Hokum

Jsme blízko.

Najdu nějaký kámen.

Byli odsouzeni k záhubě.

Takhle to nemůže skončit.

Lebka nějakého…

To je v pořádku.

Pojď sem.

Žádný jsem nenašel.

Nedá se nic dělat.

Otoč se! Nehýbej se!

Řekl jsem: Otoč se!

JACKASS -NAPROSTÍ ŠÍLENCI

MATKA OTEC

LELIA BAUMANOVÁ ORO BAUMAN

OHM BAUMAN TRILOGIE DOBYVATEL

JAK TO ASI SKONČÍ?

MATKA OTEC

LELIA BAUMANOVÁ ORO BAUMAN

BILBERRY WOODS HOTEL, IRSKO

-Proč jste ho zastřelil? -Jsou to škůdci.

Skáčou po autech a poškrábou lak.

-Nestačilo ho zahnat? -Jsou to tvrdohlavá zvířata.

Postříkat ho vodou z hadice?

Ne.

Říkám ti to narovnu, Fergale, tu zdechlinu do lesa tahat nebudu.

Sklapni.

Fado, fado…

Kdysi dávno, hluboko v lesích, stála malá kamenná chýše.

A v té kamenné chýši žila stará Cailleach.

Čarodějnice.

Ta zlá stará čarodějnice, která lovila ztracené poutníky,

je nejdřív uvedla do transu, takže byli omámení

a bezbranní jako zvěř přitahovaná světlem lucerny.

Pak ta čarodějnice své ochromené oběti spoutala

a odvlekla ztracené poutníky na cestu podsvětím.

A občas se z temnoty natáhla ruka nebo pařát

a urvala kus z těch, kdo šli na konci jejího řetězu.

Vydloubla oko.

Utrhla ucho.

A někdy malému chlapci vzala něco, co pro něj mělo větší cenu než oči nebo uši.

Napadá vás, která část těla to asi byla?

-To jsou vaše děti? -Ne.

Běžte za rodiči.

A už nemluvte s cizími lidmi.

Na světě jsou horší věci než cizí lidi, Amíku.

-Nevzbudili jsme tě? -Pane Cobe, omlouvám se.

Telefonoval jsem a myslel si, že Alby hlídá recepci…

Mně se neomlouvej, ty hlupáku. Omluv se hostovi!

-Omlouvám se. -Co kdybyste se staral o sebe?

To je moje starost. Jsem majitel.

Jmenuji se Bauman, mám rezervaci.

Když se tady podepíšete… Pan Bauman.

Pan Ohm Bauman, Pullman City, Washington.

Rezervace na týden, vítejte.

Zamkni to.

Alby ho odtáhne do lesa.

Jídelna je támhle dole chodbou. Snídaně se podává od sedmi do deseti.

Zítra večer pořádáme halloweenský večírek s živou hudbou,

koktejly, kostýmy, mělo by to být craic.

„Craic" je výraz, kterým tady v Irsku označujeme dobrou zábavu.

Mohl bych dostat pokoj co nejdál od té „zábavy“?

-Musím pracovat. -Co děláte?

Jsem spisovatel.

-Bude tam mít naprostý klid. -Děkuji.

Moment, Bauman. To jméno znám.

Myslím, že můj syn je váš velký fanoušek!

Jste celebrita.

Kdybychom mohli cokoli udělat, aby byl váš pobyt příjemnější,

stačí vytočit nulu a dát nám vědět.

Dobrá.

-Nepodepsal byste synovi vaši knihu? -Ne.

Přes tohle se nikdo nedostane.

Drží to pevně.

Do háje.

-Ztratil jste se? -Co myslíte?

S tímhle přístupem vás klidně nechám bloudit.

Promiňte, jen nemůžu najít svůj pokoj. Měl by být tady, ale není.

-Ano, tudy. -Děkuju.

-Jste v Irsku poprvé? -Ano.

-Líbí se vám tu? -Ano.

-Tady je váš pokoj. -Děkuji.

-Užijte si pobyt. -Díky.

Promiňte, nevíte náhodou, kde je Big Redwood?

BILBERRY HOTEL BIG REDWOOD

-Kdo to byl? -Ježíši…

Moji rodiče.

To je mi líto.

Nedáš si něco k pití?

Asi bych potřeboval něco ostřejšího než mléko.

Není nic silnějšího než tohle.

-Domácí pálenka? - Poitin.

Uisce beatha.

Voda života.

Páni, to je teda síla.

Jestli chceš něco, co porazí démony, místo abys před nimi jen utíkal…

Lysohlávky.

Psilocybin.

Zcela přírodní.

Ty houby sám sbírám, suším a drtím.

A dávám si je s kozím mlékem.

-Co s ním uděláš? -Pohřbím ho.

Víš, proč lezou na auta?

Kozy taky rády žerou houby.

A když začnou působit, hledají lesklé plochy, protože…

Když se díváš sám sobě do očí, prohlubuje to rauš.

Může to být nebezpečné.

Zvlášť když je poblíž nějaký hajzl s kuší.

