Beast

CinemArt uvádí

Pojďte.

Tady jsou.

Jdeme.

Rychle, pohyb.

Pohněte.

Máš toho nalevo.

Jeden se odtrhl.

Slyšíte?

Je poblíž.

Kromě něj máme celou smečku.

Přiveďte ho.

Nastraž past.

Dělej, hni sebou.

Abduyo? Abduyo.

Mlč.

Je poblíž.

Musíme toho macka dostat,

jinak po nás půjde.

Chipo?

Chipo?

Chipo?

Zakryj oko.

Jedeme.

Máme vyděláno.

Počkej na ostatní.

Sejdeme se ve škole.

Dej bacha.

Abduyo?

Abduyo?

Abduyo.

Abduyo.

Jde po nás!

Uteč!

BESTIE

Miláčku, kde tě mám?

Nevidím tě.

Potřebuji tě.

-Žádám o povolení k přistání. -Povolení uděleno, ZSPMV.

Říkala jste něco?

Jste v Jižní Africe poprvé?

Ne, ale už je to věčnost.

To je nádhera.

Noro?

Mere.

Pokochejte se.

-Mere. Mere. -Co?

-Vidíš je? -Páni.

-Tudy, holky. -To je ale pařák. -Děkujeme. -Potí se mi i oči.

Určitě i slezina.

-Slezina? -I můj pot se potí.

Kristepane, to je vedro. Jsem tak nabalená, že se rozteču.

New York, Londýn, Johannesburg, Polokwane a teď sem.

Tři přestupy doprostřed ničeho.

-Kde to vůbec jsme? -V buši.

Mají tu větráky s rozprašovačem?

-Zdravíčko. -Dobrej.

-Konečně jsme tu. -Noro, nalij si vodu.

Určitě pro nás přijede, tati?

Doufám, na Uber bychom se načekali.

-Je mi hic. -Co ty na to, Mere?

Jsme v Africe.

-Bože, to je vedro. -Nemluvíš se mnou?

To bude on. Už je tady.

Klimatizaci.

Tak jsi nás ve štychu nenechal.

-Šálí mě zrak? -To je pašák.

-Jak se vede? -Pojď na mou hruď.

-Ty bláho. -Co let? Dobrý? -Šlo to jako po másle. Vzpomínáš na Noru?

-To mě podrž. -Martine! -Nebýval jsi poloviční?

-Moc vtipný. -Nějak nám rosteš.

-Je z tebe chlap. -A ty jsi nějak drzá. -Meredith, jak jde puberta?

-Říkej mi Mere. -Mere, píšu si. -Popadni bagáž.

Jasná páka.

Milerád vám píchnu.

-Pojďme. -Bezva. -Vítám vás v Mopani.

Co tu vůbec děláš? Revírníka?

Poslední dobou tu v rezervaci dělám hlavně ramena.

Ramena?

Safari jsou velký byznys. Jsme pod neustálým tlakem.

Všichni tu žijeme ze zvířat, bohužel ne všichni v dobrém.

Mámina vesnice.

Ano. Mamku jsem znal odmalička.

Jezdili jsme sem na dovolenou.

S kamarády mi tu všechno ukázali.

Díky ní jsem se zamiloval do zvířat.

A po vysoké jsem je seznámil s tátou.

-Odsud mám spoustu vzpomínek. -Račte.

-Máš to tu pěkný. -Díky moc.

Taky jsem se snažil, když mi přijedou hosti.

-Chápu. -Je to tak.

Pojďte za mnou.

Hezky se tu o to staráš.

-Není to Bantam? -Přesně tak. -Ne! -Jo.

-Kdy už ho spravíš? -Čekal jsem, až přiletíš a dáš ho do kupy.

Já určitě. Běžte přímo za nosem.

Jsou to ty dveře vlevo.

Páni.

Ještě jednou díky za pozvání.

-To dá rozum. -Moc mi pomůžeš.

-Tudy? -Pro vás vždycky. -Ano, tudy.

-Chceš pomoct? -Stačí do nich kopnout.

Máš sílu jako ďas.

A jsme doma.

Rozsvítím.

Ne, vůbec se nezouvejte.

Co mě nechala holka, mám tu staromládenecký brloh.

-Neříkej. -Jo, je tu čurbes. Předem se omlouvám.

