Traffik

Chceš odsud vypadnout?

Bože můj!

Pomoc. Pomozte mi.

Prosím. Prosím, pomozte mi!

INSPIROVÁNO SKUTEČNÝMI UDÁLOSTMI

Prosím, pomozte mi.

Ne. Prosím!

Ahoj, zlato, to jsem já. Všechno nejlepší k narozeninám.

Dneska i zítra mám spoustu práce, ale šetři energii na večer.

Těším se na tebe. Oslavíme to, ano? Tak hezký den. Ahoj.

Ahoj, Breo, tady Malia. Máš narozeniny, tak si vezmi dneska volno, ano?

Tak jo, uvidíme se večer.

Ahoj, jen jsem ti chtěla dát vědět. Vím, že jsi dneska nechtěla přijít,

ale možná se podívej na internet.

Ten článek o nemovitostech, co na něm děláš už rok…

No... Steven ti ho ukradl.

Takže...

Promiň, že ti to říkám takhle. Doufala jsem, že tě zastihnu osobně.

Tak jo. Promiň. Měj se.

Ukradl mi můj článek.

- Dobré ráno, pojď dál. - Já to nechápu.

Přinesla jsem ti ten článek o korupci v realitách před měsícem,

a ty teď necháš toho blba napsat z něho výcuc?

Sedím přímo tady.

Běž, Stevene.

Měl by ses stydět.

Jak jsi mi to mohl udělat, Carle?

- Vzal mi moje rešerše, moje zdroje. - Nemůžeme si dovolit něco dělat měsíce.

O tom už jsme mluvili. Chtěla jsem psát o korupci a o tom,

jestli bez ní může společnost existovat.

Chtěla jsem napsat o Tiberiu Gracchovi, prvním politikovi…

Kolikrát ti mám říkat, že Gracchus nikoho nezajímá?

Jde tu o senátora, který připravil devět rodin o jejich domovy. Nic víc.

Je za tím víc lidí, ty to víš! Zklamal jsi mě.

Nezájem! Protože ty píšeš naprosto zbytečný článek,

který se tváří jako nějaké intelektuální odhalení.

Já vím, že musíme prodávat noviny.

Ale máme povinnost říkat lidem celou pravdu.

Myslela jsem, že si mě vážíš.

Dám ti radu. Přečti si oba ty články vedle sebe. A pak mi řekni, že ti to ukradl.

Nepíšeš o meritu věci. Nevím, proč.

Proč nemůžeš napsat jednoduchý článek?

Jednoduchý článek?

Breo, nevím, jestli tu je pro tebe ještě místo.

Jsi čistá pozitivní síla v mém životě a díky tobě jsem lepší člověk.

Jsi ta nejkrásnější žena, co znám. Všechno nejlepší, miláčku.

Jen si říkám… Připadá mi to jako manželský slib.

- Darrene… - Klid.

- Já si to nevymyslel. - No tak.

- Bylo to krásné. - Pardon, to musím vzít.

D, musíš dneska večer pracovat?

- To nevadí. - Ne.

Tohle musím vzít.

Mluv, Scotte. Chci slyšet dobré zprávy.

Ano, nedorazil na ten kemp, protože jsem mu to řekl.

- Jsi v pohodě? - Zaplatil jsi mu ten bonus?

- Jo v pohodě. - Co se stalo?

Pohádala jsem se se šéfem a asi už nemám práci.

- Proč jsi nic neřekla? - Nebyla vhodná chvíle.

Ozvi se, až budou ty peníze na účtě. Do té doby mi nevolej.

Co se děje? Proč se tak tváříte? Není to oslava?

Brea si myslí, že přišla o práci.

To je síla, sakra. Dáme si panáky. Promiňte!

Prosím, čtyřikrát Codigo 1530.

- Hned to bude. - Děkuji. Chlazené.

Buďte rádi, že neděláte to, co já.

Mám být sportovní agent, ale ve skutečnosti jsem chůva v obleku.

Život by byl jednodušší, kdybychom měli jednoduché práce.

Jako ty, Johne. Mechanik. Může být něco jednoduššího?

Vezmeš dva kusy, dáš je dohromady, přidáš trochu oleje a lesku a máš hotovo.

To by šlo.

Chápete? Jednoduché.

Naprosto s tebou nesouhlasím. Na Johnově práci není nic jednoduchého.

On auta jen nespravuje, on je staví. Podle mě to je úžasné.

Neumím si to ani představit. Ty snad ano?

Mám teď jinou hezkou představu. Co ty na to, Johne?

Jako vážně?

- Díky. - Nechte si chutnat.

Necháme.

- To byl jen vtip. No tak. - Jsi pitomec.

- Zlato. - Bože.

Můžu se koukat, ale sahat nesmím. Že, miláčku?

- Jo. - Dej mi pusu.

- Stačí. - No tak, zlato.

Na Breu... nejlepší reportérku v Sacramentu.

Díky, Darrene.

Vím, co jí zlepší náladu. Už jsi jí řekl, co pro ni máš?

- Darrene. - Neřekl. Je to překvapení.

To myslíš vážně?

- Má narozeniny. Ví, že něco dostane. - D.

- Takže jsi jí neřekl o tom hnízdečku? - Ne, neřekl, D.

