Wish (望み)

PŘÁNÍ

Žil byl jednou jeden mladý muž,

jenž věřil, že nic není důležitější než lidská přání.

Ne ledajaká,

ale ta, která vás ženou vpřed.

A která vás dělají těmi, jimiž jste.

Dobře však věděl, jak obtížné je

taková přání splnit.

A jak lehce se mohou lidské sny rozplynout.

A tak se rozhodl s tím něco udělat.

Po celém světě studoval neúnavně magii

a stal se mocným kouzelníkem.

Byl schopen ubránit jakékoli přání mu svěřené.

A lidem poctivým a úctyhodným jejich přání dokonce plnil.

Ten kouzelník si nebyl jist, zda svět jeho umění přijme.

Ale pak se svou věrnou manželkou našel

ve Středozemním moři ostrov.

Na něm společně zbudovali království, jemuž nebylo rovno,

a kde byli všichni i se svými rodinami vítáni bez ohledu na to, odkud pocházeli.

Nešlo by plout rychleji?

A k jejich radosti lidé připlouvali

ze široka daleka,

svěřovali mu svá přání z vděčnosti za ochranu

a také s nadějí, že jim je jednoho dne splní.

A všichni se shodují,

že nikdo si to nezaslouží víc

než můj dědeček.

Milovaný...

a hezký

muž, který dnes oslaví sto let.

Skončil jsi?

Přestal jsi mečet?

Valentino je velmi upovídaný.

Kéž bychom ti rozuměli.

Král pořádá obřad splnění přání!

Je to tu!

Určitě není náhoda, že král pořádá ten obřad

zrovna na tvé narozeniny.

Ťuk, ťuk, ťuk, na dřevo ťuk.

Dneska je tvůj den, sabo.

Já to cítím.

Ašo, upečeme dort.

Ne.

Ale já dort rád.

Nemůžu.

Poněvadž průvodcuju a pak

pomáhám. Pomáhám Dahlii.

Jo, no...

- Proč to říkáš takhle? - Jak?

Co máš za lubem?

Proč si to myslíš?

Protože slyším, jak mluvíš.

Dospívám.

Má mluva se mění.

Ašo!

Nemůžu, musím letět.

Uvidíme se na obřadu.

Nechám si ho ujít.

Mám z toho dobrý pocit!

Jsem tady!

Jsem tu.

Jen vydechnu.

A popadnu dech.

Hola, šalom, salam.

Můžem vyrazit?

Tohle je Rosas, tak vítejte v něm

Tady zázraky můžou se dít den co den

Tak báječné místo jen málokdo zná

Kde se všem jejich sen s životem prolíná

Mistrem tance chceš být?

Nebo snad vlasy až na paty mít?

Létat blízko hvězd?

To všechno můžeš si přát ještě dnes

Pojď žít s námi ve městě Rosas

Kde se tvé touhy promění v přání

A zmizí, co tě trápí

Pojď žít s námi ve městě Rosas

Je v něm lákadel tolik

Co jistě ti dlouhou chvíli zkrátí

Chceš v ráji žít? Je tvůj

Teď zveme vás

K nám do města Rosas

Tak dál, máme tu krále Magnifica

Sám městu Rosas základy dal

Měls vidět ty blesky, co zářily tmou

Ne, ne, to byl jen vtípek.

Ale má velkou moc

Je jedním z nás

A má švih

Hned láskou k němu vzplála bych

Jejda!

Hlas má jak med

A vaše přání vyplní hned!

Jo a když někdo z nás osmnáct oslaví

Svůj nejtajnější sen odevzdat králi smí

On přání pak hlídá a ví nejlíp sám

Komu jednou za měsíc jeho sen splnit má

Kdy splní tvůj? Co já vím?

To můj saba dočká se určitě dřív

Bolí to?

Mám se bát?

Máš se tím zbavit všech trápení a jít zas dál

Pojď žít s námi ve městě Rosas

Kde se tvé touhy promění v přání

A zmizí, co tě trápí

Pojď žít s námi ve městě Rosas

Je v něm lákadel tolik Co jistě ti dlouhou chvíli zkrátí

Chceš v ráji žít? Je tvůj

Teď zveme vás

K nám do města Rosas

Své přání bych dal hned.

Vážně to přání člověk zapomene?

V srdci vzejde, z mysli sejde.

Já chci vidět krále!

Máte štěstí. Obřad přání se koná dnes večer.

Přijďte se podívat.

- Tolik jídla! - Dobrou chuť.

Je to úžasné!

- Tady chci žít! - Moje řeč.

- Já už neodjedu. - Taková dobrota!

Pomoz mi!

Má kamarádko a profesorko rozumu.

Za hodinu mám pohovor.

Jsem tak na nervy, že určitě puknu.

Jaký pohovor?

Dahlio!

Ty myslíš u našeho k zulíbání pohledného krále.

Takhle to neříkej.

Má kámoška, králova učednice!

Budu slavná.

Už mi tuhne pusa.

Trémou.

Nescvrkla se mi? Mám pocit, že scvrkla.

Rychle. Na něco se mě zeptej.

Dobře. Ašo, co je tvá slabina?

Slabina?

Když mám nervy, ztrácím rozum.

Ne.

Jsi moc pečlivá.

Vážně? To je slabina?

A perfektní odpověď.

Nemáš zač.

Žádný strach.

Jsi obklopena přáteli.

Sůši?

- Sůši. - Ty já rád.

- Já první. - Bacha.

- Všichni z cesty! - Jo.

Sůši.

Sním je všechny.

- Ta je má. - Pomalu.

- Uhněte. - Sušenky miluju.

- Jsou citrónové. - Ale ne.

Jo.

Život je nefér.

Vem si mou.

Bazeemo, kde ses tu vzala?

Ahoj.

Vezmi si i mou. Nemůžu jíst.

Jo. Ten pohovor u krále.

Poslouchej.

Žádnej strach. Podržíme tě, když rupneš.

Gabo.

Čerstvý sůši.

Safi je pokejchal.

Dík.

Fuj.

Každopádně,

nedivím se, že zkoušíš podvádět.

Cože? Nijak podvádět nezkouším.

Ale jo.

Všichni víme, jak to je.

Svým učedníkům král přání plní

a členům jejich famílií zrovna tak.

Ne vždycky.

Možná vždycky.

Neslaví tvůj saba náhodou dneska stovku? A furt čeká.

Ignoruj ho.

Nehledě na to, že ty budeš slavit osmnáctiny.

Všechno nejlepší.

Za pár měsíců.

Dneska ne.

A svěříš své přání králi.

Nechceš přece skončit jako tady Simon, že ne?

Co je tady na Simonovi špatně?

No já nevím.

Jsi nějak nudnější.

Bez urážky.

Já že jsem nudný?

To si myslíte?

Nudný ne. Jen...

Klidný.

Neboj se. Jsi stále sám sebou

a král ti tvé přáni jistě brzy splní.

Na rozdíl od tvýho saby, kterej furt čeká.

Královna.

- Veličenstvo. - Královno.

Propáníčka.

Ašo, král tě očekává.

Už? Jdu pozdě?