Naomi

Naomi... Můžeš chodit?

NAOMI 7. díl

Pojď.

Prosím.

-Pomalu. -Týme šest, hlaste se.

Máte tu holku?

Potřebujeme posilu. Do kantýny ve 4. patře.

Musíme jít. Pojď.

Opatrně. Opatrně. Opatrně.

Tady je rozvodna.

Pomalu, pomalu, pomalu.

Tahle budova má tlumicí technologii. Potlačuje naše schopnosti.

Teď získáme trochu času navíc.

Musíš odpočívat.

Zachránil jste mě.

Co se tam stalo?

Ten stroj tě vyčerpal. Cítila jsi to?

Měla jsem pocit, že mě to rve na kusy.

Jako by mé tělo mělo explodovat.

Doktorka Bellová se snažila znovu využít tvou energii.

Znovu využít? Na co?

Na nic dobrého.

Proč mi pomáháte? Vlastně vás neznám.

Vy neznáte mě.

Znám tě líp, než si myslíš.

Co tím chcete říct?

Nechápu, čím jsem si zasloužila vaši nenávist.

Necítím k tobě nenávist, Naomi.

Ale tohle místo je velmi nebezpečné.

Měla jsi mě poslouchat.

-Myslela jsem, že mě chcete vyděsit. -Snažil jsem se tě varovat.

Bez urážky,

ale jak jsem to měla vědět, když mi neřeknete pravdu?

Protože nejsi připravená.

Potřebuju odpovědi. A když mi je nedáte, najdu si je jinak.

Je toho na tebe příliš.

Zvládnu to.

Od té záležitosti se Supermanem se cítím zmateně.

Mám tyhle schopnosti, ale nevím proč nebo jak.

Vím, že jsem ze Země 29, ale nic o ní nevím.

Myslím, že vy ano.

Prosím, řekněte mi pravdu.

Máš pravdu.

Už nazrál čas.

Možná přijde den, kdy tu nebudu moct být.

-Co chceš vědět? -Všechno.

-Nevím, kde mám začít. -Začněte od začátku.

Bude lepší, když ti to ukážu.

Xandere. Počkej. Jaký byl zápas?

Prohráli jsme o pět.

Nikdy nám nepřestanou lámat srdce, co?

-Dnešek platí? -Nenechám si to ujít.

-Jo? Dobře. -Tak jo.

-Co to bylo? -Byla jsi ve vzpomínce.

Přišlo mi to skutečné, jako bych tam vážně byla.

Protože to nebyla normální vzpomínka.

Říká se tomu mentální teleportace.

Navázal jsem mezi námi spojení.

Vzpomínku jen nevidíš, cítíš ji.

Zažíváš ji.

Byl jste to vážně vy?

Měl jste džínovou bundu.

Tehdy jsem byl jiný.

Měl jsem přátele.

Život, domov.

Bylo to už dávno.

Nemusíš vidět všechno.

-Proč cítím čokoládu? -To jsou květiny nebula.

Byly v restauraci.

Květina nebula, o té jsem nikdy neslyšela.

Ne, nemohla jsi.

Naomi, ukazuji ti to všechno, abys viděla, jaké to bylo.

Než se všechno změnilo.

To byla dobrá noc.

Poslední dobrá noc.

Krásná doba

na krásné planetě.

To byla Země 29?

My jí říkáme prostě Země, ale ano.

Nemůžu uvěřit, že konečně vidím, odkud jsem.

-Má dva měsíce. -Jako mnoho planet.

Jeden měsíc je vzácný.

V tom je tahle Země nezvyklá.

Proč jsou ty planety rudé?

Jinak absorbují světlo.

Je to krása.

Bývala.

V Portlandu jsem potkala ženu, zavedl mě k ní disk.

Akiru.

Říkala, že jste planetu zničil.

Nevěř všemu, co ti lidé říkají, Naomi.

Musíš se naučit myslet sama za sebe.

Ale jak to mám udělat, když nemám všechny informace?

Co jsem získala své schopnosti,

ukazujete se na divných místech a říkáte, ať se držím dál.

Proč mi teď říkáte pravdu?

Některá pravda je na člověka příliš.

Co může být tak hrozného, že jste mě radši děsil?

Musíme jít.

-Jak se cítíš? -Lépe.

Dobře. Dobře.

Nebude se ti to líbit, ale podle modrotisků

je tohle naše cesta ven.

-To je ventilační šachta? -Ne tak docela.

STAR Labs jsou poháněny takzvanou plazmovou fyzikou.

Předpoklad, že hořící plazma tvoří soběstačnou fúzní reakci.

