend Hillcoate, který se považuje za pastýře lidí.

S tím mám velice komplikovaný vztah.

A dnes si přečteme Podobenství o ztracené ovci.

Georgi, chcete se přidat?

V příbytku Páně jsou vítáni všichni.

I řezníci?

Nepřišel jsem se modlit.

Přišel jsem splatit dluh.

Podivín George.

Podivín George.

Ale dost už o místních lidech.

Chci ti představit své stádo.

Touží tě poznat.

Stejně jako já.

Prosím, přijeď co nejdřív.

S láskou, George.

Vlnko?

Měla bych dotaz.

Budu mít po pampeliškách tak hezké řasy jako ty?

Ne, na řasy nejsou pampelišky.

Ale báječně po nich roste vlna.

Podívej na Emoně.

Ten jí jenom pampelišky.

Jo to jsou pampelišky? Aha.

Nech pár těch pampelišek pro Sebastiana. Zase se někde toulá.

Nezájem. Od té doby, co ho sem George přivezl bůhvíodkud,

pořád utíká do toho městečka.

Ať si umře hlady.

Možná se o nás nezajímá, ale to neznamená, že je nám ukradený.

Sebastian patří do našeho stáda.

Hele! To je Caleb!

Pejsci!

Pejsci!

Calebe! Sluší ti to!

Moc se mi líbí, jak ten chlápek voní.

Nosí vlněné svetry.

A jak jsou krásně barevné.

- Můžu dál? - Vypadni!

Tak já jdu dál.

Je tak nový, červený a lesklý.

Myslíš na to, na co myslím já?

- Chci si ducnout! - Já taky, děsně!

Ducane! Drcane!

Co jsme si říkali? Do věcí neducáme, pokud…?

Pokud k tomu nemáme legitimní důvod.

A je jasno.

Tenhle měsíc je tu Caleb už potřetí.

Ti dva tam můžou řešit jen jedinou věc.

Spojení stád.

- Spojení stád! - Nové ovce.

- A pastviny! - Pejsci?

Moje rozhodnutí platí!

Dal jsem ti šanci a tys mi lhal, Calebe!

A už se nevracej.

Zdá se, že spojovat stáda nebudeme.

Tolik jsem se těšila.

Jsem nešťastná a smutná.

Chci na to zapomenout!

Je to tak. Tohle bylo zklamání.

Nuže, přátelé?

Teď společně zapomeneme Calebovu návštěvu. Na tři.

Raz. Dva…

Ale co náš Mopple? Ten nezapomíná.

Proč ne?

Chudák Mopple.

Má nepříjemnou vrozenou vadu.

Na rozdíl od nás neumí na nic zapomenout.

No jo.

Mopple, jakmile zapomeneme, prosím, nepřipomínej nám, co se stalo.

Chcete zapomenout? Nebylo to zas tak zlé.

Ne. Ale nebylo to ani dobré. Proč se trápit?

Můžem?

Raz.