Wonka

Sedm dlouhých let já brázdil oceány,

sedmi mořím sbohem dát teď nastal čas.

Město, kolem nějž jsem spřádal svoje plány,

leží přímo za obzorem,

zvonů přístavních zní hlas.

Země na obzoru!

Kabát nadranc mám, na kufru šrámů fůru.

Au revoir, kuchaři.

Do mých škrpálů déšť volně může lít.

Promiň, kuchaři!

Po tkaničce z boty

vyšplhám se vzhůru.

Jestli mám se vypracovat,

musím do úmoru dřít.

Vše, co mám, jsem do své čokolády nalil,

recept svůj bych světu rád teď ukázal.

Zlom vaz, Willy!

V kapse jen tucet stříbrných

mě pálí.

Sbohem, kuchaři!

Já všech snílků jsem král.

V každé ulici tu slavný podnik mají,

je tu Brandino i bar Parisien.

-Mapku restaurací? -Díky.

Z mapky snáze zjistím, kde se dobře najíst.

GALERIE GURMÁNŮ

Dvanáct stříbrňáků měl jsem,

náhle deset jich mám jen.

Jsou tu k mání plody, o kterých jsem sníval.

Tři stříbrné, pane.

Výše cen se mi však přemrštěná zdá.

Rozbil jste mi dýni, tak plaťte.

V kapse...

Pět, šest, sedm...

...šest jen mi stříbrňáků zbývá.

Já všech snílků jsem král.

-Vyčistit kabát? -Ne, dík.

-Kolínskou? -Ne, dej mi pokoj.

GALERIE GURMÁNŮ

Teď nám

se splní sen dávný...

SLUPLGROŠ POCHOUTKOVÁ ČOKOLÁDA

...Gurmánů galerii zřít.

FEINSTE SCHOKOLADE KRUTICHVOST

Oči navrch hlavy, mami...

KRUTICHVOST

...vážně z toho mám.

Známý čokoládník všude, kam se podívám.

Zde můj osud čeká,

až si ho sám stvořím.

I když snad

jak rachejtle při tom shořím.

Všechen cukrářský um

do toho vložím.

Já všech snílků

jsem král.

Jo!

SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ WONKOVA OBCHODU

Zákaz denního snění.

K PRONÁJMU ZÁKAZ DENNÍHO SNĚNÍ

V tomhle městě každý úspěch může zažít,

stačí talent, k tomu píle nezměrná.

Zatajili mi však, jak se musím snažit,

když mi dvanáct stříbrňáků

víc než na den stačit má.

Neměl byste stříbrňák, ať máme kde přespat, pane?

Jistě.

Tady. Berte, kolik potřebujete.

Děkuju.

V kapse jen jeden stříbrňák mi zbývá.

Já snílků jsem král.

Nádhera.

Čas na malý šláftruňk.

Aha.

Ahoj, pejsku. Necháš toho? No tak, kšá!

Běž pryč. Dost!

Tak mazej, kšá! Kšá!

Fuj!

Sedni.

Omlouvám se za Drobka.

Bůhvíproč se mu líbí vaše haksny.

To asi ty kalhoty.

Mám je od pošťáka z Pešti.

Tak to bude tím.

Drobek by honil pošťáky, jak je den dlouhej, kdyby mohl.

Viď, kamaráde?

Nechcete doufám spát tady, mladej pane?

Jen na jednu noc.

Zítra touhle dobou už budu v balíku.

Zejtra touhle dobou už budete zmrzlej na kost.

Ale nenechte se vysmát.

Možná je na kempování moc chladno.

Jenže já dnes bohužel jaksi nemám na nocleh.

Ale to je mi lapálie.

Ještě že shodou okolností

znám někoho, kdo vám s tím možná helfne.

Vážně?

A jsme tu, pane Wonko. Všude dobře, doma nejlíp.

Dej ty špinavý pracky z mý kliky, ty podvraťáku.

