The Pursuit of Happyness

Podle skutečného příběhu

Vstáváme.

Asi bych si měl udělat seznam.

-Narozeninovejch dárků? -Jo.

Ale víš, že dostaneš jen něco?

Vím. Prostuduju si ho, abych si mohl líp vybrat.

To je chytrý. Tak si ho sepiš.

Umíš to všechno správně napsat?

-Myslím, že jo. -To je dobře.

-Jak se ti tu líbí? -Jde to.

Půjdeme dneska do parku? Potom?

Musím jet do Oaklandu. Možná. Uvidíme.

Dej mi pusu.

Tak se zatím měj.

Promiňte,

kdy to někdo vyčistí?

A co to Y? Už jsme o tom mluvili.

Anglicky se ve slově štěstí píše I.

Jsem Chris Gardner.

Svého otce jsem poprvé viděl, když mi bylo 28 let.

Jako malý jsem se rozhodl,

že až budu mít děti,

budou vědět, kdo je jejich otec.

Tohle je část mého životního příběhu.

Tahle část se jmenuje: Jak jsem jezdil autobusem.

Co to je?

Stroj času, co?

Vypadá to jako stroj času.

Vypadá to jako stroj času. Je to stroj času. Vezměte mě s sebou.

Tenhle stroj u mě na klíně?

Ten chlap má stroj času.

Cestuje s ním v čase.

To není stroj času.

Je to přenosný přístroj na měření hustoty kostí.

Zdravotnický přístroj, který prodávám.

Díky, že jsme si mohli promluvit.

-Oceňuju to. -Nepotřebujeme to, Chrisi.

Je to zbytečné a drahé.

-Možná příště. -Děkuju.

Byl z toho o něco lepší obraz než z rentgenu. Za dvakrát tolik peněz.

-Ahoj. -Ahoj, miláčku.

Co se stalo?

Nemůžu dneska vyzvednout Christophera.

Ne, Chrisi. Jsem tu zas od sedmi.

Já vím. Musím jet do Oaklandu.

Takže ho mám odvést domů, nakrmit, umýt,

uložit a vrátit se sem v sedm?

-Jo. -Dostali jsme upomínku z berňáku.

-Co s tím provedeš? -Jinak to nejde.

Vidíte to hezké auto? To s botičkou?

To je moje.

U nemocnic se nedá zaparkovat.

To se stává, když jste pořád v poklusu.

Stejně děkuju.

-Možná v příštím kvartálu. -Možná jo.

Musel jsem prodat dva přístroje měsíčně, aby bylo na nájem a školku.

Teď jsem musel prodat jeden navíc,

abych měl na pokuty pod stěračem.

Problém je,

že už jsem nějakou dobu neprodal ani jeden.

Odkdy nemáš rád makaróny se sýrem?

Odjakživa.

Co to je?

-Co je to? -Dárek pro Christophera.

-Od koho? -Od Cynthie z práce.

Je to pro dospělý. Neumí to s tím. Ona to nevěděla.

Co se s tím má dělat?

Každá strana musí mít jednu barvu.

Zaplatil jsi ty daně?

Ne, musím požádat o odklad.

-Už jsi o odklad žádal. -Tak požádám ještě jednou.

Je to 650 dolarů. Příští měsíc je budu mít.

To znamená úroky

-a penále, co? -Tak trochu.

Proč mě nenecháš, ať to vyřídím? Prostě se uklidni.

-Klid. -Musím zpátky do práce.

Půjdeme do postele. Dej talíř do dřezu.

Před několika dny mi předložili zprávu, o kterou jsem požádal.

Celkový audit naší ekonomické situace.

Nebude se vám líbit. Mně se také nelíbil.

Ale musíme se podívat pravdě do očí,

dát se do práce a situaci zlepšit.

A buďte si jisti, že ji můžeme zlepšit.

Federální rozpočet je mimo kontrolu.

V tomto rozpočtovém roce, který končí 30. září,

dosáhne schodek neuvěřitelných 80 miliard dolarů.

Tento deficit je vyšší než celý federální rozpočet v roce 1957.

80 miliard dolarů budou

činit úroky ze státního dluhu.

Před 20 lety, v roce 1960,

tvořily mzdy federální vlády méně než 13 miliard dolarů.

Dnes je to 75 miliard.

Za těchto 20 let se počet našeho obyvatelstva zvýšil o 23,3 procent.

Federální rozpočet vzrostl o 528 procent.

Ty bláho! Mám na vás dvě otázky.

Co děláte a jak to děláte?

-Jsem burzovní makléř. -Burzovní makléř?

