Shrek the Third

Vpřed, můj oři!

Do nejvyšší komnaty té nejvyšší věže,

kde spanilá princezna čeká, až ji vysvobodí Princ Krasoň.

To je horší než červená knihovna. Nedá se na to koukat.

To ne.

Prrr, můj oři!

Hle! Přijíždí udatný princ Krasoň.

Žádný strach, panno,

zabiji monstrum, které tě střeží, a usednu na trůn jako právoplatný král.

Co říkala?

- To je Shrek! - Jupí!

Připrav se na smrt!

Nyní okusíš bolest, jakou jsi nikdy v životě nepoznal.

Hodně štěstí, zdraví

Vadím vám tu?

Tos uhod! Vadíš!

Připrav se, ty zrůdné monstrum.

Jednou budete litovat.

To litujeme už teď.

KRASOŇ

KRÁL KRASOŇ

Maminečko...

NEPŘESTÁVEJ VĚŘIT! JSI MAMINČIN ANDÍLEK.

Máš pravdu.

Takhle nemůžu skončit.

To nejde.

Mám vládnout království Za sedmero horami.

A přísahám ti, matko,

že brzy usednu na královský trůn.

SHREK A FIONA ZASKAKUJÍ CHURAVÉHO KRÁLE

A tentokrát

mi v tom nikdo nezabrání.

KRÁL NADÁLE CHURAVÍ

ZA SEDMERO HORAMI

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Ranní dech.

Ano.

Nádherná vůně.

Brý jitro, brý jitro!

Ať jsou všichni v pohodě.

Brý jitro, brý jitro! Tobě,

Tobě i tobě!

Rostou jako z vody.

To mi nepřijde.

Vstávat!

Dneska musíte zaskočit za krále a královnu.

Je několik záležitostí, které se bez vás neobejdou, sire.

Paráda. Tak se do toho pustíme.

Tak šup, vy lenoši, musíte sebou hodit.

Vážně už by sis měl pořídit pyžamo.

Pasuji tě na rytíře.

Kdo chce suplovat krále, musí se hodit do gala.

Mohl by se tu někdo Shrekovi věnovat, prosím?

Udělám, co budu moct.

- Teda! - Jo, páni!

Je tohle opravdu nutné?

Nezbytně nutné, Fiono.

- Jsem Shrek, ty moulo. - To je fuk.

Tak jo, vážení, na zkoušení není čas. Jedeme rovnou naostro.

Úsměv, prosím!

Nevím, jak dlouho mě bude tohle divadlo bavit.

Je to jen na chvíli. Zkus to, prosím, překousnout,

dokud nebude tátovi líp.

- Shreku? - Co?

Moc ti to sluší.

Pojď ke mně.

Děsně mě svědí zadek a já se v tom hábitu nemůžu ani podrbat.

Hej ty! Pojď sem. Jak se jmenuješ?

Drborád, pane.

Prima.

Dámy a pánové,

princezna Fiona a sir Shrek.

Přesně tak. Trochu víc doleva.

Přitlač. To je ono!

- Jo, ještě přidej! - Shreku.

- Ještě zaber! Tam. - Shreku!

- Moje oko! - Co si to dovoluješ?

Fiono!

- Jsi v pořádku? - Neboj, nic mi není.

Krevety! Ty miluju!

- A dost. Odjíždíme. - Jen klid. To zvládneš.

Zvládnu? Nemá smysl si nic nalhávat. Jsem jenom zlobr.

Na tohle nejsem stavěnej a nikdy nebudu.

- To se vám povedlo. - Oslíku!

Ale no tak, Shreku.

Někteří tvorové jsou ale vlezlí.

Neboj se.

Ještě pár dní a budeme zpátky doma

ve své plesnivé chatrči porostlé muchomůrkami,

plné smradlavých výparů z bažiny.

Ten smrad mi začíná chybět.

A možná...

tam uslyšíme i cupitání malinkatých nožiček.

