FROM

Viděli jste...

V lese je temnota.

Noční můry, jaké si ani nedovedeš představit.

Moje krev je teď tvoje.

Kdykoliv vidím něco fakt divnýho, zahlídnu i tenhle symbol.

-Už jsem ho viděla. -Ve snu nebo tak něčem?

Ne, na stěnách v chodbách.

Victor říkal, že jeho matka chtěla zachránit děti

uvězněné ve věži.

Že jen tak se všichni vrátí domů.

Myslela jsem, že mě chtějí vystrašit,

ale co když mě jen prosily o pomoc?

Slyšíte to?

Pomozte mi!

Prosím, potřebuju pomoc!

-Mluvila ze spaní. -Co říkala?

"Sahají, lámou, kradou. Cestu ven nevidíš."

Objevilo se tady něco jiného. Něco nového.

Dneska není bezpečné jít spát.

-Budete do posledního mrtví! -Odveďte ho odsud.

Vzpomněl jsem si, co se mi zdálo.

Viděl jsem chlapce oblečeného v bílé a opakoval jednu věc pořád dokola.

"Kráčí sem,

ke třem jdou blíž, než melodii zastavíš."

Tu znám. Je to stará dětská říkanka.

Sahají, lámou, kradou Cestu ven nevidíš

Kráčí sem, ke třem jdou blíž Než melodii zastavíš

Julie, přestaň s tím!

Jsou nahoře.

Tvoje máma a...

Victor šli s Ethanem do bistra.

Hele, Boyde...

Radši běž nahoru, kdyby tě tam potřebovali.

Měla by si vybírat šaty na maturiťák, ne...

tam ležet jako...

Problém je, že máme spoustu neznámých.

Je to jako otevřít knížku a začít od prostředka nebo...

snažit se představit si hotové puzzle,

když máš jen pár náhodných dílků.

A ani nejsou užitečné jako rohy nebo okraje, jen...

cosi.

Kurva.

Hlavní je najít dva dílky, co do sebe zapadají.

Pak aspoň máš kde začít.

-Kam to jdeš? -Musíme si promluvit se Sarou.

Když už nemůžeme spát, co z toho?

Říkám, ať prostě vypadneme.

Vezmeme zásoby, vyrazíme ven a uvidíme, co najdeme.

To už Boyd zkoušel.

Možná se svět netočí jen kolem Boyda.

Co tady vůbec děláme? Randall byl kokot.

No, ty seš kokot taky, a stejně bych tě tady hnít nenechala.

To mě poser.

Konečně vylezu z pokoje a mám na krku svoz mrtvol.

Omrkni to tamhle. Elgine, pojď sem.

-Díky, žes přišel. -Rád nějak pomůžu.

Už jsi toho udělal spoustu.

Ten tvůj sen třeba tohle všechno rozlouskne.

-Jakkoliv to zní divně. -Jo.

Možná.

Tohle byste měli vidět!

-Asi mrtvej není. -Sakra.

Neříkalas, že tady budou mrtvý příšery?

Takže stříbrný kulky na prd.

-Fajn, naložte ho do dodávky. -Kurva.

-Naložte ho! -No jo.

Ježíši!

Má silný pulz a dýchá zhluboka.

Podívám se.

Proboha! Co je jí?

-Co je jí? -Co je jí?

-Nevím. -Co to je?

-Co se to děje? -Nevím.

Udělej něco!

-No tak! Julie, slyšíš mě? -Ne!

Marielle!

No tak. Podívej se na mě. Marielle.

Marielle, řekni něco.

CESTA VEN II. 10. díl: Bylo nebylo

Jak to má jako pomoct?

Když jsme byli v lese,

říkalas, že ti chlapeček v bílé poradil, abys vlezla do stromu.

Ten strom mě poslal do kobky, kde tohle všechno začalo.

A...?

Elginovi se zdálo o chlapci v bílé.

Říkal část říkanky.

Stejné, kterou Paula opakovala před smrtí.

"Sahají, lámou, kradou. Cestu ven nevidíš.

Kráčí sem, ke třem jdou blíž, než melodii zastavíš."

Říká ti to něco?

Ne.

Můžeš mi o tom klukovi povědět ještě něco?

Snažil se nám pomoct.

