The Host

Na Zemi vládne mír.

Neexistuje hlad.

Neexistuje násilí.

Příroda se uzdravila.

Všichni jsou čestní, zdvořilí a laskaví.

Náš svět nikdy nebyl dokonalejší.

Jenže už to není náš svět.

Napadla nás mimozemská rasa.

Zabydlela se v tělech většiny lidí na planetě.

Ta hrstka, co přežila, je na útěku.

Prosím, pojď s námi.

Chceme ti pomoct.

Buď opatrná, prosím.

- Neubliž si, prosím. - Neublížíme ti.

- To sotva! - Ne!

Ne!

Má zlámanou většinu kostí a poraněné orgány.

Nevím, proč není mrtvá.

Tahle chce žít.

Vítej.

Jsem léčitel Fords. Jak ti mám říkat?

Žila jsi mnoho životů v mnoha světech.

Taková cestovatelka musí mít jméno.

Říkej...

...mi...

...Poutnice.

Kdy začne pracovat?

Teď ne.

Jistě, léčiteli.

Ne! Ne!

Ne, nejsem mrtvá.

Neumřela jsem.

Přesně tak. Pořád jsem tady.

Nemysli si, že tohle tělo je tvoje. Patří mně.

Ne, mně.

Nevím, kolik víš o tomto novém světě.

Téměř všechny lidi jsme úspěšně obsadili.

Stejně jako u ostatních planet, tenhle svět nijak neměníme.

Jen ho poznáváme a zdokonalujeme.

Myslela sis, že se prostě vzdám?

Ale stále existuje lidský odboj, který ohrožuje náš mír.

Tvá hostitelka k tomu odboji patřila.

- Mám najít její vzpomínky? - Ano. Podle nich najdeme další rebely.

Hodně štěstí.

Ale varuji tě.

Většina lidí se vytratí, ale vzácná hrstka se brání.

Jmenuje se Melanie Stryderová.

Narodila se v Louisianě.

Její rodina unikla počáteční kolonizaci.

Ale byla to jen otázka času.

Její otec byl sám, když ho našli.

Raději se zabil,

než by riskoval životy svých dětí.

Melanie od té doby unikala s...

Ne, neříkej to! Nic neříkej!

Já tě prosím.

Brání se?

Jamie.

Jmenuje se Jamie Stryder.

Nenávidím tě. Kéž bych ti mohla ublížit.

Chápu, proč ses bránila.

Bojíš se, že váš svět je velká oběť. Ale musíme myslet na vyšší dobro.

Říkej tomu, jak chceš. Pro mě je to vražda.

- Ani muk, nebo umřeš. - Prosím, radši bych umřela.

To není možný.

Ty jsi člověk.

Vrať se! Stůj!

Stůj! Počkej!

Dělej, podívej se na mě!

Jsem člověk. Stejně jako ty.

- Slez ze mě. - Promiň.

Jsem Jared Howe. Nechtěl jsem tě vyděsit.

Dva roky jsem s jiným člověkem nemluvil.

Asi tě taky dlouho nikdo nepolíbil.

Melanie Stryderová.

Někdo na mě čeká.

- Ty nejsi sama? - S mladším bráchou.

Má hlad. Sem jsem běžela dvě hodiny.

Můžu tě svézt.

To je rychlejší. Ještě rychlejší než tvůj běh.

Budeš předstírat, že jsi teď nic necítila?

Já vím, že cítila.

Přestaň! Dost!

Dobře víš, že děláš něco špatnýho.

Po tom setkání Melanie a její bratr zůstali s Jaredem Howem.

Usadili se na opuštěném místě,

které jsme ještě neobjevili.

Skoro zapomněli na naši invazi.

Od té první noci jsi mě nepolíbil.

Melanie, tohle nemusíš.

Možná jsme poslední...

Ale i kdybychom byli

poslední muž a žena na planetě,

nemusíš to dělat.

Ale já chci.

Když se mě dotkneš,

přeju si, abys nepřestával.

- Měla bys spát. - Tak spi se mnou.

Jen říkám, že máme čas.

To nemůžeš vědět.

Nevíš, jestli nám zbývají měsíce. Nebo dny.

Kdykoliv nás můžou chytit.

