Still Up

16:58

Všechno dobrý?

Ale jo. Promiň, jen ventiluju. Vždyť víš, co se mnou dělá GPS.

Jo.

Víš přece, kolik ročně v práci řeším pojistných událostí souvisejících s GPS.

Mraky. Jo, týká se to téměř čtvrtiny země.

Promiň, žádná práce.

Tenhle výlet je o rodině.

Jsem moc ráda, že tady jsme. Jenom my tři.

Jen my tři?

To jen... Když jsi řekla rodina, já...

Tady jsme! Zvládli jsme to!

- Ahoj! - Čau.

Pozval jsi rodiče.

Promiň. Snad to nevadí.

Ale ne, kdepak! Ne, v poho. Super.

Bezva. Vedgeovi!

Sjednocení!

- Juchú! - Jé!

- Tady je naše hvězda. - Tady je. Pozdrav.

- Ahoj. - Ahoj, Liso!

Je v pořádku? Vypadá trochu bledě.

NESPAVOST

Zdravím, Vedgeři a Vedgerky.

Vítejte zpět na mém kanálu.

Jsem Mark Vedge.

Dnes se ke mně přidá velmi vzácný host.

Ne.

Jmenuje se Russell. Formálně je to můj nevlastní táta,

ale pro mě je to prostě táta.

A je totálně bláhový!

- Zdarec, Veggieho fandové. Jak to šumí? - „Šumí.“ Jak nečekané. Fakt válí.

- Ti dva. - Jo.

Jako malí kluci.

- Vycházejí opravdu dobře, že? - To jo. Vždy to tak bylo.

Na prvním stupni se Markova třídní zeptala, kým by chtěl být.

Co podle tebe řekl?

- Usain Bolt? - Nevlastní otec.

Vážně? Co... V devíti letech?

Já vím.

Dnes budeme vybalovat Coleman Meadowood...

- Jo. - Air premier... Pomohl bys mi?

- Tíha. - Stan Air premier.

Tohoto pašáka si postavíme později a zatím se podíváme na přenosnou toaletu...

Trošičku výš, broučku.

Na přenosnou toaletu Sunshine s objemem až 20 litrů.

- A prozradím, že je nádherná. - Nemůžu se dočkat.

S partnery jsme trefili jackpot, že jo?

Jdeme tábořit?

Jsme si tak podobné!

Opravdu?

Jak miluje Poppy. Jako by to byl její skutečný otec.

Jo, Poppy ho zbožňuje.

Je fakt něco, že jo?

Že jo?

Jo, no jo.

Bylo od vás milé, že jste nás sem pozvali.

Jo. Jasně.

Marka jsme brávali kempovat do Francie.

Nádherný místečko.

Languedoc-Roussillon.

Poppy by se tam líbilo.

Navrhni mu to. Bude nadšenej.

No jo. Možná příští rok.

Languedoc-Roussillon. Jen do toho. Řekni to.

- Languedo... - Languedoc.

- Languedoc. - Ne. Languedoc.

- Určitě mě pochopí, nebo ne? - No tak.

Stojí za to dělat věci správně.

- Vememe to popořadě, jo? - Fajn. Jo, tak začněme.

- Langue. - Langue.

Ne, poslouchej. Langue.

- Langue. - To je ono.

A pak ngue.

Ngue

- Ngue. - Ngue.

Pozorně poslouchej. Ngue.

- Ngue. Ngue. - Ngue. Jo. Dobrý.

A teď doc. Doc.

- Doc. - Vidíš? Já věděla, že to v sobě máš!

- Tak. A teď Roussillon. Jo. - Víš co?

Tohle si vemu, protože si musím odskočit.

Bezva. Někdo to musí zkusit,

- ať to ohodnotím v dalším videu. - Ne.

No tak. Jen pár infošek. Je pohodlná?

- Ne, dost. Ne! - Plní se rychle?

- Dotýká se... Víš. - Nechutný. Ne.

S tou pumpou válíš.

Kdo jsem?

Panejo. Tys vážně spal?

Nevěděla jsem, jestli to zvedneš. Myslela jsem, že se pořád zlobíš.

Kvůli čemu?

Však víš, že jsem ti neřekla o té věci s Chloe.

Aha, no jo. To už jsem pustil z hlavy.

Stejně mě to mrzí.

Jo, já vím.

Kolik je hodin?

Krátce po deváté.

- Večer? - Jo.

