Pierwsze 200 wierszy.
"PO CÉSAROVĚ NÁVRATU DO ŘÍMA
PO POTLAČENÍ POMPEYOVA POVSTÁNÍ V OBČANSKÉ VÁLCE
BYLO JEHO KRAJANY ROZHODNUTO, ŽE SE PO ČTVRTÉ STANE KONZULEM
A DOŽIVOTNÍM DIKTÁTOREM...
A TAK SE PRO OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA STAL BOŽSKÝM,
ČEHOŽ MU BYLO DOPŘÁNO EXTRAVAGANCÍ JEHO TITULŮ A MOCÍ,
KTERÉ MU BYLY UDĚLENY."
PLÚTARCHOVY "ŽIVOTY"
ŘÍM -- 44 LET P.K.
No tak! Jděte domů, vy povaleči!
Copak je svátek? Čím se živíte?
Já jsem řezbář.
Tak kde máš zástěru a měřidlo? Proč máš na sobě sváteční šaty?
A vy, pane. Co vy děláte?
Já, pane, nejsem ničím, než ubohý příštipkář.
Odpověz mi přímo, co je tvá profese?
Dělám to s čistým svědomím.
Já opravuji podrážky.
Tak proč nejsi v dílně?
Proč vedeš ty muže ulicí?
No, aby si opotřebovali podrážky a já měl více práce.
Po pravdě řečeno, pane,
udělali jsme si volno, abychom viděli Césara a s ním oslavili jeho triumf.
Proč se radovat?
Co za vítězství přináší?
Jací mocní ho podmanění následují do Říma
přikováni k jeho vozu?
Vy hlupáci
nemáte špetku rozumu?
Vy kamenná srdce, krutí mužové římští,
copak jste neznali Pompeyeho?
Kolikrát jste lezli na zdi
a věže a hleděli z oken, i na komíny jste vylezli
s dětmi v náručích
a tam seděli celé hodiny a trpělivě čekali,
abyste viděli velkého Pompeye, jak projíždí ulicemi Říma.
A když jste jen na okamžik zahlédli jeho vůz,
copak jste nekřičeli tak,
až se Tibera netřásla v korytu,
když odrážela echo od svých břehů?
A copak jste se neodívali do těch nejlepších šatů?
A dnes si berete volno?
Dne házíte květiny jemu do cesty,
který přijíždí ověnčen Pompeyeho krví?
Jděte! Jděte domů,
poklekněte,
modlete se k bohům, aby zažehnali mor,
který si za svou nevděčnost zasluhujete.
To muselo pohnout i tím nejzarytějším.
Podívej se, jak mlčky odchází.
Jdi ke Kapitolu.
Já půjdu tudy. Pokud oděli sochu na počest Césara, sundej jí šaty.
To můžeme? Je svátek Lupercala.
Na tom nezáleží. Hlavně ať žádná socha není oděna na počest Césara.
Pokud mu odepřeme podporu,
bude se muset César snést opět dolů na zem.
Jinak se vznese příliš vysoko
a ponechá nás v bázni.
-Colpurnie! -Ticho! César hovoří.
Colpurnie.
Ano, pane.
Během závodu stůj přímo Antoniovi v cestě.
-Antonie. -Césare, můj pane?
Antonie, nezapomeň se během závodu dotknout Colpurnie.
Starší tvrdí, že pokud se během tohoto posvátného závodu dotkneš neplodné,
pak ji toho prokletí zbavíš.
Jak César přikáže, tak tomu také bude.
Pokračuj a nezapomeň na veškeré rituály.
Césare!
-Kdo mě to volá? -Tiše!
-No tak tiše! -Kdo to na mě tak zoufale volá?
Slyším pronikavý hlas, který volá, "Césare!"
Mluv. César tě poslouchá.
Dávej si pozor na 15. března.
Kdo je to?
Věštec tě varuje před 15. březnem.
Přiveďte ho. Chci ho vidět.
Vystup z davu.
Postav se před Césara.
Co jsi to říkal? Zopakuj to.
Dej si pozor na události března.
Je to blázen. Nechme ho být.
Z cesty.
Budete sledovat závod?
-Já ne. -Prosím, přijďte.
Nemám rád sport. Nejsem tak soutěživý, jako Antonius.
Nenechej se však zdržovat, Cassie. Půjdu dál sám.
V poslední době tě sleduji, Brute.
V poslední době mi nejsi tak nakloněn.
Jsi tvrdohlavý a nepřístupný k příteli, který si tě váží.
Neber si to tak, Cassie.
Mám problémy sám se sebou.
V poslední době se zmítám v nejistotě.
Je to osobního rázu.
Asi to ovlivnilo mé chování.
To by však nemělo zatěžovat mé přátele.
A já tě považuji za svého přítele, Cassie.
Neber to nijak jinak, než že Brutus válčí sám se sebou
a zapomíná se chovat vřele ke svým přátelům.
