نخستین 200 خط.
NETFLIX A LEGENDARY PICTURES UVÁDÍ
V létě roku 1973 nedaleko města Austin v Texasu
byla pětice mladých lidí brutálně napadena neznámým šílencem.
K šokujícím vraždám pachatel použil různé nástroje,
jako jsou kladiva, háky na maso, a co je nejděsivější, motorová pila.
Ten pohled už nikdy nevymažu z hlavy.
Z pěti mladých obětí přežila pouze jedna,
Sally Hardestyová, která po výpovědi na policii
už o hrůzách z osudného dne znovu nikdy nepromluvila.
Po vyslechnutí jejího svědectví
vyšetřovatelé zveřejnili tuto podobiznu vraha.
Všechny to vyděsilo.
Údajně měl masku z lidské kůže,
jeho pravá identita však zůstává záhadou.
V následující hodině nahlédneme pod povrch
jedné z nejproslulejších nevyřešených texaských vražd.
Dělá to 18,99 $. Pokud si nechceš koupit třeba triko.
Prosím.
JEDINÁ PŘEŽIVŠÍ MASAKRU MOTOROVOU PILOU PROMLUVILA
Jak vlastně dopadla?
Žije ještě?
Dala se k policajtům tady v Texasu.
Hledala toho šílence dobrejch 30 nebo 40 roků.
Takže ho našla?
Měl na sobě masku.
Není snadný někoho najít, když nevíš, jak vypadá.
Ségra, tady seš.
Nechalas mě tu, trubko. Počkej, hele.
To máš na šampaňský.
Na šampaňský vývrtku nepotřebuješ.
- Pojď, spěcháme. - Že jsem tak smělej, kam máte namířeno?
Do Harlow.
- Aha, slyšel jsem o vás. - Opravdu?
Jako všichni.
- Tak se mějte. - Díky.
Zasraný zbohatlíci.
Na.
Kde je Dante?
Dobrý! Podařilo se mi chytit signál.
Autobus asi před 30 km špatně odbočil, ale už jedou správně.
Je to v pohodě.
Jedeme. Sedej.
Koukněte na něj.
Kdo má tak malý péro, že musí venku chodit s pistolí?
To si jako něco kompenzuje, nebo…
Pojď, Mel.
- Melody, klid. - Co je? Jenom říkám…
- Promiňte, slečno. - Cože?
Přemnožili se nám tu divočáci, víte?
A na přemnožený druhy platí jenom likvidace.
Na potkání.
Tak jo. Jedeme, než nás kvůli ní zabije.
Pojďte, jedeme.
Pardon, jestli vám velkej kanón nedělá dobře.
Viděla jsem větší.
AUTOPILOT AKTIVOVÁN
NESTŘÍLEJTE
NIKDY NA VÁS NEZAPOMENU
Hele, promiň mi tu scénu na benzínce.
Neměla jsem to kvůli tobě hrotit.
To je jedno.
Jsem ráda, žes jela s náma.
Mel, koukni na náš příspěvek. Jsme hvězdy.
Čau, lidi. Dneska je den D.
Konečně si s Mel splníme náš šílenej sen.
Přichází opravdová změna, takže vám všem děkuju.
Těším se na vás v Harlow.
Bude to pecka. Představ si to.
Můžeme tu všechno vlastnit a říkat tomu Dantopie.
Co?
Co je? Dantopie.
- Jak dlouho sis šetřil, až to řekneš? - Asi poslední dva dny.
- „Dante“ a „utopie“. Už chápu. - Dělám si srandu.
Ty vole.
Je normální?
Hele, Melody, to je tvůj kluk.
Zasranej psychouš.
- Námluvy po texasku. - Ale fakt, je normální?
Debil s vytuněným autem.
Paráda, toho magora nezastaví, ale nás jo?
- Ruce vzhůru. - To není vtipný.
Na místě jsou další osoby.
Rozumím.
Dobrej.
Zdravím. Já jsem Dante Spivey.
Ten kuchař.
Šéfkuchař. My oba.
- Zdravím. - A ten zbytek?
To je moje snoubenka.
A to je moje sestra.
Děje se něco?
Vím, že očekáváte hodně lidí,
takže s parťákem budeme dohlížet, aby nebyly žádný problémy.
Kdyby něco, zavolejte.
Jasně, máme vaše číslo
a děkujeme za vaši práci, pane.
