Redux Redux

REDUX REDUX

Speciální nabídka je na tabuli, zlato.

Přinesu vám menu.

Zlato?

Promiňte.

Dám vám radu.

Vyberte si něco z první strany.

Protože ty nóbl věci vzadu nevypadají jako na těch fotkách.

Nechci nic z kuchyně. Musím jít.

Přinesu vám něco na cestu. Vypadáte, že byste to potřebovala.

Díky, Deb.

- Kde je její tělo? - Kdo kurva seš?

Číslo 12. Chcete žít?

Řekněte mi o ní všechno.

Jak se jmenuje? Jak vypadá? Kde je?

Jmenovala se Anna.

Žila celých 14 let.

A proč? Aby narazila na vás?

- Abyste ji odhodil do příkopu? - Počkejte.

Kde je? Pamatujete si to vůbec?

Prosím.

Sakra.

Potřebujete ještě trochu času?

Kdo dělá v kuchyni?

Nevím. Gustavo a Marvin.

Hledáte někoho?

- Deb! Můžeš jít sem? - Neville v práci není?

V burgru jsem měla vlas, nechutný. Chci vrátit peníze.

Celej ho snědla.

Dala ho tam schválně. Mohla jsem něco chytit...

Smetanu a cukr?

Stůjte.

Ani hnout. Nehýbejte se!

Stůjte!

- Hej, chcete pomoct s hledáním? - Ne, díky!

Budu potřebovat vidět vaši smlouvu o zapůjčení.

Madam? Madam, vypněte motor!

Vystupte z auta. Vypněte motor.

- Uhněte! - Do prdele!

Pronásleduji podezřelou.

Kurva.

Kurva...

Do prdele.

Sakra.

Stůjte!

Rychle!

Vyjděte ven!

Otevřete dveře!

Řekl jsem otevřete!

Vyjděte kurva ven!

Vyraž je!

- Máte volné nějaké vedlejší pokoje? - Ne.

Nebo dva pokoje vedle sebe s dětskou postýlkou?

Můžu vás dát do pokojů 12 a 13.

- Zdravím. Omlouvám se. - Můžu v tom pokoji zůstat?

Prosím?

Vím, že je to divný, ale dveře byly otevřený, tak...

Už jsem si dovnitř dala věci.

- Hej. Ahoj. - Ahoj.

Nemáš náhodou zapalovač?

Před dvěma týdny ještě jo, ale přestal jsem. Omlouvám se.

- Sakra. - Určitě jsi přestal?

Nedáváš si jen pauzu?

Jsem si celkem jistej.

Mám nikotinovou žvejku.

Ale je trochu ulepená.

Jak bych mohla odolat?

Seš tady nová?

Uvnitř to tak děsivý není.

Jo, už jsem něco podobnýho absolvovala.

Někdy si říkám, že zajít na pivo pomůže víc.

Jo. Rozumím.

Co myslíš?

Na to pivo?

Jakože my dva?

Jo.

Leda bys nepřestal i s tím.

Nemůžu tam jít.

Pozvu tě na pivo. Nebo na rum s kolou.

To je mý oblíbený pití.

Na prvním setkání jsem byl

asi měsíc potom, co moje žena zemřela,

a byl jsem na tom emoci... Bylo to zlý.

Přišel jsem pozdě a všem jsem se omlouval.

Sednul jsem si a jeden člověk vyprávěl příběh o tom,

jak sjel a narazil autem do mýtné brány.

A další žena mluvila o vaření pervitinu...

Došlo mi, že jsem na špatným setkání.

Jo.

Sledoval jsem, jak všichni vyprávějí své příběhy,

a v tu chvíli mi nedošlo, že tam člověk nemusí nic říkat,

takže jsem se bál, že mě budou mít za vetřelce,

pokud nevyrukuju s nějakou stejně děsivou historkou.

V životě jsem tvrdý drogy neviděl

a představil jsem si, jak beru pervitin a klesnu na dno,

jak někoho rozpustím ve vaně. V hlavě jsem měl Perníkovýho tátu.

Procházel jsem si v duchu epizody a snažil se si je vybavit.

