De første 200 linjer.
Dobrá, zkusíme něco jiného.
Od začátku. Připravit. Raz, dva, tři.
Raz, dva, tři, čtyři. Držte rytmus.
Dva, tři, čtyři.
Cis, lesní rohy.
Dva, tři... Já tě vidím, Calebe.
Rachel, teď ty.
Zapomněla jsem si saxík, pane G.
Jo tak, zapomněla si saxík. A teď ty, Connie.
Rozjeď to!
Výborně!
Tak moment. Co se jí smějete?
No tak se nechala unést. To je dobře.
Vzpomínám si, jak mě kdysi táta vzal do jazzového klubu,
ale já tam vůbec nechtěl. Ale byl tam jeden pán.
Hrál kvartové akordy
a potom v mol...
A pak přidal vnitřní hlasy a bylo to jako by se rozezpíval.
A přísahám, že to vypadalo,
jako by se nad pódiem vznášel.
Ten člověk se ztratil v hudbě. Byl v ní. A nás všechny vzal s sebou.
A já se chtěl naučit
hrát jako on.
Tehdy mi došlo,
že jsem se narodil, abych hrál.
Connie to chápe. Viď, Connie.
Je mi 12.
Hned budu zpět. Procvičujte stupnice.
Promiňte, že vyrušuji, pane Gardnere.
Mé uši jsou vám vděčné.
-Hej! -Kvůli tobě ne. Ty hraješ dobře.
Nehraje.
Co si přejete, paní ředitelko?
Chtěla jsem vám předat tu dobrou zprávu osobně.
Už tu nejste na vedlejšák. Jste učitel hudby na plný úvazek.
Jistota zaměstnání. Zdravotní pojištění. Sociální.
Páni. To je skvělé.
Vítejte do učitelského sboru, Joe. Navždycky.
Díky.
KREJČOVSTVÍ
Po všech těch letech byly moje modlitby vyslyšeny.
Plný úvazek.
Je z tebe zaměstnanec.
-Jo, mami, ale... -Vezmeš to, že?
Neboj, mami. Mám plán.
To máš vždycky.
Ale měl bys mít i záložní plán, kdyby tvůj plán ztroskotal.
Záložní plán se hodí vždycky.
Joey, dřeli jsme se, aby se ti dostalo vzdělání,
a ty jsi chlap ve středním věku, co si u mě pere trenýrky.
A chodí s dírou na kalhotách.
Jo, ale...
S touhle prací budeš moct ty svoje kšeftíky hodit za hlavu.
A Bůh ví, že učitele tenhle svět potřebuje.
A uvědom si,
že si z muzicírování konečně uděláš kariéru.
Takže jim řekneš ano, že?
Prosím, řekni ano.
Jo. Určitě.
Dobře.
Haló?
Dobrej den, pane G. Tady Kudrnáč Lamont. Lamont Baker.
Ahoj, Kudrnáči! Rád tě slyším.
Ahoj, Kudrnáči! Rád tě slyším.
Klidně mi už můžeš tykat, Kudrnáči. Už nejsem tvůj učitel.
Tak jo, pane Gardnere.
Nově hraju na bicí v kvartetu Dorothey Williamsový
a dneska večer začínáme šňůru vystoupením v Půltónu.
Dorothea Williamsová! Děláš si legraci? Blahopřeju!
Umřel bych štěstím, kdybych mohl hrát s Dorotheou Williamsovou.
Tak to máte šťastnej den.
PŮLTÓN
PŮLTÓN
-Tak jste tu. -Ahoj, Kudrnáči.
Leon někam zmizel a my jsme v bryndě.
-Chápu. -Jsem rád, že jste přišel.
Můj kámoš Bishop říkal, že jste spolu hráli vloni v Brooklynu.
Prej jste byl skvělej.
Bylo to jen v kavárně.
Dorotheo.
Tohle je ten kocour, o kterým jsem ti říkal.
Můj učitel hudebky ze střední, pan Gardner.
Říkejte mi Joe, Dorotheo. Teda slečno Williamsová.
Je mi potěšením. Tohle je úžasný.
Joe je syn Raye Gardnera.
Takže už bereme i středoškolský učitele hudebky.
Pojďte, učitelskej. Nemáme celej den.
Co hrajeme?
Pardon. Nechal jsem se unést.
Joe Gardnere, kde jste se schovával?
Učil jsem hudebku na střední. Ale o víkendech...
Máte kvádro?
Sežeňte si kvádro, učitelskej. Prvotřídní.
