Bedtime Stories

Budu vám vyprávět pohádku.

Jako správný vypraveč,

se musím nejprve přesvědčit, že jste připraveni.

Sedí se vám pohodlně? Nepotřebuje někdo na záchod?

Vy, pane, tam vzadu? To vydržíte.

POHÁDKY NA DOBROU NOC

Připraveni? Začínáme.

Jmenuji se Marty Bronson.

Býval jsem majitel motelu Sunny Vista,

který stál na rohu ulic Sunset a La Cienega...

NOVOMANŽELÉ

...v Los Angeles v Kalifornii. Psal se rok 1974.

Ten motel byl plodem lásky,

s provozem mi pomáhaly mé děti: Wendy...

Podej mi, prosím, klíč pro Dixonovi.

Díky.

A Skeeter.

Mohu vám pomoci se zavazadly?

- Prosím. - Děkuji, mladíku.

Chceš s tím pomoct?

Ne, není třeba.

Pro mého chlapce byl hotel říše divů.

Zas tě chytá fantas?

Vesmír není pro nás dva dost velký.

Říše zázraků.

Pro šestiletého chlapce plná dobrodružství.

Ale Skeetere, pojď sem.

Miloval ten dům stejně jako já.

Stále přicházel s nápady, jak ho udělat ještě lepší.

Mám tunu nápadů, jak to tu vylepšit.

Napadlo mě, že bychom dali do pokojů ponožky,

protože si jich lidé vždycky zapomenou vzít dostatek.

Dobrý nápad.

Čas jít spát, mám schůzku s panem Nottinghamem.

Tati, mě se nechce spát.

Chtěl bys vyprávět pohádku?

Žil byl jeden malý chlapec

a ten se jmenoval Skeeter.

Já jsem uměl vyprávět opravdu pěkné pohádky.

Umět malého rozesmát,

to bylo to pravé kouzlo.

Byl jsem dobrým otcem, i dobrým hostitelem.

Bohužel však velmi špatným podnikatelem.

Jsi snad slepý, Bronsone?

Motel se utápí v dluzích

a já mám poslední záchranný člun.

Já nevím.

Viděl jsem tvé účty, Martine.

Pokud mi ho neprodáš, zkrachuješ.

Ano, ale já...

Já vždy doufal, že to bude pro mé děti domov.

A co tohle?

Když se tvůj kluk bude snažit a vyšvihne se,

nechám ho motel řídit.

Slibuješ?

Ano. Tak už to podepiš.

To je ono, Bronsone.

Věř mi, udělám z tého barabizny nejlepší hotel v Los Angeles.

Bude to tu luxusní a navíc diskrétní.

Za krátko se náš skromný malý motýlek...

proměnil na obrovský Sunny Vista Nottingham.

A celých těch 25 let

se o něj s láskou staral můj dnes již dospělý syn,

Skeeter Bronson, údržbář.

Nottingham na slib, že ho nechá hotel vést,

- nejspíš zapomněl... - Ahoj, tati.

Můj chlapec pilně pracoval a s nadějí v srdci

čekal na svou šanci.

Paní Dixonová? Problémy s pokojem?

Nic, co by tě mělo zajímat, Bronsone.

Paní Dixonová nechce zaplatit za likér,

který si odnesla z minibaru.

Ani jsem se té ďábelské ledničky nedotkla.

Alkohol nepiji.

Jistě, asi tu došlo k omylu.

- Vím, kdo je vzal. - Ano.

Měl zrzavé vlasy a vousy. Zelený oblek s mosaznými knoflíky.

Měřil asi čtvrt metru.

- Takže to byl skřítek? - To je správně.

Nevěděl jsem, že přijel tvůj bratr.

Měli bychom to udělat takto.

Lahvičky napíšeme na můj účet.

Až příště uvidíte skřítka, řekneme to Aspen.

Ona je poloviční zlobr. Zlobři jedí skřítky, ne?

Ona určitě.

Dnes je v hotelu ve vzduchu cítit magie

a vítr severák změní směr našeho příběhu.

Co byste také čekali od hotelu,

který založil někdo, kdo měl tak rád pohádky?

Času není nazbyt.

Já vím. Jen nechci, aby přišel starý pán k úrazu.

Samozřejmě.

- Opravil jsi to? - Tak se na to podíváme.

Zkouška, zkouška. Jedna, dva.

Slyšíte mě vzadu?

Skeetere.

Já řeknu "Barry", vy pak "Nottingham." Berry.

Nottingham.

- Barry. - Nottingham.

Barry vlastní Nottingham Nottingham, Nottingham

Barry vlastní Nottingham, šedý jak jeho vous.

