Dial M for Murder

VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU

DNES PŘIPLUJE "QUEEN MARY"

Mezi pasažéry na palubě QUEEN MARY,

blížící se k Southamptonu,

je americký spisovatel Mark Halliday.

Naleju ti další sklenku.

Marku, než přijde Tony,

měla bych ti něco vysvětlit.

Už na to čekám.

Ještě jsem mu o nás neřekla.

To mě nepřekvapuje. Není to snadné.

Když jsi dnes ráno telefonoval, řekla jsem prostě, že píšeš detektivky

a že tě znám od dřívějška.

To zní dost provinile. Ve své povídce bych to nikdy nepoužil.

Vím, že ti to připadá pošetilé, ale až poznáš Tonyho,

pochopíš, proč jsem to řekla.

Drahá, chápu to už teď, ale to mi nezabrání tě milovat.

Není to tak jednoduché.

- Tony se změnil. - Díky.

Je to úplně jiný člověk než ten, o němž jsem ti vyprávěla.

- Ano? A kdy nastala ta změna? - Tu noc, kdy jsem se přišla rozloučit.

Z tvého bytu jsem šla sem.

Sedla jsem si na pohovku a tak jsem plakala, až jsem usnula.

Když jsem se probudila, stál Tony v hale

se svými taškami a tenisovými raketami.

Řekl, že se rozhodl nechat tenisu a najít si práci.

- Jen tak? - Jen tak.

Samozřejmě jsem mu nejdřív nevěřila, ale myslel to vážně.

Od té doby je báječný.

A proto jsi mi přestala psát.

Je to tak, Margot?

Pamatuješ se na dopisy, které jsi mi psal?

Pamatuji.

Po přečtení jsem je raději všechny spálila. Až na jeden.

Asi víš, který myslím.

Myslím, že vím. Co je s ním?

Někdo ho ukradl.

Jednou jsme s Tonym měli strávit víkend na venkově u přátel.

Na nástupišti jsem si všimla, že nemám kabelku,

a ten dopis byl v ní.

- Kde to bylo? - Na nádraží Victoria.

Myslela jsem, že zůstala v restauraci,

ale když jsem se tam vrátila, byla pryč.

Chceš říct, žes ji už nenašla?

Kabelku mi o dva týdny později vrátili

ze ztrát a nálezů, ale dopis v ní nebyl.

Asi týden nato jsem dostala vzkaz.

Stálo tam, co mám udělat, abych dopis dostala zpět.

Pokračuj. Mluv dál.

Měla jsem vyzvednout 50 liber v 5librových bankovkách

a vyměnit je za použité jednolibrovky.

Pokud prý půjdu na policii nebo to někomu řeknu,

dostane dopis můj manžel.

Máš ještě ten vzkaz?

Napsaný velkými písmeny. To mohl udělat kdokoli.

O dva dny později jsem dostala tohle.

Oba byly odeslány z Brixtonu.

"Zabal ty peníze"

"a pošli je Johnu S. Kingovi, Newport Street 23, Brixton SW 9."

"Pak dostaneš svůj dopis."

Je to malý krámek. Lidé ho používají jako zasilatelství.

- Tys ty peníze neposlala. - Poslala, ale dopis se nevrátil.

Čekala jsem asi dva týdny a pak jsem tam jela.

Řekli, že o muži toho jména nikdy neslyšeli.

Balíček tam pořád byl, neotevřený.

To se dalo čekat. Můžu si nechat tohle?

Ano, jestli chceš.

- Nechápu, proč jsi mi to neřekla. - Nemohl bys nic dělat.

Nejspíš bys mě přiměl říct to Tonymu a policii.

Bylo to jen 50 liber. Myslela jsem, že zaplatím a bude.

- Radši bych Tonymu dnes večer o nás řekl. - Ne, Marku, to nesmíš.

Nechápeš to. Tony se změnil. Prosím.

Kéž by dnes bylo před rokem, kdy ses přišla rozloučit.

Byli jsme v kuchyni. Málem jsem řekl: "Nesnesu to.

"Najdeme Tonyho a všechno mu řekneme.' '

Věřím, že bys to tehdy udělala.

Vidím, že to bude náročný večer.

Všichni na sebe budeme tak milí.

Jednu věc jsi ale nevysvětlila.

Proč jsi nespálila i tenhle dopis?

Tady jsi. Už jsme mysleli, že nepřijdeš.

Co tě zdrželo?

Lituji, ale když jsem byl na odchodu, přišel šéf.

Tony, tohle je Mark Halliday.

- Těší mě, Marku. - Mě taky.

Moc se omlouvám, že jdu pozdě.

- Jak se vám tady líbí, Marku? - Moc, Tony.

To je vaše první návštěva Londýna?

Ne. Byl jsem tu před rokem na dovolené.

Máte pravdu. Margot mi to říkala.

- Píšete pro rádio, že? - Ne, bohužel pro televizi.

- Miláčku, zamluvil jsi stůl? - Ano, na sedmou.

- Tak pojďme... - Malá změna plánu, miláčku.

- Neříkej, že nemůžeš jít. - Bohužel je to tak.

Starý Burgess letí v neděli do Bruselu

a já musím do zítřka připravit měsíční zprávu.

- Nepočká to, až se vrátíme? - Ne, to je nadlouho.

- Půlku toho si budu muset vymyslet. - Ale...

Přidáš se k nám po divadle? Mohli bychom někam jít.

