The Color Purple

Poslyš, sestro. Co budeš dělat?

Půjdu k řece a budu si s tebou hrát.

Táta nemá rád, když se tady křičí.

Nechce remcání od ženy, když popíjejí pivo.

Tak jistě, jako že bude svítit slunce,

budeme dospělé ženy na vdávání.

Tak jistě, jako že vyjde měsíc

jako borůvkový koláč na obloze.

Všechno bude dobrý.

- Nettie. - Pojď.

- Přijdeme pozdě. - Klid.

Jen trochu žij.

Nettie, počkej!

POBŘEŽÍ GEORGIE

PURPUROVÁ BARVA

Je neděle ráno.

Tak zpívejte radostnou píseň

pro našeho Pána!

Když král uvrhl Daniela do jámy lvové...

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

...Bůh seslal mocného anděla a vyvedl ho ven.

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Když Bůh viděl lidskou špatnost, věděl, co dělat.

Řekl: „Noe, přiveď zvířata po dvou,

protože tvou loď udržím na vodě po 40 dní.“

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Ano, jsou, to jsou.

- Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. - Ano, to jsou.

Vím, že jsou.

- Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. - Ano, to jsou.

Vím, že jsou.

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Pohyb.

Celie, táhneš se jako bahno.

Jde tak rychle, jak může, táto.

Dítě prý kope.

Jak budeš děťátku říkat?

Jestli to bude chlapec, bude to Adam, jako v Bibli.

To je ale roztomilé.

Nettie. Celie. Pojďte sem.

Ano, táto.

- Ano, to jsou. - Jsou.

- Pořád jsou. - Ano, pořád jsou.

- Cesty pořád jsou. - Ano, jsou.

Jsou nevyzpytatelné.

Nikdo z nás neví, co pro nás má Bůh v plánu.

Ne, pane.

Tak přestaňte kvílet, zanechte naříkání.

Zahoďte kapesník,

vložte svou ruku do jeho a následujte jeho kroky.

- Dobrý Pán kráčí s vámi. - Kráčí s vámi.

- Dobrý Pán s vámi mluví. - Mluví s vámi.

Bůh s vámi zpívá.

- A křičí s vámi. - Křičí s vámi.

- To Bůh dělá. - Ano.

- To Bůh dělá. - Ano.

Kráčí, mluví, zpívá, křičí.

Kráčí, mluví, zpívá, křičí.

Kráčí, mluví, zpívá, křičí.

Kráčí, mluví, zpívá, křičí.

- Protože cesty Páně... - Ano.

Jeho cesty jsou...

- Jsou nevyzpytatelné. - Ano, to jsou.

Dívka sebrala veškerou sílu, aby pokračovala v práci na poli.

Ale v tom vedru nedokázala ani vstát.

Dozorce na ni křičel, dokud se nezvedla.

Vyděšeně se otočila na mámu a zeptala se...

Nech mě to říct. To je moje oblíbená část.

Jako když nám to četla máma.

Dívka se vznášela nad zemí, ale ještě neletěla.

Začala být nervózní, že ji dozorce přistihne,

a bez víry dopadla tvrdě na zem.

- Kdy si to můžu vzít na sebe, mami? - Teď ne, zlato, ale brzy.

Už brzy.

Ta barva na tobě bude vypadat nebesky.

Tak jo.

Teď mi dej ruku.

Chci, aby sis osahala jehlu.

Cítíš ji?

Chci, aby sis osahala látku. Sáhni si.

- Ano, mami. - Fajn. Teď to zkus ty.

Dobře.

Klid, jen se neboj. Neboj se.

Provlíkni ji tudy. To je ono. Dobře.

- Praskla mi voda. - Vydrž. Dojdu pro porodní bábu.

Jde ti to dobře, slečno Celie. Zatlač ještě jednou.

Už to bude.

Ještě jednou zatlač. Do toho.

To je ono.

Je to chlapec.

Tady ho máme.

Tady je máma.

- Adam. - Adam.

Už jsi dítě nakojila?

- Mám chlapce, táto. - Dej mi ho.

Dám ho Bohu. Stejně jako to dítě předtím.

Nech mi ho ještě jeden den.

Ne.