Vraťte se večer. První show je v 9:00. Zkouška zvuku v 7:00.
Uvidíme, jak vám to půjde.
Jo!
Jo!
Vidíš to, táto? Tak se mi to líbí!
Koukněte se nahoru. Víte, kdo tam bude? Joe Gardner!
Nebudeš věřit, co se stalo. Dostal jsem ten kšeft. Jo!
Já vím. Dorothea Williamsová! Věřil bys tomu?
Pane! Něco se vám stane!
Hlavně to neříkej mojí mámě. Ano?
Na třídu kašlu. Teď jsem jiná třída. Teď jsem třída Dorothey Williamsový.
Víš, jak to myslím?
Pardon!
Co to...?
Haló?
Haló?
Kde to...?
Hej! Hej! Haló!
Brejden.
Jak se jmenuješ, hochu?
Jsem Joe. Joe Gardner. Tady vůbec nemám být.
Muselo to pro tebe být náhlé.
Třeba mně je 106 let.
Na tohle jsem čekala už dlouho.
-Na co? -Na Neznámo po.
Neznámo po?
Neznámo po?
Jako po životě?
-Jo. -A tamhleto je smrt?
Kam se hrabe můj sen o mroži.
Vzrůšo, že jo?
Ne, poslouchejte. Večer mám kšeft. Nemůžu umřít.
Obávám se, že na tvém názoru nezáleží.
Ale záleží. Neumřu v den, kdy jsem dostal šanci. Nemám čas.
Na tohle nemám čas. Jdu pryč.
Na tohle nemám čas. Jdu pryč.
Myslím, že zpátky bys chodit neměl.
Tohle se nesmí stát. Dnes nesmím umřít.
Můj život zrovna začal.
Co to bylo?
Ještě jsem neskončil. Musím zpátky.
Já nechci umřít!
Já nechci umřít!
Nemám hotovo! Utíkejte!
-Proč neutíkáte? -Těžko říct.
-Co je to s váma? -Těžko říct.
Kde mám kalhoty?
Nemám hotovo.
Můj ty bože.
S dovolením. Promiňte.
Pomoc! Ještě nemám hotovo. Musím zpět.
Můj ty bože.
Co?
Ale no tak, děti, nechte pana mentora na pokoji.
Pardon, nové duše. Sedmatřicítko, to stačí.
Podívejte se sem. Tiše, myšky.
Tiše, myšky.
Co jste zač?
Já jsem spojení všech kvantovaných polí ve vesmíru.
Zobrazené tak, aby ho váš mrzký mozek pochopil.
-Cože? -Říkají mi Hogo.
Hogo. Dobře.
Hele, my jsme v nebi?
Ne.
Tak na tom místě, co začíná na „p" a končí na „o"?
-Peklo. -Peklo. Peklo.
-Tiše, myšky. -Peklo.
Ztratit směr je tu snadné.
Toto není Neznámo po. Ale Neznámo před.
Neznámo před?
Neznámo před?
Teď tomu říkáme Přípravka. Změna značky.
Peklo.
Ne. Jste tady.
Takže jsem umřel?
Zatím ne.
Vaše tělo ještě drží.
Je to složité.
Zavedu vás zpět ke skupině.
Naskočte si, dušičky.
Vítejte v Přípravce.
Tohle se vám bude líbit.
-To je divný. -Co jako?
-Nesedí počty. -Jak prosím?
Jedna duše chybí. Nesedí to.
První zastávka je Pavilon vznětlivosti.
Vy čtyři. Šup dovnitř.
Vás pět bude roztržitých. A vy dvě? Proč by ne?
Počkat. Tady se tvoří jejich osobnost?
Ovšem. Myslel jste, že je mají lidé vrozené?
A jak se dostanou na Zemi?
Použijí Zemský portál.
Tedy až poté, co se jim dotvoří osobnost.
Haló? Haló?
Sbohem.
Počkat. Ne.
Ztrácíte se nám nějak často.
Nuže, mentoři. Najděte si každý svoje jméno...
-Ahoj, Hogo. Zatoulaný mentor. -...a pojďte dál.
Díky, Hogo.
Hele, já myslím, že sem nepatřím.
Rozumím. Mentorství není pro každého. Můžete to klidně vzdát.
Když o tom tak přemýšlím, tak by to mohlo být celkem fajn.
To ráda slyším. Hogo vás nasměruje.
Díky, Hogo. Běžte tamhle, co je Hogo.
Díky, Hogo.
To se tu všichni jmenují Hogo?
No comments yet. Be the first to leave one.