Dolittle

Žil byl prazvláštní doktor

známý svou mimořádnou schopností.

Uměl mluvit se zvířaty.

Pověst o dr. Dolittleovi se roznesla široko daleko.

Obrátila se na něho dokonce i anglická královna.

Z vděčnosti za jeho pomoc mu darovala úžasnou rezervaci,

otevřenou všem tvorům.

Přes den se věnoval zvířatům,

své srdce však věnoval jen jedné ženě,

Lily, nebojácné objevitelce.

Cestovali po světě a prožívali velká dobrodružství.

Bránili tvory, kteří se sami bránit nemohli.

Tvořili mimořádný tým.

Brzy se z tohoto týmu stala rodina.

S Lily po svém boku se Dolittle cítil plný sil jako nikdy dřív.

Až jednou odplula Lily za dobrodružstvím.

A na moři zemřela.

Zdrcený manžel zamkl brány panství

a začal se stranit světa.

Já a zvířata, kterým zachránil život,

jsme se ptali, jestli někdo zachrání jeho život.

Až jednou ráno do Dolittleova života

vstoupil nečekaný tvor.

Mimořádný chlapec.

V dobách, kdy lidé zvířata vlastnili, jedli nebo lovili,

měl tento hoch jiný názor.

Tamhle, má roztržitá veverko.

Jo.

Tvůj bratranec je vyplaší. Ty střílej.

Jo. Dobrý plán, tati.

Připrav se. Pušku na rameno.

Je to nutné, strýčku?

No tak, hochu.

Kachna!

Kachna!

Tady jsou. Střílej.

Máš ji tady. Střílej.

Ne, já nemůžu!

Střílej!

Nemůžeš pořád schválně střílet vedle.

Hele. Tentokrát něco trefil.

Ale ne.

Musíme jí pomoct.

Ano.

Nikdy nenecháme zvíře trpět. Ne naší vinou.

Tumáš.

Je to vážně divný kluk.

Následuj Poly.

SÍDLO DOLITTLEOVÝCH VCHOD, VSKOK I VLET POVOLEN

„Domov dr. Johna a Lily Dolittleových.

Léčíme všechna zvířata.“

Následuj Poly.

Tajný vchod.

Poly? Kam ses poděla?

Hodný pejsek.

Velký, huňatý…

GORILÍ PRŮVODCE K SEBEDŮVĚŘE

To není dobré.

Pokud vím, jsem tu jediný člověk.

Nevšímej si jich.

Kalaharské pasti nikdo jen tak neunikne.

To je důvtipné. Asi jsi právě chytil kluka.

Ukaž. Moment. Nechci to vidět.

Ať to zmizí.

Dýchej zhluboka. Kvakva tě ochrání.

Neboj se, Johne. Je to jen kluk.

Tohle je příležitost.

Tohle je zlý sen!

Promiňte.

Co tam nahoře děláte?

Přicházím z Buckinghamského paláce v naléhavé záležitosti.

Povězte mi, bydlí tu John Dolittle?

Kdo jste?

Můžete mi říkat lady Rose.

A vy jste?

Stubbins.

Pomůžete mi dolů?

To protiřečí Dolittleovým pravidlům.

Proč jsou lidé proti pravidlům?

Když si je pustíš k tělu,

zraní tě to víc než nepustit je k sobě vůbec.

Že ano, doktore?

To by stačilo. Vraťme se k naší práci.

Máme velmi rušný den.

Johne! Vzpamatuj se.

Nemůžeš nebrat ohled na lidi jen proto, že to jsou lidi.

Co když potřebují pomoc?

Vačice, děláme mrtvé.

Tohle je směšné.

Zizi, otevřel bys? Ty jediný máš paže.

Ty šachy byly na jeden den vyčerpávající dost.

Zizi, chlapče, k tomu nás vycvičili.

Vzchop se a odežeň je.

A nezapomeň na svoji mantru.