Můžu Celii s dítětem pomáhat.

Zastanu nějakou její práci kolem domu.

Ne. To dítě je moje. Vezmu si ho, jestli budu chtít.

Dej ho sem.

Myslíš, že moje děti zabíjí?

Věřím, že je dává Bohu, tak, jak říká.

Ale jsou moje.

Proč mi je Bůh nedá zpátky?

Dobré odpoledne.

Je skoro večer, ale zdravím.

Skoro večer?

Takže se připozdívá, holka. Svezu tě domů.

Nejsem ničí holka, jen svý mámy, a ta je mrtvá.

Můžete mi říkat Nettie.

Jsi pěkně ostrá, Nettie.

Bože. On zpívá.

A tvoje pleť mě oslnila

jako měsíční světlo v noci.

A je to i básník.

To jsou moc hezké šaty,

Nettie.

Ušila mi je sestra.

A ty boty hezky sedí

na tvých pěkných nožkách.

Teď lžete.

Jsem jako kluk, ráda lozím po stromech.

Mám kuří oka, mozoly a puchýře. Moje nohy pěkné nejsou.

A teď mě nechte být.

Jmenuju se Pán.

Noviny!

Pane! Chcete noviny?

- Díky, pane. - Hezký den, mladý muži.

Noviny!

Kdo chce noviny?

Olivia.

Víš, kdo jsem?

Jo. Jsem tvoje máma.

Celie! Pohni kostrou a vrať se k práci.

Viděla jsem svoji holčičku.

Nemůže to být nikdo jiný.

Vypadá přesně jako já a můj táta.

Víc jako my než my sami.

Viděla jsem její ruku na rameni té dámy.

Když se mi narodila, žvýkala si pěstičku.

Má moje oči.

A líbala jsem její tvář.

Na jejích plenách jsem viděla nápis „Olivia“.

I hvězdičky a květinky.

Vím, že vidí to, co vidím já.

Ano, náš Pán mi seslal znamení.

Ano, já vím, že je moje.

Když vidím, jak mámy chovají své děti,

projede mi srdcem bolest.

Něco uvnitř mě bylo rozerváno.

Jako by mé tělo zachvátilo kouzlo.

Cítila jsem na sobě dech svého dítěte.

Ona ji odnese, ale já ji pořád vidím.

Ano, náš Pán mi seslal znamení.

Ano, já vím, že je moje.

Ano, náš Pán mi seslal znamení.

Ano, já vím, že je moje.

Je moje.

Ona je moje.

Celie!

Celie!

Kde jsi byla?

Zametala jsem verandu.

Běž nahoru.

Dobré ráno, Alfonso.

Co byste rád?

Chci požádat o ruku vaší Nettie.

- Potřebuju manželku. - Co vím, potřebujete víc než to.

Nettie je navíc moc chytrá.

Bude z ní učitelka.

Ale dám vám Celii, za krávu a pár vajec.

Je ošklivá jako noc, ale bude dřít jako chlap.

Celie.

Tak se jmenuje to, co právě vešlo do vašeho obchodu? To nechci.

Tak to vám děcka asi nedávají dost zabrat.

Ale vy si to rozmyslíte. Snad.

Než vám zapálí barák.

A to je jenom otázkou času.

A co pak? Jak chcete přivést manželku...

Kdo to tam venku mluví s tátou?

Ďábel.

Jel za mnou domů cestou ze školy a nedá mi pokoj.

Na ďábla je to fešák.

Ďábel je vždycky fešák, než rozpoutá peklo.

Ženské z kostela říkají, že má doma tři ušmudlaný děcka.

Tři?

Jeho poslední ženu prej zastřelil nějakej chlap, co ho měla bokem.

A on ani netruchlil, protože má taky někoho bokem.

Ženu do větru jménem Shug Averyová.

Co je žena do větru?

Asi žena, co se nenechá žádným chlapem svázat.

To zní hezky. Chci být žena do větru.

Ne, to nechceš. Něco tě naučím.

Dneska nám učitelka vyprávěla o místě zvaném Afrika.

Odtamtud prý pocházejí naši lidé.

Afrika.

Naše mámy jsou prý potomky královen. Víš, co to znamená?

Znamená to, že jsme...