Luca

Tommaso, ty chceš fakt rybařit u toho ostrova?

Neměj strach.

Co když jsou ty starý historky pravda?

Jdi ty, Giacomo. Věříš na mořský příšery?

V těchhle vodách lidi viděli až moc divných věcí.

Povídačky.

Snůška pověr, co kryje prvotřídní loviště.

- Ale Tommaso... - Neboj.

To je pohoda.

Co to je?

Minuls. Odplujem, než se pro nás vrátí.

Já říkal, že existujou.

Taková příšera!

Děsuplná!

Ryby uplavaly z chlívku!

Ne, ne, ne!

Máma mě zabije!

Caterino!

Počkej!

Dobré jitro, pane Branzino. A moc se omlouvám.

Jak se má manželka?

Ahoj, Luco.

Promiňte, madam. Není tu...

Je.

Giuseppe, vrať se!

Chceš pláchnout jako Enrico?

Dobře vím, jak skončil. Je buď mrtvý, nebo...

si někde plave. A užívá světa.

Ale spíš je mrtvý.

Tak jo, mám váš všechny.

Mono Liso, co se tak usmíváš?

Ještě někoho tam máš?

Giuseppe.

Co jsme si říkali?

Ach, Giuseppe.

Tak jo. Vyrážíme.

- Brýtro. - Dobré jitro.

- Dobré ráno, paní Aragostová. - Ahoj, Luco.

- Dobré jitro! - Dobré!

Tak jo. Můžete.

Nepotřebujete někdo něco?

Nikdo?

Ne? Dobře.

Giuseppe...

Zemáci! Všichni pod převis!

Luco!

Máš tady oběd!

Hned jsem tam!

Plavte! Musíme zpět.

Dvě minuty zpoždění. Byla tam loď?

- Schoval ses? - Jo.

Poněvadž tě nesmí ani zahlídnout.

Myslíš, že se chtějí kamarádit?

- Ne. - Pokecat si?

- Ne. - Ne. Jezdí sem vraždit!

- Jen se ujišťuju, že to víš. - Dík.

Za mýho mládí jsme loď nezahlídli celý týdny.

A neměly motory, to ti povídám.

Jen upocenýho zemáka u vesel.

- Čau, babi. - Ahoj, Bublo.

- Čau, tati. - Luco!

Koukni, jak se Klepeťanda vyloupla!

Je výstavní.

Tahle krabice letos vyhraje, to ti povídám.

Jo, pěkná.

- Nekoukej jí do očí. - Promiň.

Co se omlouváš? Vycítí z tebe slabost.

Pojď jíst, Luco.

Snad letos na krabí přehlídce porazíme Branzinovy.

Všichni si myslí, jaká je Bianca Branzinová skvělá, když má výherní kraby

a umí imitovat delfíny. Pche!

To umí každý.

Ne?

Ani nevím, proč delfíni štěbetaj.

Proč nemluví normálně?

Luco. Nad čímpak dumáš?

Rád bych věděl...

Odkud ty lodě připlouvají?

Z města zemáků. Je nad hladinou.

Chodívala jsem tam mastit karty.

Mami! Co to říkáš?

Je dost starej. Může to slyšet.

Ty jsi byla na souši a proměnila se?

Ne! Konec! Už ani muk!

Jsem jen zvědavý.

Kdo je zvědavý, bude brzo mrtvý.

Zakazuju hovory, myšlenky, rozjímání

i přemítání o životě na souši. Jasný?

Jasný.

Na. A plav zpátky do práce.

Hej.

Podívej se na mě.

Víš, že tě mám ráda, viď?

Jo, vím, mami.

Taky o něj máš starost, ne?

Ne, dík! Jsem plný!

Baf.

Neboj. Nejsem člověk.

Díky bohu.

Na. Podrž.

Ty tu někde bydlíš?

Tady dole? Ne. Jen si tu sbírám svý věci.

Hej! Počkej, to je moje!

Zapomněl sis tu harpunu a...

No jo. Dík!

Co? Co to děláš?

Ne!

To ne!

Pomoc!

Poprvý?

Samozřejmě! Jsem hodný kluk!

Klídek.

Dýchej.

No? Není to krása?

Ne! Vůbec ne a já tu vůbec nemám být!

Sbohem.

Díky.

Sbohem. Znovu.

Babi.

Tys opravdu byla...

Tak jo, rybičky. Tohle je Smuca.

Jo. Bude vás hlídat. Jasný?

Fí ha. Ty teda naděláš.

Na.

A polez.

Počkej. Mám pocit, že tam pořád je.

To je fantomový ocas. Zvykneš si.

No jo. Chůze.

Neboj, máš kliku. Chůzi jsem vymyslel.

Nejdřív na sebe musíš poskládat části svýho těla.

Jako věž z kamení.

Bezva! Teda, zatím to ujde.

Tak. Chůze je jako plavání. Ale bez ploutví. A ocasu.

A taky mimo vodu. Jinak je to úplně totéž.

Tak to zkus.

To nevyšlo. Znovu.

Zkus jít hlavou napřed. Ne. Tak břichem.

Teď ležíš naznak. Co takhle?

Udělej krok a vůbec na to nemysli.

Ne, nemysli na to.

Ale já neumím na něco nemyslet.

Tak jo, koukej.

Špičky tam, kam chceš jít. Jo?

A předtím, než žuchneš, další krok.

Jo, tak, tak.

Dobře. Dobře.

- Jo. Jo! - Začíná mi to jít!

Bezva, kluku. Alberto Scorfano.

Luca Paguro.

To říkají člověci. Jsem na ně expert.

Co to znamená?

To, cos právě řekl?

Tak pojď. Ukážu ti svou skrýš.

Panenko perleťová!

Tam nahoře bydlíš?

Jo. Se svým tátou.

Moc tady nebejvá, takže si dělám, co chci.

Není to nebezpečný?

Jo, je to bezva! Na souši je všechno super.

Co jako třeba?

Vzduch!

Gravitace! Hodnýho netíží!

Obloha. Mraky. Slunce.

Nekoukej do něj. Jen kecám. Rozhodně se koukni.

A pak jsou tu člověčí věci.

Jak vidíš, sbírám je už dlouho.

Klidně se ptej.

Jo. To je srdcervoucí siréna ve škatuli.

Bohužel nefunguje.

Tys ji opravil!

Co je to?

To je vrchol člověčí civilizace.

Skútr Vespa.

Stačí se posadit a odveze tě, kam jen chceš.

Do celýho širýho světa!

"Vespa je volnost."

Jo!

Parádní, co?

Jo.

A ty si ji vyrobíš? Všechny součástky máš.

Máš pravdu. Mám.

Takže si ji vyrobím! Pomůžeš mi?

Já? Jo! Počkej! Nemůžu.

- Musím domů. - Hned teď?

Jo, kdyby moji rodiče zjistili, kde jsem...

To by bylo zlý. Takže díky, ale...

Sbohem. Navždy.

Tak jo, ale teď fakt už musím jít.

Tak jo. Pa.

Ale vážně. Už musím jít. Jako teď hned.

Dobře. Měj se.

- Je lepší než na tom plakátě. - Jo, to je.

Musím běžet.

Nashle zítra!

Luco! Kde jsi byl?

Neříkej na souši.

Na souši.

Co jsi to řekl?

Co to máš s nohou?

Luco.