Outlander

Viděli jste…

Generál Schuyler potřebuje vojáky v pevnosti Ticonderoga.

Musíme vyřídit nějaké osobní záležitosti

ve Skotsku.

- Skotsko počká. - Nebyla jsem připravená jít do války.

- Nenechám tě jít beze mě. - Půjdu taky.

Měl dítě se svou mohawskou ženou.

Když duch není silný, dítě se v děloze nemůže uchytit.

Jste Denzell Hunter? Prý jste lékař.

- Ano. - Tohle je William Ransom. Je zraněný.

Zdá se, že z nejhoršího je venku.

Pozdravujte ho.

A dejte mu tohle.

Rád jsem vás poznal, slečno Hunterová.

Ucházím se o místo inspektora elektrárny.

To prostředí není pro ženy.

- Kde jsou sušenky? - Vzal je uchvatitel.

Je to postava z bájí ze severu.

Potkal jsem ho. Je skutečný.

CIZINKA

SINGAPUR

NA NÁMĚTY KNIH NAPSANÝCH DIANOU GABALDON

Pojď zpátky. To není…

Jeme. Mandy.

Mami.

Co to děláte?

Víte, že tu nemáte co dělat. Říkala jsem, ať si nehrajete na hřbitově.

Já vím, ale chtěli jsme hrát na schovku.

Mandy chtěla mluvit s dědou.

A proč zrovna tady?

Protože je tady.

Nebo ne?

Nevím.

Možná jo.

Nenašel jsi snad dědův hrob?

Ne.

Ale říkal, že když sem přijdu, mám mu tady nechat kámen. Udělal jsem to.

Postavil jsem mu mohylu.

Pojď se podívat.

Dneska ne, Jeme.

Půjdeme domů.

Mandy, ty pojď taky.

ČERVENEC 1776 BRIANNA

18. ČERVNA 1777 BRIANNA

Brianno!

Tady jsem.

Děti chodí pořád na hřbitov.

Zlato.

Ne, neviděla jsem náhrobní kameny rodičů.

A ani nechci.

Ale děti tam chodí za tátou.

- Jemmy říkal, že tam je. - Bree.

To mě mrzí.

Promluvím s ním.

Jen si

zase vymýšlí věci.

Jako s uchvatitelem.

Ale je možné,

že máma a táta jsou tam pohřbeni.

V dopisech psali, že dorazili do Skotska.

Vím, že jsme říkali, že se čtením dalšího počkáme…

ale hrozně mi chybí.

Bree…

čekali jsme dlouho.

Tak jo.

„18. června 1777.

Pevnost Ticonderoga.“

Co sakra dělají tam?

Drahá Bree,

jak jsi pochopila ze záhlaví dopisu,

ještě nejsme ve Skotsku.

Tvůj otec vstoupil do kontinentální armády.

Posledních pár měsíců jsme strávili v pevnosti Ticonderoga.

Jamie velí skupině mužů, jež jsme potkali na lodi,

kteří si říkají Fraserovi nepravidelníci.

Asi tušíš, že se to tvému otci líbí.

Snaží se vybudovat opevnění pro případ útoku.

Já zatím pomáhám nemocným a zraněným pod plukovníkem Stactoem,

co si bláhově myslí, že je skvělý doktor, a já ne, protože jsem žena.

Ian zjistil informace od indiánských kmenů

a poté se vrátil k nám.

Ze severu se k nám blíží britská armáda.

Ale generálmajor St. Clair věří, že pevnost odolá.

„Zůstaneme tu a pomůžeme,

než bude tvůj otec 10. července propuštěn ze služby.

Občas se mu zdá o vnoučatech.

Myslím na ně každý den.

Máme vás moc rádi.

Máma.“

Pevnost Ticonderogu znám. Táta mě tam vzal.

Aha.

Můžu se podívat do kronik.

- Třeba se tam o nich píše. - Radši ne.

Možná je lepší nevědět.

Plukovníku Frasere, jak jste pokročili s opevněním?

Za dva týdny bychom měli být hotovi, pane.

Výborně.

