FROM

Viděli jste...

Musíme dovnitř. Budeme tam v bezpečí.

Půjdu hned za tebou.

Kurva!

-Proč jsi tak vyváděl? -Zdál se mi moc zlý sen.

Máma tě potřebuje. Běž pro pomoc.

Tati!

Julie!

-Donno, ne! -Donno!

Běžte do bistra.

-Do bistra! -Nemůžeme je jen tak nechat.

Tahle kráva nám rozstřílela odvoz domů!

Vůbec netušíš, co děláš.

Celou tu dobu jsi byla sotva dvě hodiny daleko,

s těmihle lidmi.

Je to tu jiné, než myslíš.

Přestaňte se kurva smát!

Když půjdeš ven, bude ti líp.

-Já už to dál nevydržím. -Já vím.

Tohle bys neměl.

Victor by se zlobil.

Kdykoliv vidím něco fakt divnýho, zahlídnu i tohle. Tenhle symbol.

Není tady bezpečno. Tady oni spí.

Prosím tě, Victore. No tak, běž!

Třeba je to taková ta bláznivá historka,

co se vykládá na večírcích, a zasmějeme se a...

Je tam někdo?

Pomozte nám. Přijeli jsme autobusem.

Nepřemýšlíš někdy, jestli Abby neměla pravdu?

Co když je to celé jen sen?

Moje krev je teď tvoje.

Jak to myslíš, "zřítil"? Který dům?

Ten vedle bistra.

-Proboha! -Tabitho!

Takže ona tě strčila dovnitř stromu...

-A pak jsi... -Pak jsem byl někde jinde.

Takže ses... co, teleportoval?

Ne. Možná, co já vím.

Když to říkáš takhle, zní to pošahaně.

Tati, kde je Sara?

Nevím. Říkala, že půjde hned za mnou.

-Myslíš, že je naživu? -Nevím.

Hele, pořádně mi to popiš.

Prošels tím stromem a co pak?

Pak jsem byl zpátky tady.

Jak?

Měl jsem kliku. Našel jsem to.

Víš co? Když mi to nechceš říct,

tak to prostě přiznej.

-Hele, já... -Ne.

Tati, říkals, že najdeš odpovědi.

Říkals, že se tam vydáš

a najdeš odpovědi nebo cestu domů. Tos říkal.

A teď jsme přesně tam, kde jsme kurva začali!

Co to do tebe vjelo?

No tak, Ellisi.

Mluv se mnou. Co se stalo?

Co se děje, synu?

Fatima.

Je...

Včera v noci to bylo fakt zlé. Fakt moc zlé, tati.

Přijde mi, že lidé, co tady přežívají, mají...

Mají v sobě něco, čeho se pevně drží.

Jasně.

A mám pocit...

Včera mi přišlo, že se tahle její část

začala rozplývat.

Chápu.

Hele, dívej se na mě.

Dívej se na mě.

Musíš to být ty.

Jo?

Musíš být tou její součástí, kterou tohle místo nedokáže sebrat.

Tak to tady překonáme.

I když bude nejhůř, budeme mít jeden druhého

a budeme se snažit dál, dokud se nedostaneme domů.

-Dokud se nedostaneme domů. -Správně.

Tohle místo nevyhraje, rozumíš mi?

Dobře. Pojď sem.

Pojď.

Tak jo.

Dobře.

Půjdu pomoct Kennymu, zkontroluju pasti na zvířata a...

Ať to udělá někdo jiný. Běž za Fatimou.

Říkal jsem si, že když budu venku,

můžu jí natrhat to luční kvítí, co má tak ráda.

-Správně. -Jo.

Hele, víš co? Zvaž pro ni nový prsten.

Ten drátek...

Máš na víc.

Že jo?

Jsem rád, že ses vrátil, tati.

Jo.

CESTA VEN 3. díl: Pouto

Hotovo. Držel ses skvěle.

Jsi v pořádku. Dýchej.

Jen to zastřihnu, jo? Dobře.

Tak jo. Snaž se to udržovat v suchu.

Jo.

Za týden dva je asi budeme moct vytáhnout.

-Takže hotovo? -Ne.

Máš tři zlomená žebra a asi i pohmožděnou plíci.

Vážně se nedá říct, že bys byl zdravý.