Máme jenom přítomnost.

Poutnice?

Poutnice!

- Ano, Hledačko? - Několik minut jsi nepromluvila.

Byli milenci?

Lidé nejsou jako jiná těla, která jsi obývala.

Mají neobvykle silné tělesné touhy.

- Musíš být ostražitá. - Ano.

Všimli si Hledačů.

Nenašli je, ale přesto věděli, že musejí odejít. Vydali se...

Nevidím kam.

Na bezpečné místo k ostatním.

Naděje.

Před cestou strávili noc ve starém hotelu.

Jared hledal zásoby na cestu.

Pojď, jdeme. Jdeme.

- Počkej tady. - Chci jít s tebou.

Jen je odlákám a vrátím se.

Slibuju. Zalez tam.

Ne!

Teď to víš. Udělám cokoliv.

Pokračuj.

- Víc toho není. - Musí být!

Budu to dál zkoušet.

Prosím, Poutnice.

Ne, ne, ne! Počkej, přestaň!

Tos neměla vidět! To nesmíš vědět!

To je může zabít!

Znič to! Hned to roztrhej!

- Tos neměla vidět! - Ticho, mlč.

Poutnice, prosím.

Jak jim můžeš pomáhat po tom všem, co jsi viděla?

To je ale překvapení. Kdopak to přijel?

Milé překvapení, Hledačko. Sledovala jsi mě?

To kdybys mě potřebovala.

To určitě. Mrcha prolhaná.

Co tady děláš?

Napadlo mě, že pomůže změna prostředí.

Změna?

Nebyla tvoje poslední planeta pod vodou?

Už týden jsi nepřišla s novou informací.

Víš, kde jsou?

Jestli nemůžeš říct ne, tak mlč.

Běž pryč.

Lituješ je? Lidi?

Ty ne?

Cítila jsi něco takového ve svých předchozích životech?

Byli brutální. Zabíjeli se navzájem.

Zabíjeli svou planetu.

Mají štěstí, že přežili tak dlouho.

Mám i dobrou zprávu.

Tvoje kresba Jareda Howa nám pomohla.

Viděli ho. Věřím, že ho najdeme.

Ne!

Moc se omlouvám, Hledačko.

Nevím, co jsem to dělala.

Možná proto, žes to nedělala ty.

Už to stačí.

Tvoje hostitelka je příliš odolná.

Reimplantujeme tě do někoho ochotnějšího.

- Říká to, co si myslím? - Co bude s tímhle tělem?

Její vzpomínky prohledá někdo jiný.

Ona?

- Ty? - Ano.

Do svého těla se vrátím, až získám potřebné informace.

- Co bude s Melanií Stryderovou? - Dočká se smrti, kterou si tak přála.

Na rozdíl od lidí ji zabijeme lidsky.

Zastav ji! Udělej něco!

- Můj Léčitel to odsouhlasil? - Ne. Přeložili ho do Fort Worth.

Nevyčítej si to, nejsi jediná.

Spousta dalších nemá dost silnou vůli.

- Kdy? - Přesun provedeme zítra.

Budu dnes hlídat u dveří, aby se ti nic nestalo.

Nebo někomu jinému.

Prosím, klidně umřu, jen ji nechci v sobě.

- Melanie, mám svou povinnost. - Udělej, co je správný. Zabije mi rodinu.

Zabije Jamieho a Jareda! Poutnice, prosím.

- Pomohl by nám tvůj Léčitel? - Asi ano. Ale nevím, jak se s ním spojit.

- Musíme ho najít. Musíme odsud utéct. - My?

Ano. Dej ke dveřím židli.

Ne, opačně.

- Jak to pomůže? Není tu východ. - Ale je.

Támhle.

Dělej, Poutnice. Hni se.

Otevři.

Dělej, to zvládneš.

Není to tak vysoko. Je to hračka.

Bude to v pohodě. Vylez nahoru.

- Teď skoč. - To nemůžu!

Dobře, že já můžu.

Plav!

Poutnice, jsi v pořádku?

Mohla jsi nás zabít.

Utíkej!

Uhni.

Poutnice?

Omlouvám se.

Musíme ukrást auto. Neboj se, nebude to poprvé.