FROM

Viděli jste...

Dostaň mě z toho krámu!

Teď!

-Je to dobrý? -Můj kotník. Je vymknutý.

-Vezmeme ji do tábora. -Dobře.

Chci jednoho z nich chytit. Musíme je poznat.

Chytíme ho, přinutíme ho mluvit.

Napadlo mě se dneska prohodit.

-Já v autobuse. -Proč?

Protože chci vidět naše kamarády, až večer vylezou z lesa.

Postavíme pevnost.

Pak budu vyprávět příběh.

To je sklizeň?

Jo. Zkoušíme ji kompostovat.

Ať je to cokoliv,

věř mi, že to přejde.

Je moje dítě v pořádku?

Uvidíme, co na to karty.

Miranda mu říkávala lahvový strom.

Originál je v parku v jiném městě.

-Miranda mi ho vyrobila. -Tohle není skutečné.

Našla jsem ho v bistru.

Okamžitě zastavte!

-Ne! -Ne!

Pojedeme!

Kde to jsem?

Přes silnici leží strom.

Vůz 45, nemocnice, slyšíte? Slyšíte?

45, jsme na cestě.

Potvrďte příjem.

Nic než šum.

Kde jsou všichni?

Čekala bych aspoň nějaký provoz.

S tím stromem nehneme, tak...

Bože.

45, slyšíte?

-Proboha. -Jsme tak půl hodiny od vás.

Je tady strom přes silnici. 45, slyšíte?

Slečno, vraťte se zpátky do sanitky.

Ne...

45, je tam...

Objeď to. Jeď jinudy.

Paní, vraťte se dovnitř.

-To nepomůže. -To nic.

-To nepomůže. -Vezmeme to jinudy. To nic.

-To nic. -To nepomůže.

-Žádný strach. Vraťte se dovnitř. -Poslouchejte mě.

Pojďte.

-Haló? -Ethane? Tady Thomas.

Máma má problém.

Je v sanitce.

V jaké sanitce?

Uvidíš. Je na cestě. Musíš jí pomoct.

Nesmíš mít strach.

-Kdo je to? -Říkám, že Thomas.

Kdo doopravdy?

Co to děláš?

S kým to mluvíš?

Říkal, že je Thomas.

Ahoj, Jime.

Nech moje děti na pokoji.

Teď už to ale tvoje děti nejsou.

Tati?

Co ti říkal?

Ethane, odpověz mi! Co říkal?

Že máma žije.

Je v sanitce.

Musíme jí pomoct.

CESTA VEN III. 4. díl: Tam a zase zpátky

Na co čekáš? Seber ho.

Seber ho ty. Já se ho nedotknu.

Je mrtvej. Z čeho máš strach?

Ten pták sem proletěl oknem jako kamikaze.

Od těchhle zlejch sil dávám ruce pryč.

A mimochodem, možná je to hloupá otázka,

ale vážně ti přijde rozumný vykládat tarot na místě, jako je tohle?

-Pardon, nechtěla jsem... -To už stačilo.

Máme dost starostí i bez toho, abyste po sobě štěkali.

Seš v pohodě?

Dobrý.

Určitě?

Netušila jsem, že to tady tak žije.

Otevři.

Dobrý.

Tohle fakt není nutný.

Neblbni.

Po střetu s vyšinutým ptactvem svoje pacienty kontroluju vždycky.

Navíc aspoň nemusím myslet na Kristi u toho jezera.

Neboj se o ně.

Mají tam přístřeší, mají talismany.

Víc nepotřebujou.

Já vím.

Ale...

kdyby šlo o Ellise, taky bych se bála.

Napij se.

Je fajn moct zase pečovat o budoucí maminku.

Vypadáš mnohem líp.

Vrátila se ti barva. Začalas trochu jíst?

Jo, konečně jsem našla něco, co žaludek snese.

Paráda. Ať se mrňous pěkně vykrmí.