Jestli jsi to ty, Běliči, doufám, že máš gin.

Mám něco lepšího než gin, paní Valchová.

Hosta.

Proč jsi to neřekl hned?

Pojďte dál, pane.

Vítejte v našem penzionu a prádelně u Valchové a Běliče.

Udělejte si pohodlí, zahřejte si kosti u krbu.

Gin?

Nudlo!

Ano, paní Valchová?

Odlož tu knížku a dones hostovi gin.

Je chudák zmrzlej na kost.

Díky, paní Valchová. Jste moc laskavá a váš manžel taky.

Manžel?

Tenhle?

Manžel.

To by se ti líbilo, viď?

Ne.

Kdepak, já čekám na onačejší partii, než je tenhle línej balík.

Čin-čin.

To je tedy setsakramentský dryák.

Jel by na to i auťák.

Tak copak bysme si přáli? Pokojík?

Inu, ano, ale...

Pan Wonka je dočasně ve finanční tísni.

Ale nepovídejte!

Bohužel, paní Valchová.

Ale to se brzy změní.

-Vážně? -Víte,

jsem svého druhu kouzelník,

vynálezce a výrobce čokolády.

A hned zítra ráno mám v plánu odtajnit v Galerii gurmánů

svůj doposud nejpodivuhodnější výtvor.

Budete valit bulvy, až spatříte mou...

Konvičku?

Ne, v té vařím čaj.

Vteřinku.

To je do polívky.

Někde to tu mám.

Bez obav, pane Wonko. Vidím, že jste schopnej člověk.

Dáme vám nabídku na míru.

Podnikatelskej balíček.

Pokoj stojí stříbrňák na noc,

ale platí se až v šest večer.

Stihnete do zejtřka schrastit pár floků?

Bohatě, paní Valchová.

Děkuji.

Maličkost, ráda pomůžu bližnímu v nouzi.

Teď mi to jen tady podškrábněte, a je to.

S radostí.

Přečíst dodatek.

Cože?

Díky, Nudlo. Můžeš jít.

Co to říkala?

-Kdopak? -Ta dívka.

-Jaká? -No tamta. Jako by říkala

"přečíst dodatek". Je dost dlouhý.

SMLUVNÍ PODMÍNKY

Je nekonečný.

Nudlu neberte vážně, pane Wonko. Je poťachtaná.

Poťachtaná?

Má sirotčí syndrom.

Sirotčí syndrom?

Sirotčí syndrom.

Sirotčí syndrom!

Našli jsme ji jako škvrně

ve shozu na prádlo a já dobračka se jí ujala

a dělám, co můžu, pane Wonko, namouduši,

ale zůstala v ní podezíravost.

Všude vidí nějaký spiknutí.

Chudák holka.

Ano.

Tohle jsou jen obyčejný smluvní podmínky,

ale kliďánko se na ně číhněte.

Jen si to prolítnu.

Ano, zdá se to být v pořádku.

Vážně?

Nazdar.

Tak vás u nás vítám.

PŘIJĎTE NA NOC, ZŮSTAŇTE NAVŽDY!

Tady, pane Wonko.

Podnikatelský apartmá.

Postel s nebesy, umyvadlo včetně mýdla

a mentolka na polštáři.

Úžasné.

Moc milí lidé.

Nudlo!

Ty čudlo!

Ano, paní Valchová?

Všude tě hledám.

Co mi chcete?

Dát ti za vyučenou, ty knihomolko.

-Co jsem provedla? -Však ty víš, ty spratku!

-Nekruť se! -Ne, prosím!

Jestli mi budeš znova kazit kšefty,

nechám tě tu hnít celej tejden. Rozumíš?

Ano, paní Valchová. Omlouvám se, paní Valchová.

No to bych prosila.

Je to tu, mami.

Dámy a pánové v Galerii gurmánů,

jmenuji se Willy Wonka