-Jsi v pořádku, tati? -Jo, kámo.

Jen potřebuju popadnout dech.

Co ty? Prý jsi taky měla dost náročnou noc.

Byla na misi s Victorem.

Jsem v pohodě.

Každopádně jsi měl velkou kliku.

Tak nedělej nic, co by to zhoršilo, jo?

-Jasně. -Zase tě přijdu zkontrolovat.

-Dobře. -Děkuju.

Děcka, necháte nás s mámou na chvilku o samotě?

Jo, jasně.

Donna říkala, že můžeme zůstat v komuně,

ale tam už děti nevezmu ani náhodou.

No tak.

Myslel jsem, že jsi mrtvá.

-Promiň. -Myslel jsem...

Já vím, moc mě to mrzí.

-Nemůžu o tebe přijít. -Ne.

Jime, ty dráty nejsou napojené na nic.

Co?

Jo, jen tak visely od stropu.

Jak můžeme mít elektřinu, když ty dráty nikam nevedou?

Tabitho, musíme toho spolu tolik probrat.

Jak to zvládají děti?

Nevím.

Asi je vezmu do bistra,

jestli tam dostanou něco k jídlu. Nevím, kdy jedly.

-Miluju tě. -Já tebe taky.

Ty mě neposloucháš.

Ne, poslouchám a posílám tě do prdele.

Myslíš, že vám po včerejšku jen tak začnu důvěřovat?

To ti proti těm věcem, co vylejzaj v noci, nijak nepomůže.

Akorát budeš všechny tady znervózňovat.

Jasně, ale tvoje střílení do kol je v pohodě, co?

To všechny fakt uklidnilo!

-Seš... -Donno, copak se to tady děje?

-Co se děje, Donno? -A ty seš kurva kdo?

Boyd Stevens.

Jsem šerif.

Myslel jsem, že to je ten Asiat.

Jen se trochu dohadujeme ohledně pušek.

Obyvatelé nechodí ozbrojení. To je pravidlo.

-Čí pravidlo? -Moje.

No... pravidla se měněj.

Ne, vyřídím to. Moment.

Chápu, že to všechno nahání hrůzu.

Ale já mám za sebou kurva podivnej tejden,

tak nejsem trpělivej jako obvykle.

Pravidla se ti nelíběj? Fajn.

Vezmi si tu pušku, běž bydlet v lese

a pravidla si určuj svoje. Schválně jak dlouho vydržíš.

Ale...

jestli chceš střechu nad hlavou v noci, kdy ty věci vyrážejí na lov,

tak tu pušku kurva polož a poslouchej, co ti řekne ona.

Správná volba.

Hele...

Všichni...

budeme mít čas si promluvit. Zodpovíme vám všechny otázky.

-Jen vězte... -Kretén.

... že v tom jsme všichni společně.

A jediný způsob, jak to přečkáme, je společně.

Odveďte ho do domu.

Běžte!

Běžte!

-Chceš ještě? -Ne, to stačí.

Dobře, pojď.

Tak jo. Tady.

Zlato, musíš něco sníst.

Nemám hlad.

Zkus tohle, Jules. Je to dobrota.

Můžeme jít za Victorem?

-Mami? -Jo?

Můžeme jít za Victorem?

Ne, zlato, teď ne. Má za sebou pár těžkých dní.

-Snad se na mě nebude zlobit. -Proč by se na tebe zlobil?

S Jadem jsme byli v jeho pokoji.

Říkal, že pátrá, jak se dostat domů.

Říkal jsem mu, že se Victor bude zlobit.

Dostaneme zpátky svoje věci?

Zůstal tam Norman.

Nevím, zlato.

Jez, ano?

-Kam jdeš? -Hned se vrátím.

Můžeme si na chvilku promluvit?

Jo.

-Chtít čaj? -Ne, díky.

Vím, že máte na starosti zásoby pro celé město.

Chci se zeptat, jestli bych mohla do skladu.

V tom domě jsme měli úplně všechno.

Nemáme žádné zásoby, oblečení ani...

Přijďte bydlet náš dům.

Ano? Matky pomáhat spolu.

Děkuju. Moc vám děkuju.

-Už jsi slyšel o snoubence Kristi? -Jo.

To tu asi ještě nebylo.

Tak jak jsme na tom se zásobami?

Nic moc.