Tady jsme si hrávali.

V noci ne. V noci se všichni museli ukrývat.

Ještě jsme neměli talismany.

Ale přes den

jsme si se sestrou v domech hrávali.

Předstírali jsme, že jsme zase doma.

Tenhle měla vždycky nejradši, nevím proč.

Přišels sem se sestrou?

A s mámou, ale umřely.

Tak jako Nathan.

Teda já je nezavraždil.

Bude to stačit?

Jo, bude.

Nechápu, co máš v plánu.

-Říkám, že si musím vzpomenout. -Ale na co?

Když jsem byl malý, máma chtěla všechny zachránit, jenže umřela.

A pak umřeli všichni. Nevzpomínám si jak...

ani proč, ale asi bych brzo měl.

Proč?

Moc se toho mění.

Ještě nikdy tady nesněžilo.

Musíme do sklepa.

Sem patří normální vyprávění.

Do sklepa tajemství.

Haló, vůz 45.

Proč pořád trčíme v lese?

Ten strom byl kousíček za městem.

Co ukazuje GPS?

Totéž co před chvílí. Data nedostupná.

Asi jezdíme v kruhu. Les tak velký není.

-Tak fajn, otočím to. -Ne, neotáčejte se.

-Jen jeďte pořád dál. -Paní, uklidněte se.

Když se otočíte, pojedete od města pryč!

Jakýho města? Hledáme hlavní tah.

Já vím, ale...

Teď mě poslouchejte.

Po setmění tady není bezpečné zastavovat.

Ale po cestě je město a lidé nám tam pomůžou.

Jenom jeďte pořád dál, prosím!

Takže je chceš sledovat,

zjistit, jak se pohybujou a co dělaj,

a co z toho?

Vykoumáš, jak jednoho chytit?

Jo. Tak nějak.

Jo, fajn.

To určitě nedopadne špatně.

Proč jsi tady?

Jak to myslíš?

Nabídl jsem ti výměnu.

Mohls klidně spát na policejní stanici.

Tak proč jsi tady?

Do toho ti nic není.

Co tě to vůbec zajímá?

Jestli tě tady mám celou noc poslouchat,

chci aspoň vědět proč.

Hele, jestli plánuješ něco,

co má šanci nás odsud dostat,

jakkoliv pitomýho nebo pošetilýho...

chci pomoct.

Najednou je z tebe týmovej hráč?

Kdybys viděl to, co já,

taky bys byl.

O čem to mluvíš? Viděl to, co ty?

O čem asi tak mluvím, Boyde?

Jak jsem s Julií, Marielle...

Kde jsme my tři byli.

Všichni tady vykládaj, jak se bojej smrti.

Tady člověku hrozej i horší věci.

Chci odsud.

Měl by ses prospat.

Zítra nás čeká dlouhý den.

-Promiň, vzbudil jsem tě? -Ne, jen mě bolí ten kotník.

Můžu to nějak zmírnit?

Ne, nejdřív to musí trochu splasknout.

Co si to píšeš?

Jenom něco pro mámu.

V čínské kultuře píšeme o svátcích dopisy mrtvým.

Teď sice žádné nejsou, ale...

Určitě by byla ráda.

Jo.

Myslela jsem to vážně.

Nejsi tady sám.

Jen je teď všechno jinak.

Jo.

Teď mi přijde, že zničehonic

je všechno, za co jsem bojoval, pryč.

A všechno, k čemu jsem se chtěl vrátit.

A mluvit jsem o tom mohl

jen s tebou a s mámou.

Pořád máš mě.

Nechcete si to nechat na ráno?

Promiň.

Ale co.

Jsem vzhůru.

Hej.

Chcete slyšet něco divnýho?

Tu noc, kdy všichni umřeli,

jsem byl ve sklípku.

Matka nám s Eloise řekla, ať se tam schováme.

Eloise neposlechla.