Víš, jak se tváříš, Brute?
Ne, Cassie, protože oči nevidí nic, než svůj odraz
v jiných předmětech.
To je pravda. Je mi však velice líto, Brute, že neexistuje zrcadlo,
které by odrazilo ctnost, kterou ukrývají,
abys ji mohl vidět.
Mnoho šlechticů Říma,
krom nesmrtelného Césara,
hovoří o tobě a příkoří stávající vlády.
Přejí si, aby Brutus prohlédl.
Do jakého nebezpečí mě to navádíš, Cassie?
Chceš, abych v sobě viděl něco, co tam není?
Proto ti to povím, Brute.
A jelikož v odrazu se sám nevidíš nejlépe,
budu tvým zrcadlem a poodhalím ti to,
co sám o sobě ještě ani nevíš.
A nepodezírej mě, ctihodný Brute.
Pokud se budu družit s každým a používat povadlé sliby
a družit se kýmkoli,
či pokud jsi mě viděl někomu lichotit, a po té jej za zády hanit,
teprve po tom mě můžeš podezírat.
Co je to za křik?
Obávám se, že lid zvolil Césara králem.
Skutečně? Toho se bojíš?
To by sis nepřál?
Mám Césara velice rád, ale ne.
Copak jsi mi chtěl?
Pokud jde o dobro všech, pak udělám vše, i kdyby mě to mělo stát život.
Bez ohledu na stav.
Bohové ať mi dopřejí štěstí jen po tu dobu, kdy čest mi bude cennější
než vlastní život.
To o tobě vím, Brute.
Jdem mi právě o čest.
Nevím, co si ty a ostatní o takovém životě myslíte,
ale já raději zemřu, než abych zbožňoval
člověka, který je stejný, jako já.
Ty i já jsme se narodili svobodnými občany, jako César.
Oba jsme stejně jedli
a oba stejně ustojíme chlad zimy.
Jednoho chladného, větrného dne,
kdy vody Tibery narážely do břehů,
mi César povídá, "Schválně, jestli skočíš do vody se mnou, Cassie,
a poplaveš tam k tomu bodu."
Na povel jsem skočil, tak jak jsem byl a řekl mu, ať mě následuje.
A on skočil.
Proud byl prudký a my s ním zápasili z plných sil
a díky naši soutěživosti jsme se posunovali vpřed.
Avšak jakmile jsme se přiblížili k cíli,
César povídá, "Pomoz mi, Cassie, utopím se?"
A tento muž je nyní považován za Boha
a Cassius je vrásčité stvoření,
které se musí Césarovi klanět, když mu nakáže.
Césare! Césare!
Ve Španělsku dostal horečku
a v záchvatech se celý třásl.
Ano, tento bůh se třásl. Rty mu zbělaly
a pohled, který děsí celý svět, byl povadlý.
Slyšel jsem ho naříkat.
A hlas, který nařizuje Římanům poslušnost
a jehož proslovy jsou psány do knih
vzlykal, "Dej mi napít, Titinie," jako malá holka.
Je neuvěřitelné, že tak chatrný muž
dobývá celý svět
a nese vítěznou trofej naptosto sám.
César! César!
Stále volají.
César si osedlal svět jako obr.
A my, malincí se mu pleteme pod nohama
a umíráme ubozí, jako otroci.
Každý je strůjcem svého osudu.
Za naše chyby nemůže osud,
ale my sami si za ně můžeme.
Brutus a César
Co je na něm tak zvláštního?
Proč má mít jeho jméno větší váhu?
Napsaná vedle sebe mají stejnou hodnotu.
Vyslov je a obě zní stejně dobře.
Zvaž je a budou vážit stejně. Zaklej jimi
a Brutus se dovolá duchů stejně jako César.
Ve jménu bohů se tě ptám,
co jedl César tak zvláštního,
že nám z toho tak vyrostl?
Naše doba je zostuzena.
Řím ztratil své šlechtice.
Kdy se stalo, od počátku světa,
kdy nebyl slavný jen jeden, ale více mužů?
Až do dnešní doby se nikdy nestalo,
že by v celém Římě, nezáleželo jen na jediném muži.
Ty i já jsme slýchávali od našich otců,
že raději by viděli ďábla vládnout Římu,
než by jej předali králi.
Je mi jasné, že jsi můj přítel.
Začínám chápat, co po mně chceš.
Jak jsem se rozmyslel, ti řeknu později.
Pro tuto chvíli mě již nepřemlouvej.
Popřemýšlím nad tím, co jsi mi řekl.
Popřemýšlím nad tím, a trpělivě vyslechnu i další
a na to ti odpovím.
Do té doby, můj ctihodný příteli, popřemýšlej nad tímto:
Brutus bude raději chudým venkovanem,
než aby si říkal občan Říma v době,
No comments yet. Be the first to leave one.