Jen se jí snažím rozveselit.

Dho firma má takovou chatu v horách. Útěk z města.

To je milé. Děkuji.

- Musím na toaletu. Jdeš se mnou, Breo? - Dobře.

Tak... a mám malér.

Uvidíme se venku, zlato.

Co jsem udělal?

Víš, jak dlouho jsem to plánoval? Je to překvapení a ty ho prozradíš?

Mám dobré srdce. Když se do toho dá, začnu vydělávat. Nenechá si to rozmluvit.

- Má vlastní hlavu. - A dostane tě do maléru.

Promiň, brácho. Fakt se omlouvám.

- To nic. - Jsi si jistý, že jsi na to připravený?

Je to velký krok.

Je to logický krok. Ona je ta pravá.

Děje se to, co si myslím, že se děje?

No…

Panebože.

Podívej se na mě. Hej, podívej.

Tohle je úžasné. Víš to?

Chce tě požádat o ruku. To není nic špatného, naopak.

Víš, co je špatné?

Když si myslíš, že miluješ chlapa, protože ti dává vše,

ale jediné, co ti dát nemůže... je on sám.

Víš? Tak o tom přemýšlej.

Brzo pokecáme.

Jo, brácho, v neděli máme volno. Možná se stavíme.

- A to proč? - Protože tě miluju?

- Protože mě miluješ? - Jsi rodina. Dělám si legraci.

- Dobře dojeďte. - Miluju tě, kámo.

- Taky tě miluju. - Tak jo.

Já vím, že John je skvělý chlap. Ale ještě se na to necítím.

John má pravdu.

Máš úžasnou kariéru a skvělého chlapa, co tě zbožňuje.

Máš štěstí.

- Chci tvůj život, dej mi svoje problémy. - No tak.

Jo.

Nesmím do toho zase spadnout. Ty to víš.

Promluvme si.

Ne.

Johne?

Nenos si frustraci z práce domů.

Nevím, co chci. Nevím, kým chci být. Nevím, jestli chci být ještě reportér.

Já prostě nevím.

- Všechno dobře dopadne. - Já…

Miláčku?

- Breo. - Ahoj.

Pojď sem.

Miluju tě.

No?

- Všechno nejlepší, B. - Co?

- Auto tvých snů. - Tys mi koupil auto?

Nekoupil jsem ho. Postavil. Od podvozku po střechu.

Je úžasné.

- Je to moc. To jsi nemusel. - Užij si to.

- Páni. - Říkal jsem, že tě dostanu.

- Dostal? - Jo.

- Páni, koukej na to. - Přesně tohle jsem myslel.

- Podívej na to. - Šlápni na to. Neboj se toho.

- Mám na to šlápnout? - Jo, užívej si to.

- Jo. Hej! Hou hou hou! Opatrně. - Co? Říkal jsi, ať na to šlápnu.

- Respektuj tu sílu. - Chci jí cítit.

Chce to grif. Musíš najít rovnováhu, chápeš?

- Otevřít, ale nepustit… - Necháš mě řídit, nebo co?

- Dobře, miláčku. Jen zůstaň na své… - Přestaň.

- Díky. - Pojď sem.

Jo... pamatuješ si na tohle?

Pamatuješ si na 21. noc v září?

Láska pořádala hon na uchazeče

- Ty nezpíváš? - Ne.

Zatímco jsme odháněli mraky

Naše srdce zvonila

V tóninách, ve kterých zpívaly naše duše

A my jsme tančili za noci. Vzpomínáš?

Jak hvězdy ukradly noc

- Vzpomínáš? - Pryč...

Řekni, že si vzpomínáš

Tančení v září

Ani jeden den nebylo zataženo

- Miluju tahle místa. - Uděláme si krátkou zastávku.

Potřebujeme pár věcí.

- Jako třeba... - Uvidíš.

- Co si dáš, příteli? - Ledovou tříšť.

- Ledovou tříšť? - Ano.

- Dobře. Jakou příchuť? - Modrou.

Modrá není příchuť.

Všichni od New Yorku, přes Chicago, LA, až po Atlantu,

- všichni vědí, že modrá je příchuť. - No jo.

- Na co koukáš? - Na tebe.

Je to na tobě.

Páni.

Ne, ne, nic. Hele, zavolám ti zpátky.

- Promiňte, kde máte kanystry? - První ulička vlevo.

Jasně, díky.

- Oh! - Oh. Promiňte. Bože, omlouvám se.

Dobrý. Nic se nestalo.

- Je to moje vina... - Ne, je to moje vina, já…

- Omlouvám se. Vezmete si to? - To...

- Můžu vám to koupit? - Ne, neblázněte.

- Budu se cítit líp. - To nemusíte.

- Já vím, ale budu se cítit líp. - Tak dobře.

- Díky. - Jste si jistý?

Jen rychlá otázka. Co za příchuť je modrá?

Ptala jsem se sama sebe na totéž.

- Záhadná příchuť. - Nejzáhadnější, co?

- Jo. - Nashle.

- Promiňte. - Tady.

- A ta tříšť. - Díky.

- Můžu to tu chvíli nechat? - Určitě.

- Kde jsou toalety? - Vzadu.