The Craft: Legacy

-Dneska je ten den. -Mám z toho dobrý pocit.

My, tři čarodějky.

-Furt to zkoušíme bez čtvrtý. -A je to tu zas.

-Co? Už jsou to dva roky. -Třeba čtvrtou nepotřebujeme.

Chce to být čtyři.

Každý úplněk je živel: sever, jih, východ, západ.

-Chci zastavit čas. -To by nešlo ani se čtvrtou.

Mám to na stole.

Podrž to, jinak to něco podpálí.

Tak, dámy. Tenhle talíř miluju.

-Neuhas to. -Musím, děláme ten rituál.

Tvoje pírko.

Frankie, bacha. Vždycky ti něco chytne.

-Tentokrát ne. -Připravený, čarodějky?

Když noc rozjasníš svitem svým

A moře k břehům začneš zvát

Růst jako ty je přáním mým

Z novu chci úplňkem se stát

Volám duchy severu, ducha země a těla,

ducha hlíny.

Buďte požehnáni.

Volám duchy východu, ducha vzduchu,

ducha nových začátků, ducha dechu.

Buďte požehnáni.

Volám duchy jihu, ducha ohně a vůle,

ducha žáru.

Buďte požehnáni.

Tabby, můžeš dělat, žes nevolala duchy jihu,

a vzít duchy západu?

Co? Ne. To je blbost. Já svý řekla.

Někdo to udělat musí, jinak to nevyjde.

Upřímně řečeno,

duchové západu toho dost podělali,

-tak co kdybysme je vynechaly? -Má pravdu.

Stejně to začíná východem. Východ, jih, západ...

Proto zvládáme jen základní magii. Nikdy jsme neměly čtvrtou.

Kolikrát jsme chtěly telepaticky komunikovat?

Ty bláho! Jsi tou telepatií posedlá.

Čti v knize:

Jen tak se dílo zpečetí

Až čtyři čtvrti se propojí

MLADÉ ČARODĚJKY

Počkej...

Do prčic!

-To je ta tvoje. -Jo!

Tak zpíváme.

Sakra. Ty ten text znáš.

Promiň.

Beruško...

Ne, ne... Klidně... plač.

Dostaň to ze sebe.

Zlatíčko, já...

Já to chápu. Je to...

Je to divný, co?

Jsme celý rozrušený. Až tam dorazíme, musíš mě nalíčit.

Dobře, pomůžu ti. Zas to zesil, prosím.

-Co obočí? -Vypadá skvěle.

Dobře.

Tak.

-Vypadáš nádherně. -Páni.

-Vážně. -Tak jo.

-Můžeme? -Jsem nervózní.

-Jo... -Tak jo.

Tak jdeme na to.

Ahoj.

-Ahoj. -Ahoj.

-Koukám, žes dorazila celá. -Jo, to je...

Propána.

Vidím tě tamhle ještě jednou?

Ahoj, Lily. Konečně tě mám tady.

Rád tě zase vidím.

Posledně to bylo u tebe, teď mám výhodu domácího hřiště.

To je sportovní metafora.

-Metafora, jako analogie. -Já to chápu.

-Chápu to. -Trapný vtip. Moje vina.

To je super foťák.

-Díky. -Že jo?

Vyfotíme se. Víš? Na památku.

To je bezva nápad.

-Smím? -Dobře.

-Není moc na selfíčka, ale na. -Jak se to...?

Ty brďo, analog.

To žeru. Oldskůl.

Můžeme?

Tak pojď dál a seznam se s kluky. Těší se na tebe.

Snad se i vykoupali.

-To je Isaiah. -Ahoj.

-Jacob. -Ahoj.

A Abe.

Ahoj.

Co blbneš?

Pusťte Lily sednout. Posuňte se.

Hni se.

Isaiahu, uhni!

Nechte toho!

Hni se.

Zklidněte se.

Vrabci štěbetali, že máš ráda mátovou.