Plukovníku Kosciuszko.

Generále Fermoyi.

Mohu-li…

Podle mě hrozí útok

z kopce Sugar Loaf.

Pokud ho Britové obsadí, a podle mě se o to pokusí,

budou mít převahu.

Měli bychom tam okamžitě umístit muže.

Nemyslím si, že by se o takovou bláhovost pokusili.

Terén je příliš zrádný a příliš příkrý.

Jestli mají horaly…

Jistě, horaly.

Nebo kozy.

Člověk vyleze všude tam, co koza, pane.

A kam vyleze člověk, tam může vzít děla, která nás zasáhnou.

Tam děla nedokáže vytáhnout nikdo.

Horal ani nikdo jiný.

Generál St. Clair by souhlasil.

Můžu vás ujistit, že Burgoyne se neopováží zaútočit z hory.

Se vší úctou…

Můžete jít, plukovníku Frasere.

Pane Huntere,

říkáte, že nevěříte v násilí,

ale přiznal jste,

že jste porcoval mrtvoly.

Pro medicínské účely.

Nenazýval bych to násilím.

Některé věci z knih nevyčtete.

A kde jste ty chudáky sehnal?

Byli to popravení zločinci, ale…

Ale nazýváte mě surovcem,

když si myslím, že svět je bez nich lepší.

Ať jsou popraveni.

Nevěříte, že vzít někomu život je hřích?

Vzít život vrahovi?

Ne.

To je spravedlnost.

Ale armádní lékař?

Nedokážu pochopit, proč jste si nevybral klidnější profesi.

Když naši rodiče zemřeli,

můj příbuzný mi zařídil studium medicíny v Londýně.

Podle mě je to ušlechtilá profese, která se ke mně hodí.

Řekněme, že někdo spáchá zločin na vaší sestře, pane Huntere,

nebo na vašem bratrovi, slečno.

Drželi byste se svých principů?

Spoléháme se pouze na Boží soud.

Spíš na ochotu jiných páchat násilí za vás.

Budeme se muset shodnout na tom, že se neshodneme.

Naši víru nezlomíte.

Bojíme se pouze Boha.

Podívejte.

Dobrý den. Kampak míříte?

Do Albany.

Jste na špatné cestě.

Opravdu? Tohle je prý nejlepší trasa.

Jsem si jistý. Na křižovatce jste měli zahnout doleva.

Zpět je to několik hodin jízdy.

Neutáboříme se tady?

Pojďte k nám domů.

Manželka vám ráda uvaří a ustele.

To je od vás moc milé.

Snad si neděláte moc velkou škodu.

Nemíváme moc návštěv. Jezte.

Žili jsme tu v blahobytu, než tudy začali chodit vojáci.

Prosperovali jsme,

než nám začali brát úrodu.

Naše koně. Naše oblečení.

Která armáda?

Obě.

To mě mrzí.

No jo.

Nemáte hlad? Ani jste se toho nedotkla.

Omlouvám se. Potřebuju na vzduch.

Slečno.

Jste v pořádku?

Musela jsem pryč od zápachu toho jídla.

Viděl jste…

Ne. A budu radši, když nebudu vědět nic.

Měli bychom být vděčni,

že se s námi Johnsonovi podělili.

Vzhledem k okolnostem.

To máte pravdu.

Za úsvitu vyrazíme.

To zní dobře.

A kdyby nám chtěli nabídnout snídani,

tak s díky odmítneme.

Užij si to v práci. Zbytek nech na mně.

Neboj, mám to pod kontrolou.

A přines si z práce přilbu.

Proč?

Můžeš si ji vzít do postele.

To můžu.

Řekl bych, aby sis sundala kalhotky, ale žádné nemáš.

Zkouším něco nového.

Nebo starého.

V 18. století jsem si zvykla žádné nenosit.

A teď mi přijdou divné.

To je škoda.

- Mám rád, když máš kalhotky. - Rád mi je sundáváš.

Ahoj.

Tak jo, zlato, maminka musí do práce.

Budeš hodná?

- Jo. - Jo?