Phantom Thread

Reynolds uskutečnil mé sny.

A já mu za to dala, po čem nejvíc toužil.

Co to bylo?

Každý kousek sebe.

Je to velmi náročný muž, že?

Život s ním musí být těžký.

Ano.

Možná je to ten nejnáročnější muž.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Dobré ráno.

Dobré ráno, dámy.

Dobré ráno.

Dobré ráno, dámy.

- Dobré ráno, Biddy. - Dobré ráno, pane Woodcocku.

- Dobré ráno, Nano. - Dobré ráno, pane Woodcocku.

- Pippo. - Dobré jitro, pane.

Zkus tyhle.

Reynoldsi.

Jsou vynikající.

Pamatuješ, co jsem ti říkal, Johanno? Už žádná těžká jídla.

To jsem nevěděla.

Možná jsi to říkal někomu jinému.

- Dobré ráno. - Dobré ráno, má dávná neznámá.

Kam ses vytratil, Reynoldsi?

Nemohu říct nic, co by obrátilo tvou pozornost zpátky ke mně.

Že ano?

Nechci začínat svůj den konfliktem, prosím.

Dnes odevzdávám šaty.

A nehodlám se zabývat konflikty.

Na konflikty jednoduše nemám čas.

- Dobré jitro, hraběnko. - Dobré jitro, Cyril.

Dobré ráno, Petere.

Kdo je ta překrásná cizinka?

Musím tě vídat častěji, Henrietto.

- Nemohu se dočkat. - Já také. Pojď dál.

Překrásné.

Ano?

Vezmeme je na procházku.

- Skvělá práce, dámy. Děkuji vám. - Děkujeme.

Jsou nádherné, Reynoldsi.

Stojí za vše, čím jsme si prošli.

Cítím, že mi dají odvahu.

Dámy a pánové, zaujměte místa, prosím.

- Dobrý večer, Stephene. Je tady? - Ano, pane.

Co chceš dělat s Johannou?

Je sice milá, ale už je načase.

A tloustne, jak jen sedí a čeká, až se do ní znovu zamiluješ.

Dám jí ty říjnové šaty.

Smím?

Mám znepokojivý pocit.

Nevychází...

z ničeho, co mohu popsat.

Jen chvění.

V poslední době hodně vzpomínám na mamá.

Zdá se mi o ní.

Cítím její vůni.

Mám silný dojem, že...

je blízko nás.

Natahuje se k nám.

Pevně doufám, že dnes večer viděla ty šaty. Co myslíš?

Ano.

Je uklidňující představovat si, že mrtví dohlížejí na živé.

Vůbec mi to nepřijde strašidelné.

Co abys dnes večer odjel na venkov?

Zítra přijedu.

Dobrý nápad.

Ten nápad se mi velmi líbí.

Má dávná neznámá.

Pane Hansforde?

- Pane Hansforde? - Dobrý den.

Dobré ráno.

- Plnou nádrž, prosím. - Ano.

- Zkontrolujte olej a pneumatiky. - Jistě.

- Dnes ráno je velká námraza. - Je zima, že? Štípe to.

- Promiňte, donesete nám další toasty? - Ano.

- Tu máte. - Děkuji.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Co byste si dal?

Velšského králíka.

Se ztraceným vejcem, prosím.

Ne příliš tekutým.

A slaninu.

Koláčky.

Máslo, smetanu.

Džem.

Ne jahodový.

Ne.

Malinový?

Co ještě?

- Kávu nebo čaj? - Máte Lapsang?

- Dám si konvici Lapsangu, prosím. - Dobrá volba.

A pár klobásek.

A pár klobásek.

Ukažte.

Budete si to pamatovat?

Ano.

Nechám si to.

A teď?

Povečeříte se mnou?

Ano.

„Pro hladového hocha: Jmenuji se Alma.“

- Nejdu pozdě? - Ne.

Co tomu říkáte?

Chutná mi omáčka.

Krém.