Ale když na mě přišla řada, omluvil jsem se.

To bylo moje první setkání.

Já strávila celý moje první setkání

sběrem odvahy mluvit o své dceři

a v rohu tam seděl 20letej kluk, emočně úplně na dně,

a nahlas brečel, tak jsem se zarazila a přenechala mu slovo,

přišlo mi, že mu zemřeli rodiče.

Jasně.

Ale ukázalo se, že právě dostal kopačky.

No tak, kluku, seber se.

Ty jsi ztratila dceru?

Už je to dávno.

Promiňte... můžeme zaplatit?

Vypadneme?

- Jasně. - Bydlíš blízko?

Jo, jasně.

Irene?

Nevím, jestli si mě pamatuješ. Jsem paní Bakerová.

V deváté třídě jsem tě měla na algebru.

Asi jste si mě s někým spletla.

Irene Kellyová?

- Mami, to není ona. - Cože?

To není ona. Zemřela, mami.

Našli ji potom, co zemřela její dcera.

Můj bože, máš pravdu.

Omlouvám se. Byla mou studentkou.

Jste jí strašně podobná.

Radši půjdu.

Hej.

Promiň, je to hloupý.

- Ne, já se omlouvám. - To bylo šílený. Jsi v pořádku?

Jo. Já nevím. Ta žena si mě s někým spletla

a asi mě to trochu vyděsilo.

Mám pocit, že bych tady neměla být.

Znala tvoje jméno a pak řekla, že tě našli po smrti tvojí dcery...

Asi se shodneme, že to bylo trochu...

Snažím se to pochopit.

Jsem ráda, že jsi přestal kouřit.

Myslím, že jsi z nejhoršího venku.

Nepotřebuješ, abych ti to zkazila.

Vypadáš dobře, Jonathane.

Můžu ti něco říct?

Jo, jasně.

Už jsme se potkali.

Kdy?

Minulý týden.

I týden předtím.

A týden předtím.

Pak jdeme do baru...

a pak si to rozdáme ve tvým autě.

Dobře.

Je to to nejbližší, co by se u mě dalo nazvat vztahem.

To jsi do nich dala PCP?

O čem to mluvíš?

Už dlouho jsem ti to chtěla říct.

Setkali jsme se a šukali stokrát v jiných paralelních vesmírech.

Cestuju jimi.

Já...

V jednom vesmíru jsem s tebou zůstala dva měsíce.

Co je to?

Kdy jsi to fotila?

Neměj strach.

Na svých cestách hledám svou dceru.

Hledám svět, kde nebyla unesena a zavražděna.

Ale v každým vesmíru je to stejný. Pokaždý.

Změny jsou tak malý, že si jich skoro nevšimneš.

Ve všech vesmírech je mrtvá.

Tak pořád zabíjím toho šmejda, co jí to udělal,

znovu a znovu a znovu.

Nemůžu přestat. Nemůžu skončit.

O všechno mě připravil.

Ani už nevím, kdo jsem.

Co si dáte?

Je dneska v práci Neville?

Hodil se marod.

Je to váš kamarád?

Ne.

Sakra!

Kdo kurva jste?

- To je dobrý. Neublížím ti. - Padejte ode mě!

- Můžu ti pomoct. - Vypadněte!

Bože!

Sakra.

Jsem na tvý straně. Dostanu tě odtud. Pojď.

Když na nás skočí, bodni ho do břicha a uteč.

Sakra.

Je to dobrý.

Je tady?

Utekl.

Budeš v pořádku.

- Nemusíš se ho bát. Postarám se... - Utekl.

Najdu ho.

- Kousek odtud je policejní stanice... - Ne.

Kde bydlíš? Hodím tě domů.

Někam tě odvízt musím.

Mám děsnej hlad.

Vezmu tě, kam budeš chtít.

Někdo si o tebe dělá starosti.

O tom pochybuju.

Kde žiješ?

V azylovým domě na Fletcherově.

S děckama, co se neumí chovat.

Ten chlap mě sebral v den, co jsem zdrhla, jaká náhoda.