Waiting...

Všude dobře, doma nejlíp.

Dík, Cochisi.

Ne, ty posranej debile! V hospodě dělám celej život.

Kurva! Dneska tak zapařím, že strčim péro i do bramborový kaše!

- Kdopak to je? Ahoj Deane. Tady máma. - Do prdele.

Vím, že jsi nezapomněl na náš společný oběd,

ale pro jistotu ti volám.

Čau.

Úplně jsem zapomněl, že tu jsi.

Jo, já vím. Já vím.

- Co je? - Nic.

Uvidíme se v práci, jo?

Nazdar, Natasho. Jak se má naše nezletilá oblíbenkyně?

Mám kocovinu. Včera jsem se pěkne zmastila.

Přes týden? Ty dnešní děti!

Ale musím řict, že mě nic nepřitahuje víc než zvrhlá mládež.

Ano, jsem úchylák.

- Vadí ti to? - Ne.

Myslím, že zvrhlíci většinou končí jako úchyláci.

Správná odpověď.

Monty, jen pro tvou informaci,

nezletilá budu už jen týden. Ve středu mi bude 18.

Tak to si budu muset pospíšit. Čas běží.

- Nazdar Dane. - Čau Monty.

- Jak se máš? - Dobře. Tohle je Mitch. Je tu nový.

Proveď ho tady. Ukaž mu co a jak, dokud je tu prázdno,

až tu bude nával, pustíme mu výukové videokazety.

Mitchi, ty si zapamatuj, co tě Monty dnes naučí,

abys mohl příští týden začít.

- To zní dobře, ne? - Jasně.

Tak dobrá. Ukaž mu to tady, než otevřeme.

Jasňačka.

Takže Mitchi, první věc. Už jsi někdy pracoval v restauraci?

- Vlastně, jo... - No, to je jedno.

Práce v restauraci je vlastně rutina.

Všechno, co ti Dan chce ukázat a naučit,

se dá zvládnout za pár hodin.

Ale...

jestli chceš pracovat tady,

v týhle restauraci,

musíš si položit

jednu prostou otázku.

Vadil by ti nahej chlap?

- Co to kur... - A seš v prdeli, co?

Ptám se proto, že většina kluků tady

hraje takovou hru, při který na sebe vystrkují svý údy.

- To myslíš vážně? - Jo, myslím.

Takže, cílem týhle hry je,

aby ostatní spoluhráči nechtěně zahlédli tvoje varlata nebo penis.

A když se ti tohle povede, musíš je označit za buzeranty

a nakopat jim prdel.

- Ale to... - Já vím. Já vím.

Je to debilní, zvrácený a nesmyslný.

Pravda.

Hra má svá pravidla. Různé kombinace vystrčení genitálií

umožňují různý počet kopanců do prdele. Ale k tomu později.

Teď se hluboce zamysli

a zeptej se sám sebe, jestli na to máš.

Máš tenhle semestr nějaké zajímavé předměty?

No, jo. Mám jen dva předměty,

oba jsou dobrý.

Učitelé jsou dobrý. V pohodě lidi.

Oba mají knír, což je trochu divný.

- No to je úžasné. - Jo.

- Hádej, koho jsem včera potkala? - Koho?

Nancy Millerovou a jejího syna Chetta. Pamatuješ se na Chetta Millera?

Jo, jasně. Chetta si pamatuju.

- Toho jsem neviděl od střední. - On byl na vysoké škole.

Jo.

Nechodil jsi s ním do stejné třídy?

Jo, chodil.

- Asi se mu daří skvěle. - To určitě.

Zrovna promoval z elektrotechnického inženýrství.

Rodiče na něj musej bejt pyšný, co?

No tak já už půjdu. Mám fakt rád tyhle společný obědy.

Probrali jsme všechno.

Něco ti řeknu. Ten, co učil mě, ten hajzl,

vůbec mě nevaroval.

Pěkně mě napálil.

- Tam za rohem. - Dobře.

Čum na tu kládu, ty svině.

Nic na světě tě tak nerozhodí,

než když jdeš do skladu pro nějaký koření a najednou zíráš na gigantický péro.

Čau Sereno.

- Čau kočko. - Jak je, ty vožralo?

Nejsem ožralej.

- Ty s Montym jste včera docela řádili. - Jo, to bylo hustý.

A co ty? Bavila ses?

Nemělo by to chybu, kdyby si mě někdo celou noc nevšímal.

To jako já?

No, s Montym jsme se nechali trochu unést.

- Aha, vy dva když jste spolu... - Jste úchyláci! Vy všichni.

Dokážete vůbec někdy pět minut nemluvit o svejch genitáliích?

Chápu, co si teď myslíš.

Myslíš si, že jsme tu všichni teplouši, že jo?

Že jsme banda úchylnejch buzerantskejch

nechutnejch prasáků, že?

- Jo. - Tak hele,

strč si svoje buzerantský myšlenky někam.

Nikdo z nás, co tu děláme, není buzerant.

Teda, klidně si strčím prst do prdele, když na to mám náladu,

ale je to o významu.