Je velmi dobrý.

Smím, Almo?

Rád vidím, s kým mluvím.

Ještě.

Tady jste. Je to lepší.

Má vaše matka hnědé oči?

Zelené.

Jste jí podobná?

To nevím. Asi ano.

Máte její fotografii?

- Ano. - Ukážete mi ji?

Tady ne. Doma.

Noste ji s sebou.

Vždycky ji noste s sebou.

Kde je ta vaše? Vaše matka.

Je tady v plátně.

Jak to myslíte?

Do plátna v obleku můžete zašít téměř cokoliv.

Tajemství,

mince, slova, malé vzkazy.

Jako malý chlapec jsem začal schovávat věci do podšívky šatů.

Jen já věděl, že tam jsou.

A nad hrudí mám pramínek matčiných vlasů.

Aby mi byla vždy nablízku.

Byla to pozoruhodná žena. Naučila mě řemeslu.

Proto bez ní nechci být.

Musíte ji velmi milovat.

Ahoj.

- To je Alma. Pozdravte Almu. - Ahoj.

- To je Alma. Pozdravte ji. Pojďte. - Ahoj.

Ukážeme jí dům, hoši?

Tyhle šaty jsem pro ni udělal, když mi bylo šestnáct let.

- Jsou nádherné. - Byly pro druhého manžela na svatbu.

Můj otec zemřel mnoho let předtím.

Naše chůva, zlá slečna Blackwoodová.

Říkali jsme jí Černá smrt.

Kvůli pověře mi odmítla s šitím šatů pomoct.

Myslela, že by jí to přineslo smůlu a nevdala by se.

Stejně ji nikdo nechtěl.

Připadala nám prastará. Netuším, kolik jí doopravdy bylo.

Byla pekelně ošklivá.

Takže jsem dlouhé měsíce pracoval sám, hrbil se,

šil a potil se a šil.

A Černá smrt se stejně nevdala. Mohla mi s tím tolik pomoct.

Nakonec mě zachránila moje sestra Cyril.

Kolem práce na svatebních šatech koluje nekonečně pověr.

Mladé dívky se bojí, že se už nevdají, když se jich dotknou.

Modelky se bojí, že si vezmou jen plešaté muže, když si je obléknou.

Kde jsou ty šaty teď?

Nemám tušení, co se s nimi stalo. Vůbec.

Nejspíš je z nich už popel.

Rozpadly se na kousky.

A vaše sestra?

Co?

Vdala se?

Ne.

Pojďte, kluci, zapálíme oheň.

Jestli se mnou chcete soutěžit v zírání, tak prohrajete.

Jste velmi hezký muž.

Určitě se pohybujete kolem spousty krásných žen.

Ano.

Tak proč jste se neoženil?

Dělám šaty.

Když děláte šaty, tak se nesmíte oženit?

Jsem si jist, že mi manželství nebylo souzeno.

Jsem zapřisáhlý starý mládenec.

Není mi pomoci.

Manželství by mě přinutilo klamat a to nechci dopustit.

Jste si v tolika věcech jistý.

Tímhle si jistý jsem.

Myslím, že jen děláte, jak jste silný.

Ne, jsem silný.

Kvůli komu? Doufám, že ne kvůli mně.

Myslím si, že očekávání a předpoklady druhých

způsobují zármutek.

Pomůžete mi s něčím?

- Ano. - Pojďte.

Dobře. Postavte se na tu krabici.

Pokusíme se vám to...

trochu přitáhnout.

Docela dobré.

Moment.

Tuhle si necháme na příště.

Velmi hezké.

Ale...

Trochu vážné.

Tahle.

Líbí se vám?

- Ano. - Je moc dobrá.

Hotovo. Sundáme vám to a pak...

Rád bych vám vzal míry. Mohu?

Co je to za milou bytost, která celý dům tak provoněla?

Dobrý den. Jsem Alma.

Jsem Cyril.

Santalové dřevo a růžová voda.