The Outfit

Pro laické oko se oblek skládá ze dvou částí:

ze saka a kalhot.

Tyto dvě zdánlivě pevné části

se však skládají ze čtyř různých látek:

z bavlny, hedvábí, mohéru

a vlny.

Tyto čtyři látky jsou pak rozděleny do 38 samostatných kusů.

Následné úpravy velikosti, tvaru a spojování těchto kusů

je proces o nejméně 228 krocích.

Prvním krokem je měření.

Měření však není jen otázkou toho, že se ujmete metru.

Tolik a tolik palců tady a tam. Vůbec ne.

Nejste schopni ušít kvalitní oblek,

dokud nepochopíte, pro koho jej vyrábíte.

Každé oblečení o něčem vypovídá.

Měl jsem v dílně pány, kteří se chlubili:

„Mně je jedno, co nosím.“

Za předpokladu, že je to pravda, nevypovídá o něčem i toto?

Kým je tedy váš zákazník? A co se o něm snažíte říct?

Zavítá k vám muž. Co jste schopni z něj vyčíst?

Je nesmělý,

zkroucený jako paragraf?

Anebo z jeho postoje čiší sebevědomí?

Páteř rovná jako pravítko?

Jde o muže jarních pastelových barev,

prahnoucího po pozornosti?

Anebo jde o muže šedi a hnědi,

splývajícího se spěchajícím davem?

Je onen muž spokojený se svým postavením…

…anebo touží po velkoleposti?

Kým by tento muž chtěl být?

A kým je pod povrchem?

Změřte, co můžete.

A jakmile pochopíte, kým je…

Pane Boyle.

…můžete začít šít.

Ťuky ťuk.

- Jak jdou kšefty, Angláne? - Zdravíčko.

Pane jo, ten vypadá parádně.

Moc pěkná práce. Šiješ ho pro mého tátu?

Tenhle ne.

Ty ten ohoz šiješ pro někoho jiného? Pro koho?

Pane Richie, víte přeci, že o svých pánech nemohu mluvit.

Takže my jsme tvoji pánové?

Sleduj tady Anglána, jak drží jazyk za zuby.

- Byl tu váš otec. - Vážně?

Včera.

Říkal, že vaše podnikání prochází jakousi expanzí.

Mám vám prý na oslavu ušít nový oblek.

Co říkáš, Francisi? Nový ohoz?

- Dneska ne. - No tak, čas máme.

Dneska ne.

Do háje. To je od Outfitu?

Angláne, udělal bys pro mě něco?

Odběhni prosím tě dopředu zkontrolovat sekretářku.

Omluvte mě, pánové.

Tohle je Outfit. To je ten jeho mosazný prsten.

Otevři to a ukaž, co tam je.

Došla nám pošta?

Chcete si o tom promluvit?

- O poště? - O tom, že vás vykopli.

Co je v té krabici?

- Ta je moje. - Tak se podíváme.

Dobrá.

Počkat, budu hádat.

Šikmá věž v Pise?

Nechápu, co na ní lidé vidí. Vždyť jen stojí nakřivo.

Eiffelova věž?

Tu už mám.

Tak to se nechám podat.

Co to je?

Ukážu vám to.

- Cítím se zase jako doma. - Není překrásná?

Jsou to hodiny.

Já je naživo ještě nikdy neviděla.

- I naživo jsou to hodiny. - Na březích Temže.

- Ty v Chicagu jste viděla? - Ano…

Jsou až překvapivě podobné těm v Londýně.

Dobře.

Já vás nikdy nepochopím.

Také z vás nikdy nebude elegantní džentlmen

v jistém věku.

Procestoval jste celý svět.

Mohl byste mít dílnu naprosto kdekoliv.

- A přesto jste tady. - Co se vám tady nelíbí?

Pár věcí mě napadá.

Některé věci jsou všude, má drahá.

Na tom, kde jsem, až tolik nezáleží. Mám tu své nůžky.

Já myslela, že každý muž potřebuje hlavně nožky.

A pak tu mám vás.

Ne navždy.

Ano, jistě.

Big Ben už čeká.

Ať už tak či onak,

chci odsud odjet.

Do Londýna?

Do Londýna.

A Madridu.

A Barcelony. A Maroka.

A do Paříže…

Víte, co by to dost urychlilo?

- Mapa? - Kdybyste mi přidal. Prosím.

Raději už půjdu za panem Richiem.