-Strejdo Martine? -Ano?

Jaký máš heslo na wifinu, ať se můžu připojit?

Asi tě zklamu. Deset dní tu nebude ani internet, ani signál.

-Ne, to není fér. -Promiň.

-Přežijete to. -Cože?

Až si vyjedeme, na mobil si ani nevzpomenete.

-To je solidní retro. -To teda.

Holky, vy spíte tady.

Nevypadají nic extra,

ale budete mít pohodlíčko.

-Tohle fotila máma? -Nechal sis je?

-Samozřejmě. -Skvělý.

Vidíš to bříško? Hádej, kdo v něm byl.

Ty.

To jsou tak nádherné fotky.

Mamka byla tak mladá a krásná. Kde fotila tuhle?

-Kousek odsud. -Ten strom je boží. To je autoportrét?

Ano. Milovala to tam. Říkáme mu Amahlin strom.

Moc ráda ho fotila.

-Vezmeš ten salát? -Jasně.

Voní to krásně.

-Jen ho sníst. -Super.

Kde je Mere?

-Šla si vybalit. -Dobře.

-Mere? -Ahoj.

-Večeře je na stole. -Díky.

Sbalila sis všechno?

Nezapomeň, že jsem balila i tobě.

Jo, to je pravda.

Sbalila jsi mi všechno?

Večeře je na stole.

-To jsi říkal. -Já vím.

Tohle všechno jsi fotila máminým starým Nikonem?

-Jsme na suchu. -Jsem předpotopní, na film nedám dopustit.

-Film je stará škola. -Fotím na něj ráda. -Chápu.

-Jsou fakt překrásné. -Díky. -Nate, viděl jsi, co nafotila?

Jasně. Tuhle sice ne, ale...

Úplně jako od mámy. Dáváte do nich duši. Máš talent.

Hlásím se na Tischovku v New Yorku.

-Aha, to je nějaká známá škola? -Nejlepší na světě. -Je skvělá.

-Tutově tě vezmou. -Doufám. -Věř mi, na má slova dojde.

Tatínek ji na medicínu nezlomil.

Dobře děláš. Jeden doktor v rodině je až až.

To bolí. Ale chválím ji, kudy chodím.

Dala mi...

Co to máme na lednici?

Modrý auťák a na pozadí dům.

Tati, je červený, ne modrý.

-To teda není. -Ale je.

Je červený. A už je to pět let.

-Promiň, myslel jsem červený... -No jasně.

A co dělá naše druhá slečinka?

Momentálně uvažuji o psychologii nebo rodinné terapii.

To se neztratí.

-Mere, chceš mi něco říct? -Nate, nech ji.

Jo, chci. Martin během deseti minut ocenil moje fotky víc než ty za celý rok.

Prosím?

A deset minut je zhruba čas, který jsi za ten rok před smrtí trávil s mámou.

-Mere. -Nevšiml sis, že onemocněla.

-Protože jsi nás opustil. -Tak to nebylo. Já se snažil. -Tati.

S maminkou jsme se vzájemně shodli, že se rozejdeme. Pak onemocněla.

-Noro, nechoď nikam. -Neřeš to, půjdu za ní.

Noro. Noro?

Promiň, neměla jsem to před ní vytahovat.

V pohodě?

Nesu flašku, dokud ještě chodím.

Pálí ti to.

-To mám na tobě rád. -Jasně.

Když je nejhůř, umím si poradit.

Čas od času, v případě nouze,

dokážu kvůli lahvince prošmejdit dům i po čtyřech.

Doma možná, ale venku?

-Jo, na zahradě taky. -Určitě?

-Dobrý? -Trochu kope.

-Moc silný? -Ostřejší.

Boha jeho.

Na zdraví.

Rád tě tu vidím.

Můžu se zeptat?

Proč jsi nebyl na pohřbu?

Na rovinu?

Jo. Proč?

Nechtěl jsem ji vidět ležet v betonové džungli v New Yorku.

Nedal bych to. A myslím, že by to nechtěla.

Radši bych to nerozebíral.

Mere má pravdu.

Víš přece, že truchlí.

To ano, ale pere se s tím.

Tohle má po matce.

To každopádně.

Co bych za to dal, kdybychom se mohli ještě rafnout.

Přišel jsem o ženu i o Mere.