FROM

Viděli jste...

Ne! Nesahejte na mě!

Ne!

Jsi v pořádku?

-Viděls je? -Co jako? Koho?

Ve vysílačce jsme slyšeli hlas.

Znal moje jméno. Věděl, co moje žena dělá v domě ve sklepě.

-Jime? -Někdo nás asi sleduje.

Musíme tady začít spolupracovat.

Musím jít, Jime.

Jela jsi na odvykačku a ocitla ses tady.

Vzalas odsud něco?

-Jen kapku morfinu, abych... -Marielle.

Tak jo, fajn, dělej si, co kurva chceš.

Jdou sem. Musíš odejít, než ta hudba skončí.

Moje krev...

"... je teď tvoje."

Mám pod kůží červy.

A mám pocit, že po mně teď něco jde.

Jídlo stačí sotva pro nás a nový nám ho ještě kradou.

-Běžte ven! -Dale, no tak.

Nech mě!

Otevři nám!

Boyde! Kenny! Budu potřebovat pomoc.

-Nadechni se. -Kristi, co se děje?

Teď ten tlak uvolníme, jo?

-Moji krev dostat nemůže. -Boyde.

Dostane se do něj to, co je ve mně.

-Boyde. -Mám nápad.

Moje krev je teď tvoje, ty zmrde.

-Málem jsem o něj přišla. -Ale nepřišla.

Musím se tě na něco zeptat.

Jo, jistě.

Máš tady těhotenské testy?

Víš to jistě?

Jak to jen za těchhle okolností jde.

Řeklas už něco Ellisovi?

Ne. Zatím ne.

Vím, že situace tady není ideální,

ale ženy rodí už tisíce let.

Jasně.

A...

ne každá má medičku z třeťáku, aby jí s tím pomohla.

Promluv si s Ellisem, my tři to spolu...

Nemůžu. Zatím mu nic říkat nechci.

-Už vychází slunce. -Jo, půjdeme tam.

Fatimo, co se děje?

-Fatimo... -Půjdeme tam.

Půjdeme tam.

Tak jo.

Zvládneš to?

Ježíši.

Fakt jsi to dokázal.

Jednoho z nich jsi zabil.

Co s tím tělem uděláme?

-Měli bychom ho spálit. -Ne.

Vezmeme ho dovnitř.

To je vtip?

Ne, má pravdu. Můžeme se o nich něco dozvědět.

Můžeme ho studovat, otevřít, zjistit, jak vypadají uvnitř.

Ani nevíme, jestli se ho můžeme dotknout,

a ty ho hned chceš operovat.

No tak...

Kristi.

Je to na tobě.

Vezmeme ho dovnitř.

Donesu prostěradlo. Odtáhneme ho.

Díky.

-Vezmu pár klacků. -Ellisi.

Běž zpátky do komuny.

Ne, chci tady zůstat.

Přijdou sem za tebou davy návštěvníků.

Tohle si musíme nechat pro sebe.

Aspoň dokud ho neprozkoumáme.

Kristi, můžeme jít domů?

Jo, ale koukej se šetřit.

Kdybys měl problémy s dechem, okamžitě se sem vrať, jo?

Udržuj ten obvaz v suchu a pak tě přijdu zkontrolovat.

-Jo? -Pojď.

-Jo. -Elgine.

Jo.

Co?

Jsi v pohodě?

Jo.

-Buď opatrný. -Jo, to vždycky.

Tak jo.

Hele...

Můžeme se na chvilku zastavit a probrat to?

Kenny, co na tom chceš probírat?

Chystáš se k sobě domů dobrovolně vzít něco zlého.

-Uvědomuješ si to? -Ano.

A taky to, že už takovou příležitost možná nedostaneme. Skončils?

Dobrý?

Jdeme.

CESTA VEN II. 7. díl: V útrobách netvora

Bude Ellis v pořádku?

Jak to mám kurva vědět?

Celou noc jsem nakládala jídlo do slaný vody.

A co uděláš se mnou?

Pošleš mě do bedny?

Tak to dělají dole ve městě, ne? Jsme teď jako oni?

To s Ellisem mě vážně mrzí. Je to...

Je to fajn kluk.

Ale ohledně těch lidí z autobusu mám pravdu.

Lidí je tady už moc.

A já viděl, kolik jsi včera odvezla jídla.

Čekají nás těžká rozhodnutí

a nikdo tady se k nim asi nemá.