Jo, bahenní krysy tam lezou celou noc.

Ne.

Já myslela spíš něco trochu většího než bahenní krysy.

- Oslíka? - Ne.

- Co kdyby, jenom teoreticky... - Ano?

...to byly zlobří nožičky?

Lásko, zkusme si o tom rozumně promluvit.

Viděla jsi už někdy mimino?

Jenom pořád jedí a kadí, a pak začnou řvát,

a pak začnou zase jíst, kadit a řvát a pořád dokola.

A co teprve zlobří mimina.

Ty extra řvou a taky extra kadí.

Shreku...

copak ty se mnou nechceš mít rodinu?

Teď jsi ty

moje rodina.

Doufám, že někdo umírá.

Já umírám.

Harolde.

Lillian, nezapomeň vyplatit zahradníka.

Neboj, drahý.

Fiono.

Ano, tati?

Odpusť mi, jak jsem se k tobě zachoval.

To nic.

Tvá láska ke Shrekovi...

mě v mnohém poučila.

Můj drahý hochu...

je mi ctí, že ti mohu říkat synu.

A mně zas, že ti můžu říkat žabí...

králi a tcháne.

Teď ještě...

musíme probrat věci kolem...

Žabí král...

je mrtev.

Nasaď si ten klobouk.

Shreku...

přistup blíž, prosím.

Ano, tati?

Království potřebuje nového krále.

Ty a Fiona jste prvními následníky trůnu.

Následníky?

Tati, proto tě tví poddaní tak milují.

Dokonce i na smrtelné posteli jsi samý šprým.

Přestaň, tati.

Zlobr aby byl králem?

To mi nepřijde jako dobrý nápad.

Určitě musí existovat někdo vhodnější.

Kdokoli!

Kromě vás dvou

existuje jen jeden následník trůnu.

Vážně?

Kdo je to?

Jmenuje se...

je to...

Tak jak se jmenuje?

je to...

Tati!

Jmenuje se Artuš.

Artuš?

Já vím, že uděláš vše,

co je v tvých...

Harolde?

Tati? Tati!

Tati!

Teď už můžeš smeknout.

měls heslo „Žij a nech zemřít“.

Teď ale žijeme ve světě, který se rychle mění,

Co musí udělat princ, aby mu tady někdo nalil?

Mabel!

Nechápu, jak ti můžou říkat ošklivá nevlastní sestra.

Kde je Doris?

Má dneska volno?

Není tu vítaná.

Stejně jako ty.

- Co tě sem přivádí? - Ale nic.

Leda tak šance se pomstít.

Jednu malinovku.

A malinovku i pro mé přátele.

My nejsme tví přátelé.

Nepatříš sem.

Máš pravdu, nepatřím sem, ale podle mě...

- sem nepatří nikdo z nás. - Zmaluj mu ksicht.

Ne, počkejte!

Máme toho společného víc, než si myslíte.

Zlá královna! Sedm trpaslíků

zachránilo Sněhurku, a co ty?

- Co je ti do toho? - Zůstala jsi jako kůl v plotě.

A na jídlo si vyděláváš cvrnkáním kulečníkových koulí.

Jsi spokojená?

Není to fér.

A ty!

Tvá nejhezčí loutka si klidně odešla hledat nového tatínka.

Dělal na mě dlouhej nos, pacholek.

Ty, Hooku,

ty bys mohl vyprávět.

- A ty, Rumovníku. - Rampelníku.

Kde je ten prvorozený, kterého ti slíbili?

Mabel, pamatuješ na ten trapas, když ses pokoušela obout střevíček

na tlustou nožku?

Tvoje sestra Popelka se v království Za sedmero horami

cpe bonbony a laškuje a dovádí s pohádkovými bytostmi,

které se tobě vždycky smály.

Před dávnými lety

někdo rozhodl, že my prohrajeme.

Ale každý příběh má dvě verze.