Přivítejte velikána.

Rozehřál jsem vám je. Rád vás zase vidím.

- Bacily. - Bacily?

Pan Nottinham má obavy. Ne, je spíš znepokojen...

...bacily a tím, jak jsou nebezpečné,

když se jich člověk... nebojí.

To dělá moc dobře. Dnes jsem se nesprchoval.

Tak já odsud vypadnu.

Barry Nottingham, vážení.

- Je úžasný. Zbožňuji ho. - Vítejte.

Jak jistě víte, vlastním 23 hotelů od Berlína po Peking.

Není žádným tajemstvím, že Sunny Vista je můj oblíbený.

Je to však hotel z 20. století.

My potřebujeme hotel 21. století.

Proto jsme se ho rozhodli zavřít

a postavit úplně nový Sunny Vista Mega Nottingham.

Bude to největší hotel západního pobřeží.

Nevím, proč tolik povyku, je to jenom budova.

Ne, tohle je budoucnost hotelové průmyslu.

...a zcela nový motiv, který vás ohromí.

Ano!

Je mi proto ctí oznámit nového ředitele hotelu.

Čekal na to již velmi dlouho.

Všichni víme, jak je pracovitý a inteligentní,

co pro něj hotel znamená.

Potlesk pro Kendalla Duncana!

Tady je Kendall.

- Hodně štěstí. - Fuj!

Skvělý proslov, pane. Skvělý proslov.

Jsem rád, že jste přišli.

Rád jsem vás viděl.

Nesahejte na mě.

Výborně, tati.

Bronsone, znáš mojí dceru Violet?

Její pověst ji předchází.

Promiňte?

Ne, že by měla nějakou pověst.

Jen se říká, že je kočka.

Ne, že by byla divoká.

Spíš hodně přede. Má dobré srdce.

Ráda chodí ven a popíjí

pokaždé s jiným mužem.

Taková bývala Violet, než potkala mě.

Teď je mým úkolem chránit svého miláčka

před večírky a bulvárem. Že ano, pane?

Violet odchází na tenis s lektorem Rogerem Federerem.

- To je chvályhodné. - Nashle, hoši.

Musím říct...

...bude těžké vidět, jak se hotel stěhuje.

Doufám, že pro nás budeš pracovat dál.

Nový hotel bude veliký,

takže tam bude spousta žárovek k vyměňování.

Někdo se mě dotknul. Máte tu dezinfekci?

Jistě. Pojďte tudy. Nějakou vám seženu.

Opatrnosti není nikdy dost.

Kdo jste skončil s hlínou, odneste své dílo do pece.

Pán s oslíkem za pět minut odchází, kdo se nesvezl, má poslední šanci.

Díky, paní ředitelko.

Dnes nejsem ředitelka. Jsem máma.

Vidím, že nikdo nejí bezlepkový pšeničný dort.

No tak, jen k němu nesmíte čuchat.

Co je? Umřel vám klaun?

- Co to máš? - Čokoládové sušenky.

- Jídlo! - Jídlo!

- Pomalu, pomalu. - Ahoj, ségra.

Proč vždy, když přijdeš, nosíš jen nezdravé jídlo?

Vždyť jsi mě už čtyři roky nepozvala?

Co? To nejsou čtyři roky.

A co oslava 4. července, kdy jsi nabil mému muži?

To bylo před čtyřmi roky. Jen sem mu stáhnul kalhoty,

ale měl děravý spodky.

Věděl jsem, že se rozvedete. Měla bys být ráda.

Nezačínejme.

Jak ten rozvod snáší děti?

Jsou trošku mimo. Bobbi je hodně tichá.

Běž je pozdravit. Jdu zaplatit oslíkáři.

- Tak tohle tu smrdí? - Ne, to je dort.

To pekla dort z osla?

Cítím hnůj.

Ahoj, pamatujete si mě?

Strejda Skeeter.

Vy jste vyrostli. Chvíli jsme se neviděli.

Všechno nejlepší, Bobbi.

Já jsem Patrik, ona je Bobbi.

Pardon. Něco jsem ti donesl. Všechno nejlepší.

Vybral jsem to v hotelu.

Jak jde škola?

- Skeetere? - Ano.

Musím do kanceláře paní ředitelky.

Užijte si dárky...

Ano, ano.

Šampón?

A mýdlo?

Ramínko a ručník.

Nemluv s nimi o škole.

Co je se školou?

- Zavírají ji. - Ale ne.

- Propouští mě. - Tebe?

Vždyť jsi příkladná ředitelka školy.