Carolina Caroline

Hej!

8,99.

HLEDÁ SE ZA OZBROJENOU LOUPEŽ

Na zpátek.

Nemáte dvě pětidolarovky za tu desítku?

Mělo by tam být deset jednodolarovek.

Dala jste mi jich devět a desetidolarovku.

Tak já vám dám ještě jednu.

Dám vám jeden dolar do dvacky.

Jsem to ale trubka.

Takhle to bude správně.

Devět, deset, plus jedna je dvacet.

Autobus do Charlestonu je připraven k nástupu.

Můžete nastupovat.

O TŘI MĚSÍCE DŘÍV

- Zdravíčko. - Zdravím.

- Jedny oříšky. - Jedny oříšky, tady.

Tankujete?

Ne.

Další benzínka je 80 km daleko.

Neplánuju odjet z města.

- Máte tu rodinu? - Ne.

- Děláte pro ropnou společnost, co? - Taky ne.

Žádná rodina ani práce, ale zůstáváte tu...

No dobře. 69 dolarů teda.

Díky. Deset...

Tak jo. Šest...

A 31, tady.

- Bezva. - Prosím.

Neměl byste to ve větším?

- Ideálně desetidolarovku. - Cože?

Když vám dám tohle plus dolar, dáte mi desetidolarovku?

Aha. Jasně.

- Dobře. Tady to je. - Paráda. Díky.

- To je navíc. - Dobře.

Moment. Počkej, kámo.

Vrátil jste mi ji zpátky.

Ne, ne. Dal jsem vám dolar.

Dal jste mi moc. Teď je to 19 dolarů.

- Díky. - Jo.

Díky, že jste mi to řekl. Co udělat tohle...

Dám vám ještě jeden dolar a bude to dvacka.

- Ještě jeden? - Ještě jeden.

Devět a deset je 19. Plus jedna je 20.

Tak fajn.

- Super. - Jo.

- Berete? - Jo. Dobře.

A dvacet.

- Díky moc. - Za málo.

- Pak sem zajedu natankovat. - Jo, budu na vás čekat.

Je to dobře?

Zatraceně, Charlie.

Promiňte, pane.

Vím, co jste tam udělal.

Dostal jste dvacku za desítku a deset jednodolarovek,

ale půlka patří obchodu.

Jo.

Odešel jste s cizími penězi.

Jak se jmenuješ?

Cože?

Tvoje jméno.

Caroline.

Caroline.

Caroline Danielsová?

Máš za ušima, Caroline Danielsová.

Odkud znáš moje jméno?

Dám ti ještě jeden dolar a bude to dvacka.

Co ty na to?

Jo, jasně.

Ahoj Caroline.

Whiskey.

- Dvojitou? - Jo.

Díky.

Odkud znáš moje jméno?

Na té benzínce vedle pokladny...

je seznam úkolů.

Vytřít podlahu, uklidit záchod...

- Doplnit zboží. - Doplnit zboží.

Danielsová bylo hned vedle.

Baví tě taková práce?

Vytírání podlah a uklízení?

Kdybys mohla dělat cokoliv, co bys chtěla dělat?

Ptáš se na moji vysněnou práci?

Jasně.

Nevím. Asi bych cestovala.

Dobře. A kam bys jela?

Do Jižní Karolíny.

Jižní Karolína je tvůj sen?

- Nesměj se. - Nesměju se ti.

Jen přemýšlím, co tu pořád děláš.

A co ty?

- Co já? - Jak se jmenuješ?

Oliver.

Oliver.

A co tady děláš, Olivere?

- Projíždím. - Projíždíš?

Kdybys jen projížděl, natankoval bys.

- Mám rád maloměsta. - Proč máš rád maloměsta?

Kvůli jejich lidem.

Vyrůstal jsem v Kalifornii.

V Orange County jsou hrozní suchaři.

A co teda děláš teď?

Cestuju.

Chceš jít někam se mnou? Teď?

Tam.

- Tam? - Jo.

Do prdele.

Vyděsilas mě.

Pojď za mnou.

- Myslel jsem, žes umřela. - Ale neumřela, pojď.

Pověz mi něco o sobě.

- Něco o mně? - Jo.

Co tě zajímá?

Co děláš?

- Co dělám? - Jo.

Já...

Dobře víš, co dělám.

A co když tě chytí?

- Nechytí mě. - Já tě chytila.

Možná jsem to tak chtěl.

Proč?

Něco na tobě je.

Jen projíždíš, co?

Pořád jsi mi neodpověděla.

Co tady pořád děláš?

Proč jsi neodjela do Jižní Karolíny?

Proč někdo zůstává na hrozným místě?

Nic jinýho nezná.

Jednou jsem dělal v autodílně.

Kradený auta tam byl denní chleba.

Nesnášel jsem to. Všechny jsem nesnášel.

Byl jsem tam jako v pasti.

Jednou o přestávce jsem šel ven

a podíval se nahoru.

A na telefonním drátu seděli ptáci.

Tak mě tak napadlo...

"Ti ptáci můžou letěl kamkoliv."

"Tak proč zůstávají na stejným místě?"

A pak jsem si položil tu samou otázku.

Vážně se stalo?

Ne. Někde jsem to četl.

Ale hodně jsem o tom přemýšlel.

Mohli bysme spolu procestovat svět.

Dobře.

Caroline.

- Ahoj, tati. - Ahoj.

Celou noc dávali fotbal.

Šel jsem se tě zeptat, v jakým jsme státě,

ale nebylas doma.

Jo, byla jsem venku.

Jo? S kým?

- S kamarádem? - Fakt? To je hezký.

Má kamarád jméno?

- Oliver. - Oliver?

Jsem rád, že jsi zpátky.

Už jsem myslel, žes pláchla do Ekvádoru.

- Cože? - Však víš, ne?

- Ne. - Nevzpomínáš si?

Když jsi byla malá, jel jsem do Beaumontu.

- Hlídal tě Walt a Jenie. - Jo.

Bála ses, že se nevrátím.

Musel jsem ti volat třikrát denně. Fakt.

Jednou jsem to nestihl, strašně jsi na mě křičela.

Jo, na to si vzpomínám.

- Ještě aby ne. - Jo.

A já ti pak řekl...

Až ti přestanu volat, pláchnul jsem do Ekvádoru.

Potom jsme to pořád používali.

Pokaždé když jsi zlobila,

řekl jsem, že toho mám dost, stěhuju se do Ekvádoru.

Vzpomínáš si na to.

- Jo. - No jo.

Připadám si jako pamětník.

Zvažoval jsi to někdy vážně?

Možná párkrát.

Když jsi byla v pubertě.

Nikdy ses nechtěl sbalit a jít do světa?

Ne. Svět mě už nakopal dost.

Tady mám všechno.

Proč se ptáš?

Moc se toho v tomhle městě dělat nedá

Můžeš jet k jezeru a zase zpátky

- Jednou... - Skvělá písnička.

- Líbí se ti? - Jo.

Čeká mě něco lepšího

Mně taky.

Kecko.

Cítíš se někdy provinile?

Občas.

Jo. U tebe na té benzínce, za to jo.

Ale...

U těch pořádně velkých ne.

Proč ne?

Protože...

Dobře, představit si třeba Tesco.

Půjdeš tam a ukradneš žvýkačku.

Koho ve výsledku okradeš? Zaměstnance?

Platí je od hodiny. Manažer má plat.

Tak ředitele konglomerátu, který vlastní ten obchod?

Ne, okradeš akcionáře.