Frailty

LOVEC DÉMONŮ

"Hlavní kancelář FBI, Dallas, Texas, 22:25 hod."

Co dělá venku ta sanitka?

Nevím. Zjistím to.

- Dobrý večer. - Jak to jde? - Nemůžu si stěžovat a ani nebudu.

- To je on? - Jo.

Možná je to jen magor, ale chtěl jsem vás radši zavolat.

- Vyžádal si mě podle jména? - Ne.

Chtěl toho, kdo dělá případ Boží ruka, že má nějaké informace.

- Neříkal jaké? - Ne, že bude mluvit jen s vámi.

Vy máte na starosti případ Boží ruka?

Přesně tak. Wesley Doyle.

Tady jste na fotce s maminkou?

Byl bych rád, kdybyste mi nebral věci ze stolu.

Promiňte mi to. Už jsem tu chvíli čekal.

Prohlídl jsem si všechny vaše medaile a diplomy.

Snad nevadí, že jsem koukal i na ně.

Takže...

- Co si přejete, pane...? - Meiks.

Jmenuju se Fenton Meiks.

Možná to bude vypadat trochu šílený, ale...

Já vím, kdo je ten vrah, co si říká Boží ruka.

To mě zajímá.

Kdo?

Ještě jste mě ani nevyslechl a už mi nevěříte.

Čím to je?

Protože se nestává, že někdo přijde a řekne, kdo je vrah.

Pravda někdy odporuje zdravému rozumu, agente Doyle.

A kdo je to tedy?

Můj bratr.

Jak jste na to přišel?

Zavolal mi.

Včera večer.

Haló.

Démoni přebírají vládu nad světem.

Adame?

Nedokážu je zneškodnit všechny. Jsou všude. Nezvládám to!

- Promluvme si o tom, Adame. - Není o čem mluvit!

Je po všem. Kdyby se něco stalo,

musíš mě vzít do Růžové zahrady. Tos slíbil. Vzpomínáš?

- Ale to je přece... - Vzpomínáš?

Nezapomeň, žes to slíbil!

V Meatu?

Tam se to všechno stalo.

Je to asi 200 mil odsud, na sever od Abilene.

Proč jste odjel do Thurmanu?

Abych Adama pohřbil v Růžové zahradě.

Proč byste to dělal?

Slíbil jsem mu, že to udělám. Už před mnoha lety.

To je pořádně divoká historka, pane Meiksi.

Nechápu, co to má do činění s mým případem.

Adam je Boží ruka, ten vrah, agente Doyle.

Je to ten, kterého hledáte.

To vám řekl, než vás požádal, abyste ho odvezl do Thurmanu?

- O tom jste pomlčel. - Ještě jsem neskončil.

- Ono toho je víc? - Mnohem víc.

Omluvte mě na chvilku.

Kancelář šerifa v Meatu.

Můžu mluvit se šerifem? Tady agent Wesley Doyle z FBI.

Momentálně tu není. Můžu vám nějak pomoct?

Mám tu v kanceláři jednoho muže, nějaký Fenton Meiks.

Fenton Meiks? Co ten tam dělá?

Vy ho znáte?

No jo, kvůli němu tu dneska byl pěknej virvál.

Ukradl sanitku a taky mrtvolu svého bratra.

Sedí ten můj příběh?

Jo, sedí.

Takže jsem teď zatčen?

To byste měl být.

Ale šerif vám to promine. Když tu sanitku dovezete zpátky,

nikdo vás z ničeho neobviní.

Není nad malý město.

Takhle jste si to zavařil jen proto, abyste mi učinil doznání?

Přišel jsem, protože už nedokážu žít s tím, co vím.

Co přesně víte?

To je vaše matka, že?

- Ano, je. - Já to věděl.

Máte stejné oči.

Nevrátíme se k vašemu příběhu?

Proč si myslíte, že váš bratr je vrah Boží ruka?

Vím, že to udělal.

Jak to víte?

Začalo to tenkrát v Thurmanu.

Někdy kolem léta roku 1979.

Tu radost já, já, já, já ve svém srdci mám.

Ty máš říct: "Kde?"

- Já tu písničku nechci zpívat. - Nemusíš. Jen řekni: "Kde?"

Tak jo. Kde?

Teď ne. Já ti ukážu, až to bude.

Tu radost já, já, já, já ve svém srdci mám...

- Kde? - Ve svém srdci mám...

- Kde? - Ve svém srdci mám.

Tu radost já, já, já, já ve svém srdci mám už napořád.

A jestli se to ďáblu nelíbí, ať si sedne na bodák...

- Au! - Sedne na bodák...

- Au! - Sedne na bodák,

jestli se to ďáblu nelíbí, ať si sedne na bodák, a hned!

Co to bylo za holku, jak se poblila?

Katie Hagenová. Ale jinak je moc pěkná.

- To byl ale fakt humus. - To jo.

Poblila celou podlahu. A jak pak ředitel uklouzl...

Bydleli jsme hned za thurmanskou městskou růžovou zahradou,

v domku, kde v 50. letech bydlívali zahradníci.

Táta ho výhodně koupil, když se s mámou brali.

Nečekanou náhodou došlo k nebezpečné situaci.

