In the Hand of Dante

Dante Alighieri se narodil roku 1265 ve Florencii v Itálii. Zemřel roku 1321.

Jeho mistrovské dílo, epická báseň Božská komedie ,

cesta Peklem, Očistcem a Rájem,

je jedním z největších děl světové literatury.

Nejenže formovala italský jazyk,

ale také redefinovala hranice lidské představivosti.

Nick Tosches, americký romanopisec, se narodil v roce 1949 v Newarku

v New Jersey a zemřel v roce 2019.

Byl to literární obrazoborec, jehož hlas zachytil temnou poezii současného světa.

To, co jsem od srdce napsal a dál od srdce píšu,

nesmí a nemůže být přešito ani o steh tak,

aby to odráželo srdce někoho jiného

nebo falešné, plastové, umělé srdce tohoto trhu,

který kdysi býval světem.

Mé knihy nelze upravovat stejně jako nelze zastřihovat drápy leopardovi.

Jak řekl Faulkner: „Opíjím se, zuřím, padám z koní.

Dělám spoustu věcí, ale nenechám se redigovat.

Radši bych viděl, jak mi čeledín ojíždí ženu, než abych se nechal redigovat.“

Je to pravda. Nejlepší editoři needitují.

Spolupracují s umělcem, aby dosáhli svobody a zisku.

„Ale pane Faulknere,

na co jste myslel, když jste to psal?“

„Na prachy.“

Není to skvělý? Řekl „prachy“.

Prachy.

Přesně tak.

Jen umělec pracuje pro své blízké

a hlavně pro své potomky,

protože jen oni za to dostanou zaplaceno.

Neplatí nás na hodinu, týden, měsíc ani rok.

Dostáváme zaplaceno posmrtně, až když jsme kurva mrtví.

Co tohle všechno je?

To?

Nikdy nedělám, co chci, a tohle je něco, co chci dělat.

Je to překlad Božské komedie .

Znám tu báseň tak dobře, jako bych ji napsal já sám.

Pracuju na tom už deset let.

- Nechal sis vyměnit podšívku, že? - Jo.

I po těch všech letech vypadáš skvěle.

Mockrát děkuju.

Neboj, chlapče.

Až půjde do tuhýho, postaráme se o tebe.

Kdo je Dante?

„Kdo je Dante?“

Spisovatel z minulosti.

Napsal slavnou báseň Komedie , později nazvanou Božská komedie .

- Aha, jo. - Jo.

Ale víš, Dante se chytil do pasti.

Zavřel se do klece rýmu a rytmu.

Kde je v tom nějaká naděje?

Tak jsem si uvědomil, že je nedokonalý. Je nedokonalá, protože on je nedokonalý.

Jo, chápu, co myslíš.

DANTŮV RUKOPIS

Čau.

Starouši.

Čau, strejdo.

Vypadáš, jako bys viděl ducha. Co se stalo?

Zabil jsem nějakýho kluka.

- Kdy? - Před chvílí.

- Kde? - U sklárny.

- Jak? - Podřízl jsem ho.

Byl odtud ze sousedství?

Nikdy jsem ho neviděl.

A kde máš kudlu?

Nůž. Kde máš nůž, kterým jsi ho zabil?

Hodil jsem ho do kanálu.

Proč jsi to udělal?

Měl velkej nůž a zeptal se mě, jestli chci umřít.

Takže ty sis nezačal. To on.

- Jo. - Dobře.

Jak se cítíš?

Pojď sem, sedni si.

Chceš se tím živit, nebo co?

- Připadáš si teď jako tvrďák? - Ne.

Dobře, protože nejsi.

Pamatuj, co jsem ti vždy říkal.

Zlaté pravidlo.

Miluj bližního svého.

Jo.

A nechovej se jako ten kluk, kterého jsi potkal. Jasný?

- Jo. - Nikomu neubližuj.

Jak…

Jak je to dál? Jak jsem ti říkal.

Nikomu neubližuj a nenech, aby někdo ubližoval tobě.

Vidíš, nenechal sis ubližovat.

Jo.

A jsi si jistý, že není odtud ze sousedství?

Nikdy jsem ho neviděl.

Pojď sem.

Strejdo?

Co?

Musím u zpovědi říct to, co jsem teď řekl tobě?

O jaké zpovědi mluvíš?

K prvnímu svatému přijímání.

Jo, tohle. Jo.