- Skvěle. To znamená, že je pryč. - Kdo?

Stavbař. Konečně renovují koupelnu.

Takže tady byl nějakej chlápek jménem Rick, Ralph, Ron nebo tak.

Zjevil se tu dnes ráno v sedm. Byl to děs.

Víš, že nedokážu mluvit s muži, zvláště s těmi, co umí používat nástroje.

Viděl jste včera ten zápas?

Ale jo. Jo, ne, já... Nenechal bych si to ujít.

Jo. Arsenal hrál skvěle, že jo?

To jo.

Jsou to skvělí kluci.

Bylo mi líto Salaha.

- Že jo? - Nebyl to žádnej ofsajd.

Ofsajd? To ne.

K žádné straně se ani nepřiblížil.

- Ten zápas jste neviděl, co? - Ne. Promiňte.

Kontaktní sporty mě děsí, takže...

Já jen...

Udělal jsem jedinou logickou věc.

Exnul jsem sirup proti kašli a spal, dokud neodešel.

No, docela promarněný den.

Asi jo. Když už jsme u toho, jak jde kempování?

Hrozně moc se bavím.

Bylo to uvěřitelný?

Ne, ani trochu.

- Proč jsi tedy jela kempovat? - Protože to Veggie miluje.

Myslela jsem, že si to užijeme.

Pak Veggie pozval své rodiče.

No a... Jací jsou Veggieho rodiče?

- Jeho otčím je milý. Zajímavý. - Jo? A jeho máma?

Christine je rozkošná.

Srší z ní pozitivita.

Vlastně je to opravdu moc milá osoba a já ji zatraceně nesnáším.

Dělá to ze mě mrchu?

Už jsem ti řekl, že jsi hnusná špína. To se ví.

- Co to bylo? - Co?

Slyším chůzi.

- Bože. Jako v tom filmu. - Nejsi moc konkrétní.

Haló? Haló? Je tam někdo?

- Co je to? - Nevim, nic nevidím.

- Kristepane! - Co je?

Proboha, jsou tady krávy.

Krávy?

Můžou mě napadnout?

Ovšemže ne.

Já vlastně nevím. Počkej. Kouknu se.

„Můžou krávy zaútočit?“ Tak jo.

Jo, můžou. Taky můžou zabíjet.

Cože?

Danny? Danny!

Danny!

- Ještě ti zavolám. - Ne, nepokládej!

Ne, Danny, je to fakt děs...

Ahoj.

Jednou jsem propadl lásce.

Teď se jenom propadám.

Stěžovat si můžu jen vrásce. Srdce zatemněné mám.

- Haló? - Dobrý, kámo?

Takže jste ještě tady?

Jo, řekl jsem si, že ještě zůstanu.

A zkusím to dodělat už dneska... Pokud to nevadí.

No, já vlastně...

No jo, krásné dlaždice.

Mám v koupelně stejné.

Vybrala je moje láska.

Má skvělý vkus.

Každopádně se už dlouho nezdržím.

Dobře.

Dal byste si šálek čaje?

Jo. Moc rád, díky.

Čauky, pane Krávo.

Liso?

- Jsi v pořádku? - V poho.

Komu se vyhýbáš?

Nikomu. Chtěla jsem být sama.

S krávama?

Jo.

Jo, zjevily se tu teprve teď.

Jako všichni tenhle víkend.

Liso, já... Promiň. Přišlo to spontánně.

Snad nevadí, že jsou tady.

Nemůžu je poslat pryč.

Ne, o nic nejde.

Russella zbožňuju. A Christine taky.

Já jen... Myslela jsem, že spolu strávíme trochu času o samotě.

To pořád můžeme. Co kdybych rezervoval stůl v té pěkné hospodě?

Na zítra večer. Jen my tři.

- Fakt? - Jo. Naši si v pohodě sednou jinam.

Jo. Tak fajn. To zní dobře.

Bezva. Vrátíme se?

No jo, vraťme se.

Musím říct...

že v téhle bundě a s přenosnou toaletou v ruce...

- No tak, nech toho. - ...jsi sexy jako nikdy.

Hergot!

Propána. Poranila sis nohu?

Jo, vymkla jsem si kotník

- Vymkla? Tenhle kotník? - Jo.

- Nevymkla. - Cože?

Důvěřuj vyškolené fyzioterapeutce.

Narazila? Možná jo. Pohmoždila. Možná.

Vymkla? Ne. To bys hned poznala.