Jeď už.
Heleďte, někteří jsme se tu narodili.
Zažili město v rozkvětu.
Tak vás prosím, mějte k tomu městu úctu.
Budeme, pane.
Melody, co blbneš?
Víte, naše babička odtud pocházela.
Znáte to: „Když vykvete v Harlow slunečnice,
nebude už zimy více.“
Jo.
Tak jo.
Vítejte v Harlow.
Děkujeme.
Konečně jsme tu. Vítejte v Harlow.
Pohleďte na ty radosti pozdního kapitalismu.
Ty kráso. Zlato, tady je to super.
Takže Harlow je město duchů.
Jo, ale máme svoji vizi.
Stačí mladá krev,
lidi unavení velkoměstem, co hledají novej začátek.
Za cenu pojízdnýho občerstvení v Austinu tady máme celou restauraci. To je šílený.
Naše restaurace bude první, pak stačí jen přilákat další lidi.
- To zvládneme. - To si piš.
Sem by se dokonale hodila moje galerie.
Lilo, tady bychom mohly udělat třeba obchod s komiksy.
Super.
Tady mají lidi šanci začít znova, bez násilí a šílenství. V bezpečí.
No dobře, ale sedm hodin autem?
To se můžu s kámošema navždycky rozloučit.
Panebože.
Co ten tu dělá?
Promiňte.
Ježiš, sorry, ty budeš Richter. Telefonovali jsme spolu.
- Jo. - Dante.
Čau.
Richter je náš řemeslník, Mel.
Trochu jsem ty baráky dal do pucu. Víc za týden stihnout nešlo.
Na aukci to bohatě stačí. Díky.
Budete je prodávat?
Jo.
Fajn.
Co jste zač? Nějakej kult?
Jsme idealisti, kteří chtějí vybudovat lepší svět.
Takže kult.
- Cože? - V pohodě, nic proti.
Stačí, když mi zaplatíte.
Lidi, koukněte na to.
- Co? - Do prdele.
Co…
Děláte si prdel?
- Co čekáš? Jsme v Texasu. - Na to kašlu.
Přijede autobus plný investorů. Uvidí rasistickou vlajku a nic nekoupí.
- Fakt. - Jdu pro kovboje.
Mel, pojď mi pomoct.
Tak já tu počkám.
SIROTČINEC MĚSTA HARLOW ZALOŽENO ROKU 1925
Jdu nahoru.
Koukni na to. Divnej barák.
Sakra.
SIROTČINEC HARLOW 1975
Průser, nedosáhnu tam.
- Do prdele. Co teď? - Počkáme na toho řemeslníka.
Co děláte v našem domě?
Promiňte, netušil jsem…
Mysleli jsme, že je dům prázdný.
Vy budete ti noví sousedi, viďte?
Kéž bych věděla, že přijedete.
Dala bych si pleťovou masku.
Ledový čaj?
Vedu tenhle sirotčinec skoro padesát let.
Starala jsem se o chlapce i dívky, kterým scházel milující domov,
a o problémové puberťáky, kteří potřebovali trochu slitování.
Prosím.
Paní, banka tenhle dům získala už před několika měsíci.
Už tady nebydlíte.
Máte na mysli ty zmatky s bankou?
To už je vyřešené.
Zaplatila jsem, co jsem dlužila.
Dům pořád patří nám.
Omyl. Je mi líto, ale…
Mám vlastnickou listinu, co tvrdí opak.
Mohli bychom ji vidět?
Nic vám ukazovat nemusím.
- Protože ji nemáte. - Nech toho.
To kvůli mojí vlajce?
To jste se ve mně spletli.
Za ty roky jsem se starala o spoustu chlapců, jako jsi ty.
Mně černí nevadí.
Fajn. Seru na to.
Dávej si pozor na pusu.
Vy taky.
Kam jdeš?
Ať to vyřeší poldové. Na tohle nemám čas.
Zavolám šerifa.
Není to, jak si myslíte.
Ta vlajka patřila mému pradědečkovi.
Připomíná mi ho.
Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.
Já vašeho přítele chápu.
Ráda bych vám pomohla, ale nemůžete tu zůstat.
Existují domovy důchodců…
Domov důchodců? Já nikam nejdu.
Jak říkám. Tohle je náš dům.
V domově důchodců byste se měla líp.
No comments yet. Be the first to leave one.