-Díky. -Že, vrabčáčku?

Můj nádherný vrabčáčku.

To je nechutný, tati.

Prima bejvák.

Všechno dobrý?

Jo.

Co zítra škola, těšíš se?

-Můžeš mít nový kamarádky. -To zní, jako bych měla nějaký starý.

Kam se podíváš, narazíš na nějaký píp...

-Mami, to se neříká. -Pardon.

Řekni "pipiny".

"Pipiny?" Já myslela "píči".

Hlavně si pamatuj, co jsem ti říkávala.

Tvoje odlišnost je tvoje síla.

A s tím si půjdu vybalit.

-Mám tě ráda. -Mám tě ráda.

Hele.

-Dík, žes byla tak v pohodě... -Mami.

...s tímhle vším.

-Vím, že je to narychlo. -Vůbec tě neodsuzuju.

Už dlouho jsem si s nikým takhle nesedla

a je to fakt fajn pocit, víš, mít někoho, kdo...

Já to chápu.

Odpočiň si, beruško.

Dobře.

-Mám tě ráda. -Mám tě ráda.

-Mám tě ráda... -Mám tě ráda...

Jak je?

Hustý boty.

Dík.

-Hezkej první den. -Díky.

Dobře vím, proč pták v kleci si teď zpívá,

když peří z perutí mu sype se,

jak v cestě ven mu překáží mříž rzivá.

Jen úpěnlivý výkřik ze srdce,

prosba, to jediné, co ještě zbývá -

vím, proč pták v kleci si teď zpívá!

Tento týden si přečteme kapitoly 1 až 4

z klíčové autobiografie Mayi Angelouové nazvané podle...

Ty kráso, vidíš to?

-Timmy. -Pardon.

Co se děje?

Hele.

Asi ti něco ukáplo.

Ty jo!

Ty kráso.

-Fakt humus. -Můžeme se tam vzadu uklidnit?

-Jacobe. -To je krve jak z vola.

Tak dost.

Uklidněte se.

Haló?

Asi bude uvnitř.

Haló?

To se stane každý. Timmy je čurák.

Neplýtvej na něho slzama. Nejsi v tom sama.

Každou nás někdy rozbrečel.

A taky, holka,

máš silný krámy a to si zaslouží oslavit.

-Frankie. -No tak.

Co? Jen jsem... Přijela jí teta z Červený Lhoty.

Na, vem si kraťasy.

Nosím je na tělák, jsou trochu zapocený, ale padnou ti.

Tak jo, prostrčíme je pod dveřma.

Děkuju.

Můžeš si sednout k nám.

Ne že by někdo fakt chtěl s náma sedět.

Díky.

-Ty bláho, fakt se na tebe podíval? -Uklidni se.

Frankie Jacoba miluje už od pátý třídy.

Cože?

Ne...

Ne.

Je něco jako můj brácha.

-Kdože to? -Nevlastní brácha.

Nebo už brzy nevlastní brácha.

Pardon, mám fakt křeče.

-To znám. -I já.

Mě se to netýká, ale lituju tě.

Co je?

Měly bysme se tenhle týden někdy po škole sejít.

-Jo. -Jo.

Dobře.

Mami?

Haló?

VZMUŽTE SE:

Jak Adam Harrison přichází na kloub krizi mužnosti.

POSVÁTNÁ MUŽNOST

Vypadni!

Proboha.

Necucneš si?

Jasně.

-Mami! -Víš, že se nedokážu ovládat.

-To bylo dobrý. -Ukaž, jak tancuješ.

Panečku.

To je roztomilý.

Hele.

Co to všechno máš?

Potřebovala jsem papíry kvůli tvé nové škole, ale znáš mě.

Všechno mám v krabici od bot a tam se to nedá najít.

Adam říkal, že mi to utřídí, tak to nesu do pracovny,

ale řekla jsem mu, ať si nedělá naděje...

Dík, žes mi vyprala džíny.