The Goldfish (Die Goldfische)

Rychlejší cestu.

Jedete právě tou nejrychlejší cestou.

-Julie. -Olivere .

Za chvíli je tu Nowotny. Kde vězíš?

Trčím tu v prázdninové zácpě. Feldmann už přišel?

-Zatím ne. -Řekni, že jsem tam hned.

-Copak ty jsi zácpu nechytnul? -Ne, já jsem letěl.

Za chvíli to začne, radši jdu dovnitř.

-Potom pokecáme. Šlápni na to. -Jo, ty mě taky.

Sakra...

Mami, ahoj. Teď nemůžu, řídím.

-Zrovna jsem ti chtěl napsat. -Jen chci vědět, kdy přijedeš.

-Nestihnu to. Mám ještě práci. -Jak to, vždyť je dneska volno.

Pro mě ne.

Prosím tě, copak nevyděláváš dost?

-Dost na co? -Co?

-Nic. -Upekla jsem ti cheesecake.

Zkusím se stavit v neděli. Myslíš, že ten koláč vydrží?

Povídám, že jsem ti upekla cheesecake.

Já jsem tě slyšel, ale ptám se, jestli ten koláč vydrží.

Teď ses mi na chvíli ztratil.

Už musím jet. Schovej mi kousek toho koláče, jo?

Kruci!

-To myslíš vážně, Cosimo? -Co se stalo?

Já ti to říkal. Teď mám přihrádku na rukavice od laku na nehty.

-Co? - To myslíš vážně?

Prosím tě a kvůli tomu mě budíš? To si děláš legraci, ne?

-Nejde to dolů. -Bože. Odlakovač to sundá raz dva.

Sakra! Odlakovačem to jenom rozpatláš.

-Ale motor to snad nezastaví, ne? - Tohle není moc vtipný!

Až přijedeš, tak já ti to odlakovačem sundám.

-To bude hned. - Ne, žádnej odlakovač.

Feldmann je tu za 10 minut. Můžou začít bez tebe?

-Ne, v žádném případě. -Dobře. Tak jak dlouho ještě?

Řekni 10 minut.

ZLATÉ RYBKY

Doktor říkal, abych na tebe radši nesahala.

A taky říkal, že o pár obratlů výš,

a nepohnul bys rukama.

V podstatě jsi měl štěstí.

Odcházím do Singapuru.

V HSBC hledaj pár...

Vždyť víš, že tam jsem vždycky chtěla.

A řekla bych, že teď tady toho stejně moc nezmůžu.

Říkal jsi něco?

-Zhasni. -Spadni?

Zhasni světlo.

Dobře.

Měj se, Olivere.

O 3 MĚSÍCE POZDĚJI

Většina autobusů už má dnes elektrickou plošinu.

Ale přesto ne všechny. Existují různé systémy,

a právě proto je důležitá komunikace s řidičem.

Tak si to natrénujem. Já jsem ten řidič.

Tak třeba vy, Olivere.

Musíte mi dát najevo. jestli chcete jet se mnou,

nebo jiným autobusem.

Dobře.

Jedu dalším.

V rámci tréninku mi řekněte, že chcete jet se mnou.

Jedu s vámi.

A teď přemýšlejte. Já vás přece...

Dveře jsou zavřené, kolem hluk dopravy, zvonění mobilů...

Ano? Julie? Sehnal jsi ho?

Počkej, zapnu si notebook.

Díky, vezmu si taxi. Ne, to mluvím s jedním tady.

Olivere!

Já nechápu, jak si to představujete. Vždyť jste měl nehodu.

Ale pracovat už můžu, pane Feldmanne. Věřte mi.

Teď byste se měl soustředit na svou novou životní situaci.

Nejprve, abych tak řekl, se s tím sžít.

Ale jak to mám udělat? To mám koukat z okna

a tvářit se nešťastně? Už můžu a chci zase pracovat.

Jestli ti můžem nějak pomoct, stačí říct.

Tři měsíce jste tu nebyl. Kowalczyk je pro nás příliš důležitý,

než abych jeho portfolio svěřil vám.

I ostatní vaše portfolia zatím převezme Julius.

-Smlouva vám tu za měsíc končí. -Pane Feldmanne!

Slyšíte mě?

-Měli bychom si promluvit. -Ne, Olivere, musíme si promluvit.

-Proč ležíte na stole? -Kapky do nosu se musí vstřebat.

Prý jste nedokončil další sezení.

-Paní Zschitzschová... -Zschetzschová.

Paní... Zdejší internetové připojení je vážně fraška.

Máte jednolůžkový pokoj, tak si nestěžujte.

Pro mě je internet důležitý. Takhle se nedá pracovat.

Důležitá je vaše terapie. Za 7 týdnů jste venku a pak...

Jak se mám 7 týdnů obejít bez internetu?

Máte vy vůbec tušení, co já dělám?

Zdejší wifi je náš nejmenší problém. Nefunguje nám výtah.

Kuchyně má na porci jen 2,10 eura.

Poslední společný výlet byla prohlídka městské čističky.

3 měsíce jste příčně ochrnutý,

a ze všeho nejvíc vás trápí wifi.

Klidně si připlatím.

Koukám, že nemáte postižené jen nohy.

Tohle není hotel, ale léčebna. A teď se běžte najíst.

-Jídelna. - Co je dneska k obědu?

-Rybí frikadelky. - Ale rybu jsme měli včera.

