Run

BONTONFILM uvádí

-Začínám stlačovat. -Připojím to.

Raz, dva, tři. Nádech…

Raz, dva, tři. Nádech…

-No tak, miminko… -Pořád nic.

Bude v pořádku?

Arytmie: Porucha elektrických impulsů v srdci, způsobuje nepravidelný tep.

Hemochromatóza: Střádání železa v krevním oběhu způsobující vyrážku a nevolnost.

Astma: Zánět dýchacích cest v plicích, způsobuje ztížené dýchání.

Diabetes: Neschopnost slinivky produkovat inzulín, působí kolísavou hladinu glukózy.

Ochrnutí: Ztráta svalové funkce, způsobuje neschopnost pohybu, citu či chůze.

V ZAJETÍ

Kdo mu teď řekne, ať si před snídaní vyčistí zuby?

Nebo jakou Niveu si má koupit?

Promiňte.

Vím, že to každý rok prodělávají tisíce rodičů.

Já to zvládnu.

Jsem silná.

Doufám.

Děkuji, že jste se svěřila, Cheryl.

Tohle může být náročné.

Zvlášť pro rodiče jako my, kteří tráví se svými dětmi víc času než mnozí jiní.

Ale pokud si pamatuji, jeden ze zdejších rodičů prožívá totéž.

Diane?

Jak se cítíte?

Jak se mám cítit?

„Sdružení domácího vzdělávání”

Chloe půjde za pár měsíců na vysokou. Jak se cítíte?

Dobře.

Dobře?

No tak, Diane. K nám můžete být upřímná.

Dobrá.

Hlavně se nám ze škol ještě neozvali, nic není potvrzené. A jak se cítím?

Starala jsem se o Chloe 17 let

a za tu dobu jsem necestovala, nechodila mezi lidi ani nerandila.

A ona pojede někam, kde bude dělat tohle všechno, i víc.

Takže se cítím sakra skvěle.

No ale co…

Vždyť Chloe je…

Chytrá?

Statečná?

Od narození vystavená větší citové a fyzické zátěži než většina dospělých?

Chloe je ten nejschopnější člověk, co znám.

Jestli se o někoho není třeba strachovat, tak o ni.

„Hydrokortizonová mast”

-Poznáš, že jsem udělala úkol z literatury. -Ano, dobře.

-„Vysoká” -Jen trošku přes.

-Vyhrnout. -Mami!

Děkuju.

Pět, šest,

sedm, osm a výdech.

Teď vyměnit.

Ráno si dáme půldruhé hodiny fyziky

a možná jen tři čtvrtě literatury, když jsem ti dala pár dlouhých kapitol.

V druhé půlce dne se můžeš pustit do biologie.

-Jo? -Jo.

„Odpoledne”

Ahoj, Chloe. Přišla pošta.

-Ježíši, Chloe. Inhalátor, prosím. -To je dobrý.

Řekla jsem, že když tam bude dopis z vysoké, zavřu oči a rovnou ti ho dám.

Pokračuj s úkoly, Chloe.

Dneska mám rekord na ručním ergometru.

-Vážně? -Jo.

-„Nízká” -Šedesát jedna.

-Nebezpečně nízká. -61 je jen taktak nízká.

Kruci.

Washingtonská univerzita, odvaž se.

Nachází se poblíž Seattlu, na březích zátok Union a Portage…

Kdy jsme byly naposledy v kině?

Nevím.

„Shermanová, Chloe”

Co s tím je?

Nevím.

Možná kabeláž.

Mít iPhone, asi bych ti to uměla říct, ale víš…

Jo, ty na to přijdeš.

-Dobrou, mami. -Dobrou noc, miláčku.

Ahoj.

Usměješ se do kamery?

Sem se dívej.

Chutná ti náš dort?

Chutná, viď?

Dáš i mamince?

Řekneš: „Ahoj, mami”?

Dej mamince.

Ahoj, Chloe.

-Ahoj. -Ahoj.

Haló?

Dobrý den, paní doktorko.

Vydržíte chvilku?

Mám v domě špatný signál. Jen vyjdu ven.

„Shermanová, Diane”

Máma?

Mimochodem, volala doktorka Qasabianová.

Prý ta firma, co vyrábí Zocor, zbankrotovala.

Šílený, co? Ale vystavila předpis na náhradu a já to dneska vyzvedla.

Copak je?

Já myslela, že tyhle jsou tvoje.

Moje?

Co tě to napadlo?

Odpoledne jsem hledala bonbóny.

V tašce z Krogeru.

Bylo na nich tvoje jméno.

Miláčku, upravuju ti večeři, aby sis je mohla dát.

-Víc už je špatné, to víš. -Vím. Promiň.

Volala ředitelka Nguyenová.

Prý jestli můžu zítra suplovat matiku.

Úkoly ti nechám na stole, ano?