Má naprostou pravdu. Já to viděl.

Vidíš je? Úchyláci.

Já tě viděl taky a nebyl to jen prst.

- Ale! - Čau kočko.

- Tak jak, kámo? - Ale nic. Jak to jde?

Co? Co je?

- O co jde? - Pak ti to povím.

Poslouchej. Ničeho se neboj. Je to jen hra.

- Přesně tak. - A hlavně,

když heteráci na sebe nemůžou ukazovat pinďoury,

- tak co tu sakra děláme? - Amen bratře.

Seš sladkej.

Nazdar, Bishope. Tohle je Mitch.

Je tu novej.

Mitchi, chci, abys pro mě něco udělal.

Zaprvé, dávej bacha na svoje okolí.

Všechno si zapamatuj.

Zjisti úplně všechno.

Zvládneš to, Mitchi?

Dobře.

Zadruhé.

Zamysli se, jaké by to bylo, kdyby ses narodil slepý.

Dík, Bishope.

Běž, běž...

A tady máme bar.

Je tu led, nealko, koření, igeliťáky a tak dále.

Tady je počítač, kam zadáváš objednávky.

Jak já to taky nesnáším, kurva.

Proč tu kurva v tuhle dobu musíme bejt čtyři?

Jen se podívej! Je tu kurva prázdno.

Dan by potřeboval propláchnout mozek, kurva.

Kretén zasranej. Na co čumíš, debile?

To je Naomi. Asi tu dělá už moc dlouho.

Ale jinak je to moc milá holka, když je nalitá. Jdeme.

Ale no tak, zlato. Tak to není.

Je to tak, chováš se ke mně, jako bych byla kus masa.

Ale ne tak ledajakýho masa. Prvotřídní žebírko.

- Fakt? - Jasně. Z tebe chtíč přímo srší.

A jak to souvisí s tím, jak vypadám?

To, že vypadám jako kurva, ještě neznamená, že jsem kurva.

Tady je nákladová rampa. A tady odpadkovej kontejner.

A taky sem chodíme, když si potřebujem odfrknout.

A tyhle dva rádoby gangsteři jsou Nick a Theodore.

Kolikrát ti mám opakovat, abys mi říkal T-dog, kurva?

- Promiň, gangstere. - Čau, vole.

Proč si myslíš, že tě nebodnu?

Ale no tak, kámo. Vždyť víš, že si jen dělám prdel.

Ty víš, že si myslím, že jsi šíleně skvělej machr a megahustě krutej borec.

Hele, už je skoro 4:20, vole. Valíme.

Tyhle dva by měli vykastrovat. A to si nedělám prdel.

Ty nejsi zrovna ukecanej, co Mitchi?

- Vlastně, pořád mi někdo... - To je v pohodě.

Taky jsem moc nemluvil, když jsem tu začínal.

Jen si tu musíš zvyknout.

- Jak je, Poncho? - Nazdar Raddimusi. Jak to jde?

Vlastně, jak to jde s Danielle?

Slyšel jsem, jak se hádáte.

Kurva, byla by škoda, kdybyste se rozešli.

Fakt vám to sluší.

Neser se do toho, jo? I kdybychom se rozešli, tak nemáš nárok.

Má svůj názor na týpka, co spí se šestnáctkama.

Vidíš, a to je ten problém s ženskejma.

Snaží se vlastní hodnoty převádět na tebe.

No to je jedno. Jo, tohle je Mitch.

Je tu novej, tak jsem myslel, že bys mu mohl vysvětlit

podrobný pravidla naší hry.

Á, panic. Tak pojď se mnou. Pokecáme.

Dík, Raddimusi. Buď na něj hodnej.

- Tady máš, Deane. - Dík, Tylo, seš dobrá.

Jo, ty seš ta nejlepší holka ve škole.

Čau.

Pokaždý, když tě vidím, lituju, že nejsem lesba.

To je ale náhoda. Pokaždý, když vidím já tebe,

- jsem ráda, že jsem lesba. - Sakra.

Čau, Christy. Tady Calvin.

Právě jsem přišel do práce.

Dlužíš mi něco.

Ne, dělám si srandu. Nic mi nedlužíš.

Tak, jen ti volám, je tu docela klid.

No, nevím.

Zavolej mi. Jsem v práci.

Tak dělej, nebuď labuť. O co jde?

Pamatuješ si na Chetta Millera ze střední?

- Vysokej, smrděl jak prdel mýho fotra? - Jo, to je on.

Matka mi říkala, že promoval z elektrotechnickýho inženýrství.

No a?

No, chodil jsem s ním do třídy.

Je stejně starej jako já.

To jo. Ale elektrotechnický inženýrství?

- Na to ser. - No jo.

Já nepromoval ani na místní vejšce.

Nemám ani bakalářku.

No co? Co můžu dělat s bakalářkou?

Učit retardy nebo něco takovýho.

Asi tak.

Tady se myje nádobí. Tady se předává jídlo.

To je Floyd. Floyde!

Vítej v domu hrůzy, ty sráči.