Inglourious Basterds

Kapitola první

Bylo nebylo...

v nacisty okupované Francii

Vrat'te se dovnitř a zavřete dveře.

Julie, napumpuj mi vodu, at' se opláchnu,

a pak jdi dovnitř za sestrami.

Tady je, tatínku.

Děkuju, zlatíčko.

Teď běž dovnitř za sestrami.

Jdi, neutíkej.

Je to statek Perriera LaPadita?

Já jsem Perrier LaPadite.

Těší mě, monsieur LaPadite.

Jsem plukovník Hans Landa z SS.

Co byste potřeboval?

Říkal jsem si, že mě snad pozvete domů,

že bychom si popovídali.

Jistě. Prosím.

To je má rodina, pane plukovníku.

Plukovník Hans Landa z SS,

mademoiselle,

k vašim službám.

Ty zvěsti, co jsem ve vesnici o vaší rodině slyšel, nelhaly.

Vaše dcery jsou jedna hezčí než druhá.

Merci.

Prosím,

posaďte se.

Suzanne, přinesla bys panu plukovníkovi trochu vína?

Ne, děkuji pěkně,

monsieur LaPadite, ale víno ne.

Když jsme na mléčné farmě, to byste mohli mít mléko?

Ano.

Pak dám přednost mléku.

Dobře.

Julie, zavřela bys okno?

Merci.

Monsieur, jak vaší rodině, tak vašim kravám...

...říkám jen: "Bravo."

Děkuji.

Přisedněte si. Je to váš stůI.

Dobře.

Monsieur LaPadite,

To, o čem si musíme promluvit, je lépe probírat v soukromí.

Já své muže nechal venku.

Pokud by to vašim dámám nevadilo, nemohly by jít také ven?

Máte pravdu.

Charlotte, jděte s děvčaty ven,

chceme si s plukovníkem promluvit.

Monsieur LaPadite,

bohužel, tímto jsem své znalosti francouzštiny vyčerpal.

Kdybych tak neohrabaně pokračoval, přivodil bych si jen ostudu.

Vy ale prý mluvíte celkem obstojně anglicky.

Ano.

Já náhodou také. Nemohli bychom tedy...

...přejít pro zbytek rozhovoru...

...do angličtiny?

Beze všeho.

Já znám dobře vás i vaši rodinu,

ale nevím, jestli víte, kdo jsem já.

Víte o mně něco?

- Ano. - To je dobře.

Víte, jakou prací jsem byl ve Francii pověřen?

Ano.

Povězte mi, co jste slyšel.

Führer vám prý uložil shromáždit ty židy, co zůstali ve Francii

a buďto se ukrývají, nebo se vydávají za nežidy.

Sám vůdce by to neřekl Iíp.

Zůstává mi ale záhadou

důvod vaší návštěvy, přestože je milá.

Němci tu hledali židy už před devíti měsíci

a nic nenašli.

To je mi známo.

Četl jsem hlášení z této oblasti.

Ale jako v každé firmě, se změnou vedení

se někdy dělá práce dvakrát.

Většinou je to ztráta času, ale udělat se to musí.

Mám jen pár dotazů.

Pokud je zodpovíte,

mé oddělení může složku vaší rodiny uzavřít.

Takže...

Před okupací tu žily čtyři židovské rodiny,

všichni mlékaři jako vy.

Doleracovi, Rollinsovi, Loveittovi

a Dreyfusovi.

Je to tak?

Pokud vím,

tihle z mlékařů byli židé.

Pane plukovníku, nemohl bych si zapálit dýmku?

Jak je libo,

je to váš dům.

Všechny židovské rodiny v této oblasti už byly vyřešeny,

až na Dreyfusovy.

Ti loni jako by zmizeli.

Myslím, že se jim buď podařilo utéct,

nebo je někdo ukrývá.

Co jste slyšel o Dreyfusových, monsieur LaPadite?

- Jen drby. - Miluju drby!

Fakta mohou být zavádějící,

ale drby často leccos odhalí.

Co za drby jste o Dreyfusových slyšel?