Na těžká rozhodnutí bys teď radši moc tlačit neměl.

-Nikdo nesmí dovnitř ani ven. -Jasně.

Tak co bude teď?

-Uvidíme, jak na tom bude Ellis. -A co pak?

Přece tady nemůžeme bydlet s někým, kdo nás chtěl zabít.

Chtěl nás uprostřed noci vyhnat ven.

-Klidně by nás oba... -Jo, už jsem to slyšela.

Tak se ptám, jak to hodláš řešit.

Donno! Přijela dodávka. Ellis a Fatima jsou zpátky.

Máš moje slovo, že jste tady v bezpečí. Vyřešíme to.

Patříte k nám.

I přes toho zavřenýho kokota se o svoje lidi staráme.

Tak jo. Lidi, no tak. Nechte ho projít.

A kurva.

Tak pojď. Opři se o mě.

Fajn, držím tě.

Tak pojď. Pěkně pomalu.

Pěkně pomalu.

-Asi bychom je měli otočit. -Ne.

-Vždyť už jsou hotové. -Ne hotové.

No tak, kuchařka má vždycky pravdu.

Prozrazujete profesionální tajemství?

Chci jít dneska za Victorem.

-To asi není dobrý nápad, kámo. -Proč ne?

Můžu ho vzít. Stejně jsem tam chtěla jít.

Do komuny nikdo nepůjde.

No tak, Jime, klidně můžou jít.

Můžeme si na chvilku promluvit venku?

Nech mi pár lívanců, jo?

Copak?

-Nevím, co s tebou je. -Co prosím?

Musíme být tým.

Když řeknu, že se do komuny nepůjde, a ty to hned dovolíš...

Fajn, a co chceš dělat?

Zavřít je v suterénu?

Předevčírem jsi vzal Ethana za dívkou, která ho chtěla zabít.

To bylo jiné.

Ne, oba jsme tím přijali fakt,

že je nemůžeme jen tak zavřít, dokud nenajdeme cestu domů.

Chceš, aby začali utíkat? Přesně k tomu to povede.

Takhle aspoň víme, kde jsou a že jsou spolu.

Jen nechci, aby se náš devítiletý syn

bavil s nějakým emocionálně zakrnělým magorem,

co si v kufříku na svačinu nosí revolver.

Počkej, to ne. Ten emocionálně zakrnělý magor

tvojí dceři zachránil život. A mně taky.

Třeba chtějí, abys věřila právě tomu.

Ve vysílačce jsem slyšel hlas.

-Proč to pro tebe nic neznamená? -Protože se asi pleteš.

Vím, že chceš, aby to celé dávalo smysl.

Chceš, aby existovalo racionální vysvětlení,

ale kdybys byl v těch chodbách, kdybys viděl to, co já...

Třeba chtěli, abys viděla právě to.

Bože můj.

Tak jo.

Jak to udělali?

Jak...

vytvořili příšery, co vylézají v noci?

Já ty věci totiž viděla. Zblízka, Jime. Viděla jsem je.

Jsi si tak jistý, že ten hlas, cos slyšel ve vysílačce...

je řešením všech těch nemožných věcí.

Zamyslel ses nad tím, jestli ten hlas vůbec patřil člověku?

Jasně že patřil člověku.

-Co jiného by podle tebe byl? -Netuším.

A to mě fakt děsí.

Ale v tuhle chvíli se vrátím dovnitř

a dám si s dětmi lívance.

Klidně se k nám můžeš přidat.

-Tak jo. -V pořádku?

Dobře.

Takže...

Jak na to?

Co potřebuješ?

Vypadá to, že má hrudní koš, tak asi budeme potřebovat pilu.

Dobře. Pár jich je v kůlně na nářadí u baru.

Asi by byly rozumné i rukavice.

Dobře. Kenny, má tvoje máma ve skladu něco použitelného?

Kenny?

Měls pod kůží červy nebo tak něco,

přenesls je do tohohle tvora, a ten je teď mrtvý.

Jo.

Tak co se stalo s těmi červy?

Umřeli taky?

-Co tím... -Omluvte mě.

Mari!

Mari.

-No tak, zlato. -Promiň.

Je v pořádku?

Má absťák.

Můžeme nějak...

Potřebuju rukavice a něco, co přeřízne kost.

Nechci tady tu věc zbytečně dlouho,