Zavolej mi o přestávce.

- Pokusím se to zvládnout. - Snaž se.

Jen si vezmu věci, Marku.

- Tady jsou lístky. - Díky, Tony.

Je to ode mě pěkně nezdvořilé.

- To nic. Jen lituji, že nemůžete jít. - Musíte přijít na večeři.

- Rád. - Mimochodem,

- co děláte zítra večer? - V sobotu? Nic, pokud vím.

- Co takhle pánská jízda? - Pánská jízda?

Pár Američanů tu hraje tenis.

Pořádáme pro ně večeři na rozloučenou.

Já tenis moc nehraju.

To nevadí. Znáte New York a tak.

- Mark jde zítra se mnou na ten večírek. - Dobře.

Předtím byste se mohl stavit na sklenku.

- Dobrý nápad. - Dobře. Pokusím se sehnat taxi.

Ne, zastavíme nějaké cestou.

- Sbohem, miláčku. - Bav se.

- Sbohem, Tony. - Dobrou noc.

- Marku. - Ano?

Prodejte můj lístek a peníze propijte.

Dobře, pokusíme se.

- Dobrou zábavu. - Díky. Dobrou noc.

- Haló. - Haló. Hampstead 7899?

- Mohu mluvit s kapitánem Lesgatem? - U telefonu.

Dobrý večer. Neznáte mě. Jmenuji se Fisher.

- Prý prodáváte auto. - Ano, americký vůz.

Vím, viděl jsem ho v servisu. Kolik za něj chcete?

- 1100 liber. - 1100 liber? Aha.

Mám o to auto zájem, ale cena mi nevyhovuje.

Mně nevyhovovala, když jsem ho kupoval.

Kdy se můžeme setkat?

- Zítra odpoledne? - To se mi bohužel nehodí.

A v neděli odjíždím do Liverpoolu.

Spíš jsem doufal...

Nemohl byste se dnes večer u mně stavit?

- Kde to je? - Maida Vale.

Stavil bych se u vás sám, ale mám něco s kolenem.

- To mě mrzí. Jakou máte adresu? - Charrington Gardens 61-A.

- Harrington? - Ne, Charrington.

U metra zahněte doleva. Jsou to asi dvě minuty chůze.

Budu tam za hodinu.

Jste velice laskav. Mimochodem, přijedete tím autem?

- To bohužel nemůžu... - Nevadí. Dobře jsem si ho prohlédl.

Pokud přinesete technický průkaz a nezbytné doklady,

mohli bychom to hned uzavřít,

pokud slevíte z ceny.

- To bohužel nepřipadá v úvahu. - Uvidíme, co zmůže pár sklenek.

- Sbohem. - Sbohem.

- Pan Fisher? - Ano. Kapitán Lesgate?

- Pojďte dál. - Děkuji.

Je to od vás moc milé.

Odložte si.

- Měl jste problémy to najít? - Vůbec ne.

Posaďte se. Dáte si něco k pití?

Mám pocit, že jsem vás už někde viděl.

To je zvláštní. Jakmile jsem otevřel dveře...

Moment. Lesgate?

Nejste Lesgate, ale Swann. C. J. Swann. Nebo snad C. A.

C. A. Máte lepší paměť než já.

Fisher. Kde jsme se to potkali?

- Nechodil jste na Cambridge? - Ano.

To bude tak 20 let. Nemůžete si mě pamatovat.

- Přišel jsem, když jste vy končil. - To je ale náhoda.

Ano, to musíme zapít něčím zvláštním.

Chtěl jsem vás odbýt pochybným portským,

ale podíváme se, co tu máme.

- Co tohle? - Perfektní.

Mimochodem, jak víte, že prodávám vůz?

- Řekli mi to ve vašem servisu. - Zvláštní. Nikomu jsem to neřekl.

Tankoval jsem tam. Řekl jsem jim, že sháním americký vůz.

Dali mi vaše číslo. Prodáváte ho, ne?

- Samozřejmě. - Dobře. Odmítám se bavit o ceně,

dokud si nedáte tak tři brandy.

Varuji vás, vždy prosadím svou, opilý nebo střízlivý.

Já také.

Musel jsem vás vidět i po tom, co jsme opustili Cambridge.

Byl jste někdy ve Wimbledonu?

To je ono. Wendice. Tony Wendice.

- Co znamená ten Fisher? - Co znamená ten Lesgate?

- Dáte si doutník? - Ne, díky.

- Zůstanu u své dýmky. - Změnil jste zvyk?

Pamatuji se, že na škole

jste vždycky kouřil dost drahé doutníky.

Počkejte, myslím, že tu mám někde vaši fotku.

Ano.

Ze setkání spolužáků.

Tady jste. S tím velikým doutníkem.

To je první a poslední setkání, na které jsem šel.

- Vypadám jako vrah. - Trochu ano.

Já si vás samozřejmě pamatuji ze školního plesu.

- Byl jste pokladníkem, že? - Čestným pokladníkem.

Býval jsem jejich organizátorem.

Ano. Nějaké peníze za lístky byly ukradeny, že?

Správně. Skoro 100 liber.

Nechal jsem je v pokladničce v pracovně a ráno byly pryč.

- Udělal to vrátný, samozřejmě. - Samozřejmě. Chudák starý Alfréd.

Nikdy nevsadil na vítěze.

Pokladničku našli u něho na zahradě.

Ale peníze ne.

Už je to dvacet let.