My o vlku…

- Cože to? - To se jen tak říká, pánové.

Promiňte. Nechtěl jsem vás urazit.

Tak zase zítra.

Včera k nám zavítal hodinářův učeň. Nesmírně milý hoch.

Cože? Kdo?

Tady z ulice. Pohledný to mužský.

Snažíte se mi domluvit rande s klukem, který pracuje v hodinářství?

Je to hodinářův učeň.

- Ten s tím malým knírkem? - Ano, jako Errol Flynn.

Nemusíte mi radit, s kým se mám družit.

- Tak jsem to nemyslel. - Chtěl jste říct něco jako:

„Smála jste se tu na Richieho a bojím se, že se zapletete se sebrankou gaunerů.“

Ti muži jsou možná mí zákazníci, ale rozhodně ne džentlmeni.

V krásných oblecích od vás by ošálili i mě.

Kdybychom tu šili pouze pro anděly, nezbyl by nám jediný zákazník.

Schránky na klíč tu vedeme pro všechny zákazníky?

To vy jste se na něj usmála.

Já mezi zvířaty, jako je on, strávila celý život.

Zbavíte se ho přísným pohledem do očí jako jeden z nich.

Já se o vás přeci starat nemusím.

- Ano. - Postaráte se sama o sebe.

Nejste můj…

- Vždyť víte. - Vím.

Můj otec byl parchant. Berte to jako lichotku.

Beru.

Já vím…

Že si přejete, abych si to zamilovala tak jako vy.

Nepřeju.

Vyškolím se.

Naučím se řemeslu.

A jednou snad i převezmu dílnu.

Ale o to já nestojím. Nestojím o váš život.

- Máte právo na vlastní. - Ano.

Jste chytrá a mladá žena, která se dostane daleko.

Ano. A až odejdu, nechci, abyste tu na to zbyl sám.

Víte přeci, že se nemusíte starat ani vy o mě.

Koneckonců nejste má… Však víte.

Dobrá tedy.

Jestli chcete dostat přidáno, musíte se nejdříve naučit,

jak má krucinál vypadat čtverec.

Ležely přímo tady.

K čemu je tahle knížka? To mě vždycky zajímalo.

Na nic tu nesahej.

- Říkala jsem, abys na nic nesahal! - Jsou krásné.

Má rád věci po svém.

No jo.

To je teda pruďas.

Záleží mu na tom, co dělá.

A proto je v tom nejlepší.

Jako ještě někdo, koho znám.

Ty mě jako zkoušíš?

- Cože? - Jestli mě zkoušíš.

Utahuješ si ze mě?

- Neutahuju, Richie. - Já nejsem k smíchu.

Neutahuju si z tebe.

Pojď sem.

Co se děje, zlato?

- On něco provedl? - Kdo jako?

- Francis. Zase něco provedl? - Na Francise seru.

- Nepatří k rodině. - Já vím.

- Ani to není Ir. - Já vím.

Myslí si, že někdo žvaní.

A dál?

- Pouští informace k La Fontaineovým. - Kdo?

To je kurva jedno. Je paranoidní. Už několik měsíců to říká tátovi.

A táta toho debila poslouchá. „Ten Francis…

Je to chytrej kluk. Mohl by ses od něj pár věcem přiučit.“

Jsi tátova pravá ruka.

Vždycky na tebe dá. Komu je co po nějakém Francisovi?

Myslíš si, že nevím, co pro tátu Francis udělal?

Že jsem o tom neslyšel snad už tisíckrát?

Šest ostrých. Já to chápu, do prdele.

To proto, že jsem tam nebyl já.

- Jinak bych to byl já. - Přesně tak.

Ty to víš, že jo?

Francis si myslí, že může s mým podělaným tátou jednat

beze mě…

Co to kurva bylo?

Já ti…

- Ticho! - No jo, promiň.

Bože.

Nechci ho vzbudit.

- Hledáš tohle? - Tak tady…

Víš, co se mi na tobě líbí?

Co?

Že míříš vysoko.

To si sakra piš, že mířím vysoko.

A teď už padej!

Druhým krokem je sešívání.

Pro některé je tato část tou vůbec nejpříjemnější.

Zkoumáte své poznatky.

Upozorním vás však, že je třeba se držet zajetých vzorců.

Mají své opodstatnění.

Nevěnujete se umění.

Ale řemeslu.

O šokující originalitě se můžeme pobavit později.