Říkala jste přece, že máme zbytky recyklovat.

-Smím si přisednout? -Ano, ovšem.

-To byl vtip. -Jo, pardon.

-Taky hendikep? -Ne.

-Já tu pracuju už dva týdny. -Tak to jsi doktorka, že jo?

Ne, jsem pečovatelka tamhle té skupiny.

-Těch, jak... -Jo, těch, jak...

-Co to kreslíš? -To je pro skupinu.

Pastelky jsou moc špičaté. Mohli by se zranit.

-Na to je nějaká škola? -Ano, je na to škola.

Studovala jsem speciální pedagogiku.

A teď jsem zvědavá, jak vypadá teorie v praxi.

A budoucnost?

-Jak to myslíš? -Jak vidíš svou budoucnost?

Jaký je tvůj kariérní cíl nebo...

Skládat puzzle s mrzáky asi nebude tvůj životní sen, co?

Jo. Je to můj sen. A mimochodem, říká se hendikepovaní.

-A ty? -Já sem chodím jen na oběd.

Dělaj tu nejlepší frikadelky.

Ne. Jsem tu na rehabilitaci. Já jsem Oliver.

Laura.

Kousek odtud je prý skvělý podnik Jakitori.

Jakitori. Dělaj tam japonská jídla na grilu i vegetariánská, jestli...

Mohli bychom tam o víkendu zajít, kdybys...

Zvu tě, všechno platím já.

No, víš, o víkendu bohužel nemůžu. Mám totiž...

V pořádku. Já chápu.

Každopádně bylo fajn tě poznat.

-Hodně štěstí. -Jo, tobě taky.

Doktor říkal, že obzvlášť musíme hlídat podkolenní jamky,

aby se tam nevytvořily faldíky.

-Mami, je to pečovatel, ne doktor. -To je přece jedno.

Hlavně tam nesmějí vzniknout žádné otlačeniny.

Já vím, já vím.

Výborně. Nezajdem do kantýny? Na kafe?

Ne. Radši ne, zdejší kafe se nedá pít.

Dobrý den. Prosila bych jednu kávu.

-Jedno espresso macchiato . -Hned to bude.

Třeba tady?

Kdo tohle vymyslel?

Olli, něco jsem ti přinesla.

Nezlob se. Ale když už jsem to koupila...

SEX NA VOZÍČKU

-To snad ne. -Vždyť o nic nejde.

Proč si každej myslí, že tohle je můj největší problém?

Říkali, že jsi teď ve fázi negace.

A taky říkali, že děti mít můžeš.

Vaše káva.

Proč proboha jsou ty lavice přišroubovaný k zemi?

A objednal jsem si espresso macchiato . Tohle je latte .

-Olli. V pořádku? -Jo, naprosto. Díky.

Už musím do práce. Mám jednání. Díky za kafe.

Pan Feldmann říká, že jste měl nehodu...

Ne, to bude nějaký omyl.

-Takže jste neměl nehodu? -Ne.

Teda jo, takovou malou, ale... Klidně můžeme začít.

Tak to bychom si nejprve měli promluvit...

Pane Kowalczyku?

Už mě slyšíte? Pane Kowalczyku, jste tam ještě?

Teď už je to lepší? Ne?

Pane Kowalczyku?

Tak, Franzi.

-Nevypínej to. -Jak, nevypínej?

Teď přece máme to sezení, co tu zavedla Laura.

Tohle si vyřiď s ní.

Rainmane? Tak pojď, máme "Zlaté rybky".

Rainmane?

-Vypereme. -Rainmane, co to děláš?

Tohle přece není na praní. Jak to vypadáš?

Úsměv. Žádný stres. Jo?

-To je toaleta. Co děláme na toaletě? -Vypereme.

-Ne. Tak jo, umyj si ruce. -Vypereme. Jo.

Řekl jsi to i Magdě?

Magdo, čekáme.

Promiň, Eddy, to zpoždění, ale volala tvoje máma.

-Máš jít domů. -Mrcha nacistická.

-No co? Tak je slepá, no. -Já to slyšela!

-No a? Ty násosko! -Tak, bude něco?

-Dobré ráno, Magdo. -Dobrý.

Dohodli jsme se, že jednou týdně máme "Zlaté rybky".

Já doufala, že zapomeneš.

Ne. A... Ano! Napadlo mě,

že odpoledne bychom spolu mohli něco podniknout.

Nemáte chuť si něco uvařit?

-Jo! -Ano?

-Hej, Siri, za hodinu mě vzbuď. -Budík je nastaven na 60 minut.

Kdo z vás například ví, jak se dělá polenta?

Franzi? Jo.

Kůň.

-Já chci jezdit na koni. -V žádném případě.

Ano, Franzi. To je velmi pěkný nápad.

Ale nejprve to musím projednat s paní Zschetzschovou.

Ale skvělý nápad. Rainmane, na co bys měl chuť ty?

-Nezlob se. -Ťuky ťuk. Zítra přijde kdo?

Přijde kdo? Paní Schmitzová. Jo!

Nemusíme zrovna vařit. Klidně můžeme dělat něco jiného.

-Já chci ale koně. -Úsměv. Žádný stres.

Tady je signál! Pane Kowalczyku, teď mě slyšíte?

-Ano, už vás slyším. -Je to lepší?

To jsem rád. Teď jsem totiž ve své kanceláři.

Mluvil jste o naší schůzce, viďte? Velmi důležité.