Jsou to jenom drby,

ale slyšeli jsme, že prý se Dreyfusovi dostali do Španělska.

Takže drby o útěku?

Oui... Ano.

Já Dreyfusovy neznal.

Kolik jich přesně bylo a jak se jmenovali?

Bylo jich pět.

Otec Jákob.

Manželka, Miriam...

její bratr Bob...

Kolik je Bobovi?

Třicet, jednatřicet.

Pokračujte.

A děti...

Ámos...

a Šošana.

Věk těch dětí?

Ámosovi bylo devět nebo deset.

- A Šošaně? - A Šošaně bylo...

Osmnáct nebo devatenáct, to přesně nevím.

To by asi mělo stačit.

Mohu si před odchodem dát ještě sklenici vašeho lahodného mléka?

Ale ovšem.

Monsieur LaPadite,

víte, jakou přezdívku mi ve Francii dali?

O takové věci se nezajímám.

Ale víte, jak mi říkají?

Vím.

Co víte?

- Že vám říkají "Lovec židů". - Přesně tak.

Chápu, proč jste se to bál zopakovat.

Heydrich nesnáší přezdívku,

kterou mu ti dobří lidé v Praze dali.

Nevím, co na jménu "Kat" nesnáší.

Snažil se, aby si ho zasloužil.

Já svou přezdívku miluji právě proto,

že jsem si ji zasloužil.

Dokážu lovit židy,

protože na rozdíl od německých vojáků

umím uvažovat jako žid.

Oni uvažují jen jako Němci,

přesněji řečeno, jako němečtí vojáci.

Máme-Ii říct, jaké vlastnosti mají Němci příbuzné s nějakým zvířetem,

bude to chytrost a dravý instinkt jestřába.

U židů bude tím příbuzným zvířetem

krysa.

V tom jsme s vůdcovou a Goebbelsovou propagandou zajedno.

Rozdíl je v tom,

že já to srovnání nepovažuji za urážku.

Považte, v jakém světě krysa žije.

Je to skutečně nepřátelský svět.

Kdyby vám sem teď vběhla krysa,

přivítal byste ji nepřívětivě?

Asi ano.

Co vám kdy krysa udělala, že ve vás vzbuzuje odpor?

Krysy šíří nemoci, koušou lidi.

Krysy způsobily dýmějový mor, to už je ale hodně dávno.

Stejné nemoci jako krysa

může šířit i veverka,

souhlasíte?

Ano. A veverky

- vám odporné nejsou? - Ne.

I když obě patří mezi hlodavce

a až na ocas si jsou podobné, ne?

To je zajímavá myšlenka, pane plukovníku.

At' si je sebezajímavější,

na vašich pocitech nic nezmění.

Kdyby sem teď vběhla krysa,

nabídl byste jí talířek svého lahodného mléka?

Nejspíš ne.

Ani jsem si to nemyslel.

Nemáte je rád.

Ani nevíte, proč je nemáte rád.

Víte jen, že vám jsou odporné.

Pak jde německý voják prohledat dům

podezřelý z toho, že ukrývá židy.

Kam se podívá jestřáb?

Do stodoly, na půdu, do sklepa,

všude tam, kam by se sám ukryl.

Ale je mnoho míst, kam by jestřába nenapadlo se ukrýt.

Proto mě vůdce povolal z Alp až sem,

protože mě by to napadlo.

Já vím, co lidé dokáží,

když ztratí důstojnost.

Můžu si taky zapálit dýmku?

Prosím, pane plukovníku, jako doma.

Má práce mi velí,

abych k vám domů pustil své lidi,

ti to tu pořádně prohledali,

a pak vás mohu vyškrtnout ze seznamu.

Jestli tu něco není v pořádku, buďte si jist, že se to najde.

Pokud mi nechcete říct něco,

po čem už k hledání nebude důvod.

Za žádnou informaci,

která mi práci usnadní, nebude následovat trest.

Naopak, bude za ni odměna.

Odměna, že vaše rodina

už nebude až do konce okupace

Němci obtěžována.

Vy ukrýváte nepřátele státu, viďte?