Bůh je všude.

- Že jo? - Jo.

Jo.

A všechno slyší, že jo?

Jo. Všechno vidí, všechno slyší.

Jo. A kdo je důležitější?

Bůh, nebo kněz?

Bůh.

A Bůh zrovna tvoji zpověď slyšel, ne?

Řekl jsi to nahlas.

Já to slyšel. Bůh to slyšel.

Takže takhle to děláš?

Jo, takhle to dělám. Jo.

Takže je můj hřích smazaný?

Jaký hřích?

Ty jsi nezhřešil.

To ten malej blbeček,

co na tebe vytáhl bez důvodu nůž,

to on zhřešil.

A Bůh ho potrestal.

Skrze tebe.

Díky, strejdo.

Jsme kámoši, ne?

Jo, kámoši.

Jen si pamatuj.

To, co se děje mezi námi a Bohem,

takové věci jsou speciální.

Nesmíš o nich nikomu říct.

To je hřích.

Velký hřích.

Jo?

Dobře.

Vzadu je umyvadlo.

Běž si umýt ruce. Jsou špinavé.

Pochopil jsem to.

A hlavně jsem byl zproštěn viny.

A nikdy jsem to nikomu neřekl.

Fakt jsem to teď přiznal?

Krémově bílé květy gardénií,

fialové květy, červené květy,

růžové květy,

žluté květy nespočtu dalších květin

a nespočet dalších vůní se vynořilo

na slunci a ve stínu z bujné a syté zeleně.

Tam se tyčily monumenty odhalené temnější magii slunce,

vybledlé petroglyfy,

vyvýšené a uhlazené, opotřebované korálové oltáře,

kde marae lidských obětí fungovaly až do konce 19. století

a kde se vůně krvavých obětin a kanibalismu mísila s vůní bílých květů,

fialových květů, červených květů,

růžových květů

a žlutých květů.

Bylo devět nebí, ne nebes, ale nebí.

Veškerá pravda, kterou Dante znal, začala tímto zjevením.

První z nebí, které poznal,

se za ta léta stalo nejvzácnějším ze všech nebí.

Bylo to velké nebe bezmeznosti,

které zahrnovalo svůj příchod, své bytí, svůj odchod a svou noc.

Dante byl dítětem magického kopce.

Ale já taky.

A jedno z devíti nebí je to, které člověk spatří jen jednou.

V den své smrti.

OMLOUVÁME SE, MÁME ZAVŘENO

Byl konec srpna, doba, kdy byla z oblohy v New Yorku

utiskující, nízko ležící bílá záře.

A z temné noci byla mlha bezhvězdného popela a bledosti.

Louie se s ní cítil spjatý.

Zapálil si cigaretu a potáhl.

Bylo pozdě, ale ne pro něj.

Obchůzky, kamaráde?

Neříkej mi tak.

Dej mi pití a popelník.

- Máme novou grappu. Je skvělá. - Jdi do prdele.

To si nech pro blbce. Dej mi whisky a vodu s ledem.

Seru na popelník. Použiju zem.

Tak jak to jde, Lou?

Jo, víš…

V mých dobách, když jsem byl malej,

se říkalo: „Čím větší knír, tím větší chlap.“

Když dneska vidím chlapa s knírem,

říkám si, že je to buď polda, nebo buzerant.

Nebo obojí.

To abych si ho oholil, co, Lou?

Ne, nech si ho.

Tvůj fotr je polda, ne?

Jo, možná máš v sobě půlku teplýho poldy.

Sluší ti.

Ten knír.

Víš,

tvůj strýc je pěknej zmetek.

Nechápej mě špatně, ty jsi taky zmetek, ale jsi malá ryba.

Ale tvůj strejda je opravdovej zmetek.

Měl tenhle podnik, chvíli mu to šlapalo.

Všechno prosral v hazardu.

Přišel za mými přáteli, oni mu pomohli, ale on to dál kurvil.

Když dostal třetí upomínku o neplacení účtů,

chodil bulet do banky, aby mu proplatili šeky.

Ne, tohle se mým přátelům nelíbí.

Hej, Lou.

Neměl bys to schovat?

Co když půjde kolem polda a uvidí to?

Kdy jsi naposledy viděl policajta jít pěšky?

Ti už pěšky nechodí.

Ne. Chodí do posilky, jako ostatní buzíci,

ale pěšky už nechodí.