„Nejsem v zajetí strachu.“

Nejsi v zajetí strachu.

Už jsi tu někdy byl?

Mně o tom vyprávěla královna.

Je to tu velmi nezvyklé.

Jsem připravený na všechno.

Výborně.

Dveře otevírá gorila,

tak jak to říkala královna.

Počkej…

Mám tu raněnou veverku.

Neměl jsem tě vůbec pouštět.

Haló?

No ne.

Ty jsi zvláštní. Vydáváš se za větvičku.

Uhni, prosím. To je moje skrýš.

Nejsem tu.

Je vám tam dole dobře?

Ano, jistě. Mluvte.

- Dr. Dolittle? - Ano.

Sama královna vás předvolává do Buckinghamského paláce.

Pokračujte.

Měl byste vědět, že královna vážně onemocněla.

Rozumíte tomu, co vám říkám?

Rozumíte tomu, co vám říkám?

Pokračujte.

Pokračujte a pak zmizte!

Na nikom a na ničem už mi nezáleží.

Ptáci vás doprovodí ven.

Tak, vše je uklizeno.

Oběd se bude podávat za minutu.

Krásně to voní, doktore.

Mockrát děkuji.

Doktore, nechte nám tentokrát taky trochu.

Omlouvám se. Asi se bojím i dětí.

S tím si nelam hlavu. Jde se jíst.

Dnes se podává vývar.

Nebudete věřit tomu, co jsme chytli do sítě.

Královna si vyžádala jmenovitě vás.

Vy snad nedoslýcháte?

Řekl jsem, že jsem praxi zrušil.

Jakou praxi?

Léčení lidí.

Poplach, vetřelec!

Nebojte se. Nic mi není.

Zato mně ano.

V mém domě začíná panovat chaos.

Ten je váš?

Já nikoho nevlastním.

Joši za mnou přišel kvůli jednomu problému.

Je hrozně zimomřivý.

Mám tu raněnou veverku.

A nevím, co mám dělat.

Jak se poranila?

Postřelil jsem ji.

Cože? Neslyším.

Postřelil jsem ji. Ale omylem.

Jistě, náhodou vyšel výstřel.

Lidé se nikdy nezmění.

Má vážné zranění.

Prosím, pomozte jí.

Vezmi si tohle…

a tohle.

Já…

Já…

Jsem moc krásný na to, abych umřel.

Ano?

Ještě žije.

Kvakva, Jupíku.

Rozsviťte lampy a vydezinfikujte ordinaci.

Snad nebudete léčit veverku,

když život anglické královny visí na vlásku?

Ty toho o mně moc nevíš, viď?

Neupusť ji.

Pozor, třetí stupeň poplachu!

Doktor se vrací.

Vydrž, drobečku.

Nedělal jsem to delší dobu.

Ať je všechno tak, jak to chce doktor.

Neboj se. Uzdravíme tě.

Tak zachráníme tu veverku?

Dobrá.

Až se probereš, bude to v pořádku.

Jestli umřu, budu vás tu strašit.

Sterilizujte skalpely. Neolizujte nástroje.

Pacientův stav je stabilizovaný.

Rozumějí mu a on rozumí jim…

v jejich jazycích.

Přes levou srdeční komoru? Úžasné.

Kvakva, kleště, prosím.

Tady jsou.

To je kousek celeru. Kleště, Kvakva.

Pardon. Tady.

- Pořád celer. - Kleště?

- To je mrkev. - Kleště?

To je jiný kus celeru.

Jasně. Kleště.

Ne, to je pořád celer. Nevadí, vezmu si je sám.

Chci také umět mluvit se zvířaty.

Zizi, čelo.

Moje taky, až budeš mít chvilku.

Jistě. Pardon.

Přijdu sem a stanu se Dolittleovým učedníkem.

Její Veličenstvo vyhradilo tento pozemek pro přírodní rezervaci.

Když zemře, listinu získá ministerstvo financí,

a tím rezervace skončí.