Fajn, takže děcko běhá po kouzelným lese a pomáhá lidem.

Ukazuje se lidem ve snech a...

Podle mě to ve skutečnosti chlapeček není.

Pojď. Saro, poslouchej.

Je to tady.

Když jsem ti řekl, že ještě můžeš udělat něco dobrého,

že můžeš lidem tady pomoct,

je to právě teď.

Rozumíš?

Tak jo.

Je to tamhle.

Tak jo. Je to tady.

Tohle všechno bylo...

Někdo byl připoutaný ke zdi tady.

A tady byla tak 15metrová jáma. Musel jsem...

-Co je? -Slyším ji.

Tu hudbu. Je tady.

-O čem to mluvíš? -Ta hrací skříňka. Je tady.

Kde?

Tady.

Je tady.

-Žádná hrací skříňka tady není. -Ale ne, je.

-Tady... -Ale je.

Slyším ji, vážně.

Co je?

Co se děje?

-Slyším jejich řev. -Cože?

Něco tady...

Je to tady.

Ubližuje jim to.

-Boyde, co se to kurva děje? -No tak, Saro. Řekni něco.

Kráčí sem, ke třem jdou blíž

Potřebuje je to.

Chce to, aby zůstali uvnitř. Chce to, aby...

Musíme ji odsud odvést. Pojď.

-Kenny! No tak, kámo. -Jo.

Zvedni ji. Půjdeme tudy.

-Promiň, neměl jsem... -Ne! Stůjte!

Fajn.

Fajn.

Tak jo.

Směje se ti to.

-Co? -Žes to vzal zpátky do města.

Žes to vypustil na svobodu.

Chce nám to ublížit.

Chce, abychom trpěli.

Mělo to ohromnou radost, když se to dotklo tvojí ruky.

Jak to zastavím?

-Saro, jak to zastavím? -Julie.

-Julie? -Julie.

-Julie? -Julie.

Julie.

-Julie... Julie a ostatní. -Jo.

Umírají.

A až umřou,

bude příliš pozdě.

-Musíš ji zastavit. -Co zastavit?

Tu hudbu. Musíš zastavit tu hudbu!

Ale jak? Jak mám zastavit něco, co nevidím?

-Já nevím. -Dobře. To nic.

Jen dýchejte.

Dobře. Jen dýchejte.

Zavřete oči. Pomodlíme se.

I kdybych měl jít údolím stínu smrti,

ničeho zlého se nebojím,

neboť ty se mnou jsi.

Tvůj prut a tvá hůl mě konejší.

Matthiasi?

Vezmi zbraně a zamkni je do kůlny. Ať nejsou tady v domě.

Noc jsme přečkali.

Teď nás čeká den.

Dobře.

Jime.

Pojď.

Musím něco udělat a potřebuju tvoje svolení.

Když Victor viděl matku naposledy,

řekla mu, že ve věži jsou uvězněné děti.

Že když jim pomůže, všichni se budou moct vrátit domů.

Nerozumím ti.

Pořád vídám všechny ty děti, zdají se mi sny o věži...

Co když měla pravdu?

Co když Julii zachráním jen tak, že najdu tu věž?

-Tabby... -Vím, že to zní bláznivě.

Moje teorie ohledně tohohle místa mě málem stála život.

-Tohle je ale jiné. -Jak?

Prostě je.

Jime, naše dcera leží vedle jako výjev z noční můry.

Včera mě volala,

a já jí nemohla nijak pomoct.

Jen jsem tam stála...

a před očima jsem měla Thomase, jak leží na podlaze.

Nejde to, Jime.

Nemůžeme tady sedět a čekat, že to dopadne dobře.

Victorova matka odsud odešla a už se nevrátila.

Ať se vydala kamkoliv,

už se nevrátila.

Victor tady musel vyrůstat sám.

-Co když se to stane i tobě? -Já vím.

Proto mi musíš dát svolení odejít.

Musím to zkusit, Jime, prosím tě.

Až se Julie vzbudí, bude mít hlad.

-Udělali její oblíbené. -Ahoj.

-Neseme jídlo. -Dobře.

Victore, můžeme si na chvilku promluvit?

Má Victor průšvih?

Ne.

Půjdeš mi pomoct?