-Na předpisu bylo tvoje jméno. -Mé jméno bylo na paragonu.

-Ale byl nalepený… -Nalepený kolem dokola. Tak se to dělá.

Dobrou noc.

Tak pojď.

Mami?

Jsi to ty?

Ježíši!

Promiň!

Říkala jsem, že když to bude z vysoké, otevřeš to sama.

Už máš biologii?

Dodělávám ji.

Jaký byl supl?

Děs.

Dojdu si pro věci.

Trigoxin.

„Shermanová, Chloe”

„Shermanová, Diane”

Taks na to přišla.

Jo. Jak jsi říkala.

Jo, jak jsem říkala.

Dobrou, mami. Mám tě ráda.

Taky tě mám ráda, mlsalko.

„Nejste připojeni k internetu”

To je moc dlouho. Jak myslíte…

Ne… Teď se dívám do smlouvy a nikde se nepíše,

že můžete zákazníka tak dlouho nechat odpojeného.

I kdybych…

Ne… Nedávejte mě na čekačku. Už na hovor s vámi jsem čekala 20 minut.

Takhle se chováte ke každému, kdo zavolá?

Zákaznická linka…

Ano, jsem tu pořád.

Takže nemůžete nic dělat?

A dáte mi vědět…

Jo, dobře. Na shledanou.

-Jak dlouho to nepůjde? -Nevím. Do zítřka, za týden.

Uváděli rozpětí až do konce měsíce.

Jaks věděla, že jde o internet?

V noci jsem si pustila počítač.

Kdy?

Když jsi spala.

-Cos hledala? -Proč mi chcípá tiskárna.

Asi to chce jen lepší trysku.

-Opravdu? -Nevím. Nešel internet.

Lékárna Pasco.

Potřebovala bych se zeptat na jeden lék. Jmenuje se Trigoxin, píše se to…

Diane, jste to vy? Poznala jsem vaše číslo…

Děkujeme, že jste zavolali na 411, váš telefonní seznam.

Nejprve řekněte město a stát, například Derry, Maine…

Seattle, Washington.

-Řekli jste Seattle, Washington? -Ano.

-Pardon, nerozuměl jsem. -Ano!

Dobře. Nyní řekněte jméno požadované firmy.

Neznáte-li jméno firmy, řekněte, jaký obor podnikání hledáte.

-Třeba „pizza” nebo… -Lékárna.

Dobře.

Až uslyšíte tu, kterou hledáte, zopakujte číslo ze seznamu.

-Číslo jedna, lékárna Evercreek… -Číslo jedna.

Lékárna Evercreek. SW Barton St. 2180, Seattle, Washington.

-Je-li to správně, řekněte: „Spojte mě.” -Spojte mě.

Dobře, spojím vás.

Jakmile začne telefon vyzvánět, naúčtujeme vám poplatek 99 centů.

Spojuji.

-Haló, kdo je to? -Dobrý den.

-Neznáte mě a bude to znít dost divně. -Jde o nějaký prodej? -Ne, nic neprodávám.

Tak chcete nějaké příspěvky? Kolikrát vám mám říkat, ať mě vyřadíte ze seznamu?

Ne, žádné příspěvky. Nejsem z charity. Jmenuju se Chloe Shermanová.

-Je mi 17 a bydlím… -Moment. Broučku?

Vidím tě nakukovat oknem. Říkal jsem ti, že Paola je jen kámoška.

Ne… Kam jdeš? To jsi vytočila náhodný číslo?

Nemám internet ani mobil a nutně potřebuju najít něco na Googlu.

Řekni vašim.

Amorcito, příště až se mě Paola pokusí obejmout, dám jí pěstí do ksichtu.

-Jsem sirotek. -Ne, ne… kam jdeš? Počkej!

Musím tu hasit požár. Fakt nemám čas pomáhat někomu cizímu.

Prosím, jen na minutku.

Nevíš, s kým tu mám co do činění. Na ni jsem s logikou krátkej.

-Broučku, jen jsem si dělal legraci. -To pochopí.

-Protože ji tak dobře znáš? -Protože zníš jako…

fakt rozumnej a soudnej člověk.

To proto, že jsem fakt rozumnej a soudnej.

A je jasný, že se Paola na tebe nedokázala přestat lepit.

Ona se vrátí.

-Co sakra tak moc potřebuješ? -Abys na Googlu vyhledal slovo „Trigoxin”.

-T-R-I-G… -Brzdi…

Nic divnějšího jsem nedělal.

Klikám na Google…

-Jak že to bylo? T-R-I… -T-R-I-G-O-X-I-N.

Tak jo.

Mám to: „Trigoxin se používá k léčbě těžkých srdečních onemocnění,

včetně fibrilace a flutteru síní či srdečního selhání.”

Jéžiš, to je hustý.

-Můžeš kliknout na „Obrázky”? -To bereš? -Jo, jen mi pověz, co vidíš.