Lana, kterými byl aligátor upoután...

Adam byl o tři roky mladší než já.

Maminka nám umřela při jeho porodu,

takže jsem se o něj staral v podstatě odjakživa.

Náš táta pracoval jako opravář v Jupiteru.

Většinou se vracel v půl šesté a večeřeli jsme společně.

- Ahoj, děcka. - Ahoj, tati.

Tady něco pěkně voní.

- Jak ti to dneska šlo? - Dobrý to bylo.

Pojď jíst.

Kroť se, tygře. Nech taky něco nám.

- Já mám hrášek rád. - To je správný.

Ale dávej si pozor, ať z tebe není kulihrach.

- Jak dopadla písemka z matiky? - S odřenýma ušima.

Mně taky matika nikdy moc nešla. Bez kalkulačky nezvládnu nic.

Ale příští týden bude další písemka, a těžší.

Tak se tolik nekaboň.

Víš co? O víkendu na to sedneme

a uvidíme, jak to společně zvládneme.

Hele, Fentone. Nepůjdeme zítra po škole na "Nešiky"?

- To už jsme viděli. - Já na to chci jít znovu.

Ne, půjdeme na "Válečníky".

- To je nepřístupný. - Proklouzneme tam.

Máte vyčištěné zuby?

Určitě, Adame? Tak dechová zkouška.

- Tati! Já si je čistil! - To byla legrace, ty bambulo.

Neboj, Fentone, vím, že už jsi na pusinkování velkej.

- Tak, kluci, dobrou noc. - Ať nás blechy štípou celou noc.

Přesně tak.

- Mám vás rád, kluci. - My tebe taky, tati.

- Dobrou, tati. - Dobrou noc, Curtisi.

Já chci jít znovu na "Nešiky".

Tak si jdi na "Nešiky" a já půjdu na "Válečníky".

- Já chodím nerad do kina sám. - To máš blbý.

Prosím.

Tak jo, hlavně už si koukej lehnout.

To byla naše rodina. Jen my tři.

Všichni naši příbuzní umřeli, byli jsme sami.

Ale nám to bylo jedno. Nikoho jsme nepotřebovali.

Bylo nám spolu dobře. Až jednou...

- Fentone, vzbuď se. - Tati? - Adame, vstávej.

- Musím vám něco říct. - Co se stalo? - Neboj.

Adame, prober se a poslouchej.

Teď oba dobře poslouchejte. K něčemu došlo.

Řekl, že měl té noci vidění. Vidění od Boha.

Navštívil ho anděl, sdělil mu pravdu o tomto světě

a zjevil mu neobyčejný záměr, který má Bůh s naší rodinou.

Nadchází konec světa. Už je blízko. Anděl mi to zjevil.

Mezi námi jsou démoni.

Ďábel je sem poslal do poslední bitvy. Ta už probíhá,

ale nikdo o tom neví, jen my a lidé jako my.

- Já se bojím, tati. - Nemáš se čeho bát, tygře.

Nás si vyvolil Bůh. On nás ochrání.

Přidělil nám mimořádný úkol.

Nebudeme se těch démonů bát, budeme je zneškodňovat.

Budeme je brát jednoho po druhém a vyrazíme je z tohohle světa.

To s námi Bůh zamýšlí. Anděl nás nazval "Božíma rukama".

- To jsme jako supermani? - Správně.

Jsme rodina supermanů, kteří pomůžou zachránit svět.

Ale tati, to je přece nesmysl.

Já vím, že to tak vypadá, ale je to pravda.

A jaké máme nadpřirozené schopnosti?

Dokážeme vidět démony, to jiní lidé nedovedou.

A Bůh nám pošle tři zbraně, kterými je zneškodníme.

Kouzelné zbraně?

Asi ano.

- Kdy je dostaneme? - Anděl jenom řekl, že brzy.

Nic víc mi neřekl, jen ještě...

nikomu říkat. Žádným lidem.

Tím bychom ohrozili je i sebe.

Fentone?

Neboj, to je v pořádku. Je těžké se v tom vyznat.

Nechtěl jsem vám o tom říkat, dokud se v tom nevyznám sám.

Ale anděl mi řekl, že to mám udělat hned.

Fentone?

Nevěděl jsem, co mám říct ani jaký z toho mám mít pocit.

Pochopil jsi to? Nadchází Soudný den.

Byl v tom takový zmatek, že se v tom nedalo vyznat.

Brzy už budeme všichni v nebi. Ty, já, Adam. S maminkou.

- Ještě jsem si to neuvědomoval. - Ona na nás v nebi čeká.

Ale můj šťastný svět byl nohama vzhůru a tam dole byla temnota.

Hodně velká temnota.

- Bůh si nás vyvolil. - Nešlo mi to do hlavy.

Adame! Fentone!

Koukejte vstávat, kluci!

Dobrýtro, děcka. No tak, lenochu.

Už je pozdě. Zaspali jsme.

Jdeme. Oblečte se. Musím do práce.

Cestou vás hodím do školy.

Co je s tebou?

Nic.

Dej mi kousnout.

Nikdo z nás se o tom nezmínil.

Jen se nám to zdálo, byl to zlý sen.

Nic tak šíleného se nemohlo stát doopravdy.