Takhle ji ventilují.

Takže když se tam zasekneme, utopíme se v hořící plazmě.

Naomi. Máme 30 minut, než budou zase větrat.

To zvládneme.

-Haló? -Ahoj, zlato! Pojď dál.

Zdravím, paní M. Cítím tu ananas?

-Greg dělá večeři. -To je Annabelle?

Zdravím, pane M. Co dneska podáváte?

Mou speciální domácí kváskovou pizzu s...

Čerstvou omáčkou marinara ? Vždycky děláte nejlepší pizzy.

-Zkoušíme novou troubu na pizzu. -Přidáš se?

Máme spoustu čerstvého ananasu.

Dobrou pizzu Havaj miluju, ale přišla jsem za Naomi.

Mysleli jsme, že je s tebou na zápase.

Jasně, jo. Byla se mnou na zápase.

A teď jsem tady, protože jsme se spolu měly učit.

Pořád v pohybu, co?

Asi jsme řekly u mě doma a já prostě zapomněla.

Viním z toho adrenalin z vítězství, víte?

Do toho, Ducks!

-Snad to není moje kůrka. Kůrka! -Bože.

Zlato, kde sakra jsi?

-Ne, to asi nezvládnu. -Zvládneš. Prodýchej to.

Myslela jsem, že mi řeknete, že jsem vás zklamala.

Jsem jen zklamaný, protože vím, kým bys mohla být.

Ne proto, že se bojíš.

Jsme v jižním křídle. Nevidíme je.

Počkáme, až bude čistý vzduch.

Naomi,

když jsem byl mladší, bál jsem se pořád.

Skoro všeho.

Jako by se mě ten strach nechtěl pustit.

Ale beze strachu nemůže existovat odvaha.

Bál jste se.

Cítila jsem to.

-Myslel jsem, že umřu. -Lidi z naší planety mohou umřít?

-Nemají všichni schopnosti? -Před tou nocí je neměl nikdo.

Takže ty vaše způsobil pád fialového meteoru?

To úplně ne.

A co mé schopnosti? Získala jsem je ten večer?

Stalo se to, než ses narodila, Naomi.

Tvé schopnosti jsou jiné.

Hodně dlouho jsme neznali žádné vysvětlení.

Někdo si myslel, že jde o invazi.

Ostatní to měli za nehodu.

Pak jsme zjistili, že to byla environmentální katastrofa.

Jako globální oteplování?

Lidé jsou ke své planetě nedbalí. My jsme nebyli.

To, co se tehdy stalo, jsme nemohli ovlivnit.

-Takže tehdy všichni získali schopnosti? -Ne.

Vzpomínáš, jak ses cítila, když se objevil Superman?

Když sis uvědomila, že jsi jiná?

Jo, cítila jsem se sama.

Jako by mi nikdo nemohl rozumět.

Taky jsem se tak cítil.

Dokud jsem si neuvědomil,

že nejsem sám.

Občas zapomínám, jaké je to štěstí, že žijeme v tak krásném světě.

Naprosto souhlasím.

Můžu vám koupit drink?

Nejsem člověk, se kterým byste chtěla pít.

Teď už ne.

V tom se mýlíte, Zumbado.

Odkud znáte mé jméno?

Nikdy jsem nechápala, proč si lidé spojují oheň se smrtí.

Chápu, že může být ničivý,

ale oheň může také znamenat nový začátek. Nový start.

Jmenuju se Akira.

Dost o mně. Co děláš ty?

Jsem mineraložka, zkoumám složení vzácných částic.

To zní dost důležitě.

To nevím, ale má práce mi umožňuje řešit

nesrovnalosti na planetě v reálném čase.

K jedné došlo někde tady.

To vysvětluje, jak jsi mě našla.

Ale nevysvětluje to, jak to, že dokážeš tohle.

To taky nedokážu vysvětlit.

Tu noc, kdy se to stalo, jsem viděla komety

a cítila zemětřesení...

A pak jsem zjistila, že mohu manipulovat s ohněm.

Tak co podle tebe způsobilo tyhle...

Ani nevím, jak tomu říkat...

Dovednosti?

Už dřív došlo k evolučním mutacím, ale tohle bylo...

náhlé.

Bylo to precizní.

-Mám teorii. -A jakou?

Osud.

Jako že jsme všichni součástí nějakého kosmického plánu?

Vážně tomu věříš?

Vím, že ve vesmíru působí síly, které nemůžeme ovlivnit.

A že v tom musíme všichni sehrát roli, ať o tom víme, nebo ne.

Nevěřím na osud.

Možná jednou budeš.