O tom mi ani nemluv. Málem jsme se kvůli tomu porvali.

Díky za pití.

-A nelez na žádná auta! -Neboj!

Ta chlapcova lebka je široko daleko jediná tvrdá věc.

Ten dobyvatel udeří chlapce lahví a zabije ho,

ale ta láhev se stejně nerozbije.

Nakonec odejde do pouště, aby tam zemřel.

-Proč tohle píšete? -Jak to myslíte?

-Je to strašně depresivní. -Má to člověka rozhodit.

Tohle nebudu číst. Ne, jestli to skončí takhle.

Několik mých románů, které končí špatně, už zfilmovali,

ale ve filmu jim dali šťastný konec.

Tak to je lepší.

Připomínáte mi moji matku.

-Vaši matku? Kolik myslíte, že mi je? -Když byla mladá.

Ona byla…

-Vypadá šťastně. -To fotil otec.

Byli tady na líbánkách. Vždycky se sem chtěli vrátit.

Vážně? Proč se nevrátili?

-Zemřela o pár let později. -Byla velmi mladá.

-Jak zemřela? -Zavraždili ji.

Střelili ji do obličeje, když se vracela z práce.

-Chytili toho, kdo to udělal? -Byl příliš mladý na to, aby ho potrestali.

Měli ho oběsit.

A co váš otec?

Stalo se z něj monstrum a upil se k smrti.

Roky jsem měl jejich popel a nevěděl jsem, co s ním.

Věděl jsem, že tady byli šťastní, takže…

Všiml jsem si, že apartmá pro novomanžele je zavřené.

-Neubytovali se v něm tehdy? -Je zavřené už hodně dlouho.

-Víte proč? -Protože tu žádný pár netráví líbánky?

Straší tam.

Čarodějnice.

Pan Cob říká, že ji tam před lety uvěznili.

Snažila jsem se přemluvit Mala, aby panu Cobovi ukradl klíč,

abych se tam mohla podívat, ale odmítl.

Ještě jsem neviděla žádného chlapa, který by se tak bál vlastního tchána.

Proč vás ten pokoj tak zajímá?

Abych zjistila, jestli tam ta čarodějnice opravdu je.

A co když je? Copak se nebojíte, že si vás „vezme“?

-Vzala bych si s sebou křídu. -Křídu?

Kdyby vás někdy honila čarodějnice,

nakreslete kolem sebe kruh, ochrání vás.

Kdybych si někdy myslel, že mě honí čarodějnice,

raději půjdu k psychiatrovi, nebudu spoléhat na kus křídy.

Perfektní, Alby, pověz Ohmovi, co jsi zažil nahoře s čarodějnicí.

Haló?

-To se stalo. -Nesmysl.

Neboj se, Alby, já ti věřím.

Fiono? Zásilka k podpisu.

Hned jsem zpátky.

Užíváte si pobyt, pane Baumane?

Asi jo.

Když jsem viděl to jméno, nemyslel jsem, že to budete opravdu vy.

-Co tady děláte? -Kdo ví?

Nechci vás obtěžovat, ale chtěl jsem vám říct,

jak moc pro mě vaše knihy znamenají.

Hodně se s vašimi postavami ztotožňuju.

To je trochu znepokojivé,

vzhledem k tomu, že ty stránky jsou plné hluboce narušených a zoufalých lidí.

Nahráváte si všechny své nápady?

Ano.

Během našeho rozhovoru mě zrovna něco napadlo.

Nápad na novou postavu: naprosto bez charismatu, úplně mimo realitu.

Naprostá neschopnost vycítit okolní atmosféru.

Je pravda, že konečně píšete závěr trilogie Dobyvatel?

Jak mám sakra vědět, co jste četl?

Ne, jen se ptám, jestli konečně píšete závěr.

Zvažuji, že to možná nechám otevřené.

Jste spokojený s tím, jak to skončilo?

Taky jsem spisovatel.

Někdy je těžké čelit prázdné stránce.

-Tohle je váš halloweenský kostým? -Ne.

-Pracuju tady, abych zaplatil účty. -Takže nejste spisovatel, ale portýr.

Ne, jsem spisovatel, jen mi za to ještě neplatí.

Je těžké přimět nakladatele, agenty nebo kohokoli jiného,

-aby si něco vůbec přečetli. -Jistě.

Vlastně mám ten rukopis ve skříňce.

-Nepodíval byste se na něj? -Ne. -Proč ne?

-Ježíši… -Jestli chcete uspět jako spisovatel,

musíte mít sakra hroší kůži.

Co se ti stalo?

-Co se tady stalo? -Nikdy nechtějte potkat své idoly.

-Dám si ještě jednu. -Ta bude poslední.

Na depresivní konce.

Alby?

Můžeš otevřít ten pokoj?

NERUŠIT!

Já vím, jen mám divný pocit. Neotvírá.

Dost nasával, asi se válí ve vlastních zvratcích.

-Popálil mi ruku… -Otevři ty dveře!

Jak myslíš.

Pane Baumane?