Na to se musí studovat, co?

Nemusí. Musíte to umět s čísly a lidmi.

To je všechno? Tak se mějte.

Nechám vám to auto na víkend,

-ale v pondělí ho potřebuju. -Zaplaťte za parkování!

Pořád si tu chvíli pamatuju.

Všichni vypadali tak zatraceně šťastně.

Proč jsem tak nemohl vypadat já?

Pokusím se bejt doma v šest.

Stavím se po cestě u makléřský firmy.

-Proč? -Kvůli práci.

Jo? Kvůli jaký práci?

Když jsem byl malej, šla mi děsně dobře matika,

tak se tam zkusím zeptat na práci.

Jakou práci?

Burzovní makléř.

-Burzovní makléř. -Jo.

Ne astronaut?

Lindo, nemluv se mnou takhle.

Zajdu se tam podívat a udělám to během dne.

Radši bys měl jít prodávat.

Neraď mi, co mám dělat.

Mám tři schůzky, ještě než ty zatracený ordinace otevřou.

Víš, že příští tejden musíme zaplatit nájem?

Asi ne.

Už dlužíme za dva měsíce.

Příští tejden to budou tři.

Už dělám dvě šichty denně čtyři měsíce.

Prodej to, co máš ve smlouvě, a zbav nás toho.

To se právě snažím udělat.

Snažím se to udělat pro svou rodinu,

pro tebe a pro Christophera.

Co to s tebou je?

Lindo.

Lindo.

Personální oddělení

Makléřský kurz

Přijímáme přihlášky

Tahle část mého života se jmenuje: Jak jsem byl blbý.

Můžu vás o něco poprosit?

Pohlídáte mi to? Jen na pět minut.

Mám tu schůzku a nechci vypadat

jako břídil.

Tady je dolar, a až se vrátím, dám vám další peníze.

Nemá to žádnou cenu. Nikde to neprodáte.

Mně se to taky nedaří a je to moje práce.

-Chris? Tim Brophy, personální. -Ano.

-Pojďte se mnou. -Ano.

Najdu přihlášku k nám na kurz.

To je asi vše, co pro vás můžu udělat. Tohle je vedlejší úřadovna.

Jinak to řídí Jay Twistle z hlavní kanceláře.

Já se starám jen o tuhle kancelář.

Máme tu děsné množství přihlášek.

Obvykle tu mám i další formuláře, ale teď je nemůžu najít.

Děkuju mockrát.

Musím běžet.

Přinesu vám to.

-Díky. -Dobře.

Důvěřoval jsem hipísačce a nechal si u ní svůj přístroj.

Proč jsem to udělal?

Jak jsem říkal, tahle část mého života se jmenuje: Jak jsem byl blbý.

Hej! Zůstaň stát! Stůj!

Ne!

Ne! Zastavte ten vlak!

Stůj!

Kurzu se mohlo zúčastnit každého půl roku jen 20 lidí.

Jen jeden tu práci dostane.

Po střední škole tam byly tři řádky na další vzdělání.

Tolik řádek jsem nepotřeboval.

Zkus spát. Je pozdě.

Je to hlavolam o velikosti jen tři na tři palce,

má několik barev a vy jím kroutíte,

aby měla každá strana jednu barvu.

Tato kostka je dárkový hit roku 1981.

Nepůjde vám to snadno,

i když jistý univerzitní profesor matematiky

složil kostku za 30 minut.

Já se dostal takhle daleko

a vidíte, že to ještě zdaleka nemám.

Jim Finnerty, KJSF, Richmond.

Probuď se.

Jez.

-Ahoj, mami. -Pa, kotě.

-Vrať se bez toho, prosím tě. -Budu se snažit.

Rozluč se s tím nadobro.

Chválabohu, že bude pryč.

Tos nemusela dodávat.

Ahoj, mami!

Ahoj.

Je tam napsáno Y, ale ve slově štěstí se anglicky píše I.

-Je to přídavný jméno? -Ne, podstatný,

ale špatně napsaný.

A kurva je napsaný dobře?

Jo, ale to není součást motta, takže to by ses neměl učit.

Je to dospělácký slovo, když chce člověk vyjádřit zlost a jiný věci.

-Nepoužívej ho, jo? -Tak jo.

Co to máš napsaný na batohu?

Přezdívku.

Vybíráme si přezdívky.

-Co tam máš napsaný? -Bourák.

-Měl jsi taky přezdívku? -Jo.

-Jakou? -Desetigalonová hlava.

-Co to znamená? -Vyrůstal jsem v Louisianě.